Zvelebilův historický román líčí převratný objev, který učinil alexandrijský Řek Hippalos. Zjistil, že monzunové větry mezi jižní Arábií a východní Afrikou a Indií vanou s neuvěřitelnou pravidelností, a dají se tudíž s úspěchem využít k rychlé a přímé plavbě napříč Indickým oceánem. Tento objev měl převratné důsledky pro obchodní, politické a kulturní styky mezi římským impériem a Jižní Indií. Za svého indického pobytu prožil Hippalos nejdramatičtější chvíle svého života, lásku, věrné přátelství, radost i bolest, a konečně dosáhl určitého smíření a moudrosti. Zároveň nám kniha přibližuje a odhaluje život v Římě za císaře Claudia a v královstvích jižní Indie se spolehlivostí a barvitostí, založenou na autorově odborné znalosti původních řeckých, latinských a indických pramenů.

Nílgiri, Modré hory (ze sanskrtského níla - modrý a giri - hora) jsou nejvyšší horský masiv na indickém kontinentě jižně od Himálaje. Na jejich území a v těsně přiléhajících okrajových oblastech žije nejméně šestnáct, snad i více, kmenových společenství; není vyloučeno, že v džunglích na jihozápad a severozápad od vlastního horského masivu žijí malé kmenové skupiny, které dosud nebyly "objeveny". Tito obyvatelé neznají a neužívají písma, ale zato mají nepřeberné bohatství folklóru, zejména hudby, tanců, mýtů, písní, vyprávění, přísloví. Kniha, založená na autentických pramenech a na dlouholetém výzkumu, který za svých čtyř pobytů v Nílgiri prováděl její autor, podává jen zlomek této tvořivosti. Bylo zejména třeba vystříhat se uveřejnění příliš specifických textů, jako např. složitých legend a mýtů, kterým lze bez hlubšího studia jen těžko porozumět. Přesto najdeme v knížce vedle kratších anekdotických příběhů i dva mýty, delší téměř pohádková vyprávění a písně i přísloví. Antropologové, lingvisté a folkloristé se shodují v tom, že Modré hory jsou jednou z nejzajímavějších a nejsložitějších oblastí Asie.