Studie se zaměřuje na porozumění případům dobrého vládnutí v Česku. Autor zkoumal tři menší města a jejich politické představitele, kteří ve zkoumaném období prosazovali principy dobrého vládnutí. Na pozadí zkoumaných případů dobrého vládnutí se studie zaměřila nejen na výzkum politických elit, ale také na výzkum občanské veřejnosti, participace, demokratické legitimity a sociální integrity. Výzkum si kladl otázku, na jakých předpokladech závisí rozvoj a udržitelnost liberální demokracie a jak si v této souvislosti stojí česká společnost. Studie přináší důkazy o tom, že vysokoškolské vzdělání se v českých podmínkách často projevuje jako faktor posilující vlastní zájem. Vysokoškolské vzdělání posiluje občanské sebevědomí a asertivitu, nikoli však schopnost sebeomezení a smysl pro kompromis, ty jako by spíše snižovalo. Studie rovněž dokládá nesamozřejmý fakt, že udržitelnost dobrého vládnutí může představovat obtížnější výzvu než jeho samotné prosazení. Jak prosazovat veřejný zájem v prostředí všeobecného nezájmu o věci veřejné? Jak jej prosazovat proti zájmům části veřejnosti? A jak prosazovat veřejný zájem, když většina občanů není schopna či ochotna veřejný zájem posoudit či zohlednit? Lze důvěryhodně vládnout v prostředí všeobecné nedůvěry? A jak vládnout odpovědně v prostředí všeobecné neodpovědnosti? Jak prosazovat liberální vládu formálních pravidel v prostředí nedůvěry k formálním pravidlům? Jak si uchovat respekt a čest ve volené funkci v prostředí všeobecného opovrhování politikou a politiky, kteří jsou stereotypně očerňováni a házeni do jednoho pytle s gaunery a šíbry?

V každodenním laickém vědění je vztah inovací a institucí chápán jako protikladný. Inovace sledují změnu a instituce stabilizují sociální poměry. Předkládaná studie sleduje předpoklad, že vztahy mezi inovačně orientovaným jednáním a institucemi jsou vzájemně podmíněné, že se obě instance vzájemně ovlivňují. Inovační jednání a inovace vytvářejí tlak na instituce a jejich změnu, ale současně jsou institucionálním rámcem podporovány a tvarovány. Vzájemnost tohoto vztahu pak zprostředkovávají vědění a komunikace, které prostřednictvím inovací umocňují funkce institucí, ale také je problematizují a představují platformu, na které se hledá rovnováha mezi tlakem ke změně a tíhnutím k sociální uspořádanosti.

Kniha otevírá základní témata politické sociologie, fundovaný text je napsán čtivě a přístupně i pro laického čtenáře. Leitmotivem knihy je problém udržitelnosti a rozvoje liberální demokracie s ohledem na proměny politiky a identity v rychle se měnících podmínkách modernity. Kromě stručného nahlédnutí do historie a metodologických sporů sociálních věd nabízí kniha vhled do základních problémů současných moderních společností, zabývá se otázkami politické legitimity a demokratického vládnutí, významem a podobou občanské společnosti, otázkami sociálních a politických důsledků rozvoje masových médií a internetu i povahou a důsledky globalizačních procesů. Čtenář se rovněž seznámí s historickým vývojem a proměnami české občanské společnosti a současným stavem občanské společnosti v ČR.

Autor knihy přichází s argumenty ve prospěch následujícího tvrzení: Chtějí-li Evropané úspěšně zvládat rizika globalizace, potřebují paralelně k politické integraci pěstovat občanskou společnost v evropském transnárodním rámci, potřebují pěstovat „evropskou občanskou společnost“. Autor předkládá pokus o komplementární přístup k teorii občanské společnosti, snaží se poskytnout rámec pro interpretaci vznikající „evropské občanské společnosti“ a téma přiměřeně operacionalizovat. Postupně prozkoumává následující témata: povahu „evropských“ institucí ve vztahu k jejich schopnosti budovat sociální soudržnost a posilovat formování evropské identity, dále předpoklady a možnosti formování „evropské veřejné sféry“ a konečně podmínky a východiska konstrukce evropské identity. Vzniká v Evropě „evropská občanská společnost“? Vzniká evropská veřejnost? Vzniká evropský démos? Jaké jsou předpoklady a možnosti formování evropské veřejné sféry? Jak rozvíjet koncepty evropské veřejnosti a evropské identity? Vzniká evropská veřejné sféra nebo spíše pluralita evropských veřejností?