Obsáhlý svazek přináší prózy Karla Miloty, nalezené v jeho pozůstalosti. Nejrozsáhlejší je román Hora, který Karel Milota začal psát na sklonku 60. let a přepracoval v letech 90., kdy ho již téměř dokončil. Jde o mrazivý příběh z počátku 50. let, v němž autor mistrně kombinuje vlastní strhující děj z úryvky z dobového tisku, lteratury či filmových týdeníků... Moderní, dechberoucí próza o jednom z nejděsivějších období českých dějin, kdy smrt doslova visela ve vzduchu. Následuje próza Pohřeb, ucelený, strhující fragment románu Moller, popisující vznik a průběh druhé pražské defenestrace a vznik českého stavovského povstání, próza Symfonie v modré a dva jedinečné, ucelené fragmenty románu Oblouk, zachycující sebevraždu architekta bechyňského mostu, obviněného z kolaborace s nacisty. Milota se v knize představuje jako jeden z největších českých prozaiků druhé poloviny 20. století.

Poezie Karla Miloty je jedním z nejpodivuhodnějších básnických labyrintů, které u nás najdeme. Milota není básníkem pro každého. Jeho poezie není snadno dostupná: klade značný odpor jak rozumu, tak citu. Může nás pohltit a nepustit, stejně jako nás někdy nemusí vůbec přijmout - točí se ve spirálách mnohohlasných významů, v aliteracích a eufoniích, které se někdy samy ztratí v sobě. Hra přestává být zábavou a stává se nudným tkalcovským stavem, vše je podřízeno struktuře, která se stává zaumnou a běžnému čtenáři nepřístupnou…

Soubor kritického, esejistického, literárněvědného a publicistického díla významného českého básníka a prozaika Karla Miloty (1937-2002). Vedle pronikavých literárních kritik ze šedesátých a devadesátých let jsou zde zastoupena též všechna klíčová témata Milotova literárního zájmu: česká systémová poezie, dílo Emila Juliše, prozaické dílo Vladimíra Párala a Milady Součkové, česká a ruská poezie i český historický román. Objevné jsou Milotovy eseje o vážné hudbě, první vydání jeho dosud nezveřejněné rozsáhlé práce Vzorec řeči a řeč vzorce, jejíž vydání bylo v roce 1970 zakázáno, a fejetony a publicistické texty z let devadesátých. Milota se v knize Vzorec řeči představuje jako mimořádně pronikavý kritik, jedinečný literární analytik a vynikající esejista - jeden z největších, jaké česká literatura v druhé polovině dvacátého století měla. Svazek je doprovozen ediční poznámkou Jana Šulce a jmenným rejstříkem.

Popis není dostupný

Posledním přáním prozaika, básníka a překladatele Karla Miloty bylo, aby v novém, přepracovaném vydání vyšla knížka jeho povídek Noc zrcadel. Ta když v osmdesátých letech poprvé a naposledy vyšla v pražském nakladatelství Mladá fronta, byla to mimořádná literární událost - kniha svou kvalitou zapůsobila mezi kritiky i čtenáři jako zjevení. Autor s jejím zněním však nebyl spokojen. Při řazení povídek musel tehdy učinit ústupek dobové cenzuře a i samo znění povídek zpětně považoval za nedopracované. V posledních měsících svého života proto intenzivně pracoval na definitivním znění knihy, které nyní předkládáme čtenářům. Kniha je vydána v grafické úpravě, kterou si Karel Milota přál. Její součástí jsou na obálce reprodukce obrazů autorova přítele, malíře Jaroslava Kocha Sol et Luna, které daly název klíčové povídce svazku. Doslov napsal básník Petr Král.