Seznam knih
Série:
Tetralogie - Karel Poláček a jeho okresní hrdinové
všechny knihy (25)
Bylo nás pět je dnes již klasický humoristický román z roku 1943. Z dětsky naivního pohledu vypráví o pětici chlapců z malého města a jejich každodenních klukovinách i dobrodružstvích.Příběhem provází Petr Bajza, který je zároveň autorovým částečným alteregem a oživuje knihu svou pestrou směsicí hovorových a přehnaně spisovných výrazů. Právě jeho vyjadřování je nejtypičtějším a nejznámějším rysem tohoto dlouholetého evergreenu.Roku 1953 se dílo dočkalo rozhlasové adaptace, které se ujal legendární herec a dabér František Filipovský. O dalších čtyřicet let později dalo vzniknout i velice úspěšnému a mnoha generacemi milovanému televiznímu seriálu stejného jména.Seriálová podoba vzešla z pera scenáristy Ondřeje Vogeltanza a ožila pod režií Karla Smyczka. Na televizní obrazovky se vrací dodnes.
Z vrcholné prozaické tvorby Karla Poláčka vybíráme dva humoristické romány s charakteristickými prvky autorovy osobité jazykové komiky, v nichž prostřednictvím jemné nadsázky, opakujících se promluv, frází a klišé detailně prozkoumal mentalitu českého maloměsta a obnažil konvenčnost, omezenost a nesmyslnost lidských postojů. Předobrazem obou výrazně autobiografických vyprávění se stalo prostředí jeho rodného Rychnova nad Kněžnou. Už v románu Okresní město (1936), prvním dílu nedokončené pentalogie, můžeme sledovat bizarní, stereotypy řízený vnitřní svět Poláčkových postav. Stále znovu a znovu se opakující popisy, strnulá gesta, každodenní automatizované úkony a dokola omílané výroky odhalují jejich zkostnatělý životní styl, který působí nejen humorně a trapně, ale místy i děsivě až zrůdně. Naopak ryze komický účinek nepřirozených, školometských frází využil Poláček ve své posledním románu Bylo nás pět (posmrtně 1946). Nezaměnitelné interpretace okolního světa v podání školáka Péti Bajzy jsou patrně vůbec prvním využitím dětského vypravěče v moderní české literatuře. Romány v ediční úpravě a s vysvětlivkami Marie Havránkové jsou doprovázeny komentářem Jiřího Holého.
Série:
Tetralogie - Karel Poláček a jeho okresní hrdinové
Okresní město je humornou mozaikou společenství, jež opustilo venkovský rytmus přírody, přitom ale má daleko do anonymní velkoměstské masy. Tato obecní pospolitost, jakou už dnes nepoznáme, žije prchavými vzruchy svého malého světa. Poláček se malichernostem a zlovolnosti jejích příslušníků sice posmívá (a byl za to potrestán zákazem navštěvovat své rodné město), ale i tak dnes na nás - obyvatele studeného neosobního světa 21. století - z anekdotických postřehů geniálního pozorovatele dýchne trocha laskavého řádu konzervativního včerejška. "A tak jsem tehdy pod tou židovskou hvězdou na nebi nad hřbitovem slzel pro básníka, co velkému světu navždy zůstane neznám, neboť psal jazykem nepotřebným kulturnímu lidstvu a jeho byznysům. Zůstane uzamčen na sedm zámků své nepřeložitelnosti…" Josef Škvorecký
Mariáš, karetní hra pro dva až čtyři hráče, se do našich zemí dostala s francouzskými vojáky za Napoleonových tažení. Zdomácněla v klubech, kavárnách i hospodách. Mariášem se rád bavíval i Karel Poláček, který jednou dokonce promeškal novinářskou příležitost, když namísto za zvukem nedalekého výstřelu spěchal na smluvenou partičku do kavárny. Až večer se v redakci dozvěděl, že to mohl být on, kdo by první informoval o atentátu na Aloise Rašína. Jako vášnivý karbaník a zároveň vynikající pozorovatel, glosátor a humorista nechává ve svých Hráčích s vtipem a nadhledem vzpomínat hlavního hrdinu Jindřicha Kobosila na mládí a uplynulý život, jako by šlo vždy ze všeho nejvíc právě o mariáš a s ním související situace. Mistrně sestavené dialogy jsou vlídnou a chápavou karikaturou lidí, kteří propadli kouzlu této hry, a to nejen v autorových časech. Mnohá rčení lze totiž v hospodách u karet zaslechnout dodnes a ti, kdo ďáblovým obrázkům propadli, potvrdí, že mnohdy podobně probíhají i jejich sešlosti.
"Navštivte klimatické lázně Džbery pod Skálou, které se vypínají 703 m nad hladinou mořskou, kde se v nádherném okolí nacházejí překrásné procházky stinnými lesy a ptáčkové zpívají chválu Hospodinovi! Doporučujeme zříceninu hradu Plž, odkud se užaslým zrakům otevírá úchvatné panoráma. A penze je tu tak levná, že nemocný nejen nabude ztraceného zdraví, ale ještě hodně ušetří…" vyzýval sugestivně barevný prospekt. V prospektu už nestálo, co laskavý čtenář záhy pozná: že totiž s Karlem Poláčkem, géniem českého humoru, navštíví hotýlek U kamenného stolu, seznámí se s jeho letními hosty a dosyta se zasměje. Právě zde se totiž odehrávají komické i láskyplné střety mezi pražskými výletníky a místními výtečníky. Humor nelze vykládat, humor se musí číst: "Během tohoto výjevu stál hostinský jako sloup a jeho tvář se zabarvila do temna. Bručel jako letící chroust; bylo zřejmo, že je čímsi nespokojen a že by kohosi nejraději viděl za sedmi horami a sedmi řekami."
Kniha obsahuje výběr povídek z díla Karla Poláčka - představitele meziválečné humoristické a satirické prózy. Tématem povídek jsou nejčastěji osudy obyčejných lidí na periferii velkoměsta, kde se autor snažil s humorem zobrazit "malého člověka" v každodenním životě.
19. svazek Spisů Karla Poláčka je zaměřený na neprávem opomíjené Poláčkovy činnosti žurnalistické, které tvoří pozoruhodnou, cennou a velmi výmluvnou součást jeho spisovatelského díla. Zatímco ve svazku osmnáctém byly zařazeny Poláčkovy soudničky, tento svazek soustřeďuje všechny ostatní žurnalistické žánry, což je zejména fejeton, sloupek, causerie, entrefilet, interview, anekdota, povídkový příběh.
Dvacátý závěrečný svazek Spisů Karla Poláčka je uveden čtyřiceti sedmi texty, které představují jeho "závažnější" publicistiku (téměř neznámé eseje o humoru a kultuře, satirické stati karikující české poměry i politickou situaci v sousedním Německu v době nástupu fašismu a v neposlední řadě články a fejetony s autobiografickým zaměřením). Následující oddíl obsahuje především dokumenty soukromé povahy: Korespondence je dosud nejucelenějším vydáním Poláčkových dopisů, z nichž naprostá většina zde vychází vůbec poprvé. Snad nejobjevnější je soubor dopisů adresovaných Poláčkově dceři Jiřině poté, kdy v roce 1939 emigrovala jedním z posledních transportů do Anglie. Chronologicky, ale i biograficky na něj navazují dopisy, které Poláček psal na jaře roku 1943, tedy krátce před transportem do Terezína, své přítelkyni a družce Doře Weiszové-Vaňákové. K tomuto období se vztahuje i Poláčkův deník, v němž si od ledna 1943 zaznamenává nejrůznější postřehy, reflexe, zápisky z četby i portréty židů, s nimiž se setkával, když společně povinně dojížděli pracovat mimo Prahu. Svou kompozicí a výpovědní hodnotou patří tato kniha k nejzávažnějším svazkům celé edice Spisy Karla Poláčka.
Okresní město je humornou mozaikou společenství, jež opustilo venkovský rytmus přírody, přitom ale má daleko do anonymní velkoměstské masy. Tato obecní pospolitost, jakou už dnes nepoznáme, žije prchavými vzruchy svého malého světa. Poláček se malichernostem a zlovolnosti jejích příslušníků sice posmívá (a byl za to potrestán zákazem navštěvovat své rodné město), ale i tak dnes na nás - obyvatele studeného neosobního světa 21. století - z anekdotických postřehů geniálního pozorovatele dýchne trocha laskavého řádu konzervativního včerejška. "A tak jsem tehdy pod tou židovskou hvězdou na nebi nad hřbitovem slzel pro básníka, co velkému světu navždy zůstane neznám, neboť psal jazykem nepotřebným kulturnímu lidstvu a jeho byznysům. Zůstane uzamčen na sedm zámků své nepřeložitelnosti…" Josef Škvorecký
