Přestože se kniha K. Borského „Procitání do tmy“ tváří jako román, nic v ní není vymyšleno. Autor do osudů Antonína Bárka a jeho ženy Kristiny vkládá své vlastní zážitky a životní zkušenosti. Vyprávění ve třetí osobě však nabízí možnost posoudit sám sebe s potřebným odstupem, usnadňuje vyslovovat o sobě hanu i chválu. Osobní příběh A. Bárka se podobá příběhům jeho spolubojovníků, kteří se od totalitní moci dočkali nezasloužených křivd a příkoří. V tomto smyslu je osud hrdiny knihy zobecněným obrazem stovek frontových bojovníků za svobodu.
