Karel Ptáčník Martin Halada, čtyřicátník, který se domnívá, že dokáže číst myšlenky jiných a taky jim vnucovat svou vůli, člověk, jehož právě kvůli těmto výstřednostem opustila žena Marie, sedí už dva týdny zabarikádován ve svém bytě a představuje si, že ho v té samotě a trucovité izolaci navštívil jeho dvojník, s nímž se sice neztotožňuje, ale na jehož zážitcích a problémech si řeší a hodnotí vlastní těžkosti i karambol s vlastní ženou. Dovídáme se o jeho rozchodu s přáteli, o jeho těžkostech v práci i ve styku s lidmi, o jeho manželské nevěrnosti a láskách, abychom se stali nakonec, – kdy je skálopevně přesvědčen, že se k němu Marie zase vrátí – svědky jeho teatrálního pokusu o sebevraždu, která má být jen šaškárnou, divadlem pro veřejnost, protože Martinovi se vůbec nechce zemřít, má to být jen gesto, o němž se má dovědět hlavně Marie. Nakonec se Martin ale nedočká záchrany, s níž bezpečně počítal a kterou pojal do režie vlastní sebevraždy, a umírá jakoby na důkaz, že faleš a podvodná hra v životě musejí být spravedlivě potrestány. Tato Ptáčníkova próza jako by byla od začátku až do konce neustálým zrelativňováním již řečeného, je plná překvapivých zvratů, které přivádějí osud hrdinův až na sám pokraj metafyzičnosti a jeho zrelativňování má v mnohém znaky čapkovského hledání pravdy. Příběh je zpracován s autorovou robustností ve vedení děje i postav, s jeho bohatou fabulační schopností, a vyznačuje se kompoziční tvárnou a stylovou zkušeností.
