Popis není dostupný

Moje Evropa má v sobě něco z dobrodružných příběhů dávných staletí, které se za dlouhých večerů sdělovaly převážně vyprávěním. Za takovýchto nekonečných večerů byl ostatně kdysi zavdán i podnět k sepsání této knížky, ke zmapování podivuhodně nestálého středoevropského prostoru na samém konci bouřlivého 20. století. Moje Evropa je společná dobrodružná výprava dvou přátel do tajůplného a takřka neprobádaného nitra kontinentu. Je to jednak výprava proti proudu minulého času, o jehož revizi se formou fragmentární rodinné kroniky pokouší přední ukrajinský spisovatel Jurij Andruchovyč (1960), avšak tento ztracený čas je zároveň stále objevován ve své opakující se zpřítomnělé podobě v poněkud ospalých krajinách střední Evropy, kam nás unáší spolu s vodami Dunaje neobvyklý zeměpis jednoho z nejvýznamnějších současných polských prozaiků a publicistů Andrzeje Stasiuka (1960). Je to zpráva o existenci úžasného, malátného subkontinentu, který, ač zmítán dějinnými zvraty, přesto zůstává paradoxně trvale sám sebou: jediným kulturním prostorem, posledním útočištěm potulných básníků a spisovatelů.

Moskva přelomu 80. a 90. let minulého století je pěkně depresivní místo. Obzvlášť jste-li ukrajinský básník, citlivá a rozervaná duše stíhaná povinností napsat epochální román ve verších, který vytrhne národní literaturu z letargie a vám zajistí „la dolce vita“. Ale televizní věže mezitím vysílají nakažlivou malátnost a otupělost, venku neustává déšť, lidé padají z oken kvůli vodce, ani piva se nedostává na všechny; modernistické domy – svědkové lepšího Ruska – nenávratně chátrají, v Dětském světě prodávají pouze papírové holuby, v metru pobíhají zmutované krysy a v podzemí pod moskevským metrem probíhá tajný sněm neživých, kteří plánují ovládnout svět. Jurij Andruchovyč (1960, Ivano-Frankivsk) je v současnosti nejznámější ukrajinský spisovatel; básník, prozaik, esejista a překladatel. Je autorem básnických sbírek Nebe a náměstí (1985), Středměstí (1989), Exotičtí ptáci a rostliny (1991), Exotičtí ptáci a rostliny s přílohou „Indie“ (1997, 2002), Písně pro mrtvého kohouta (2004) a výběru Dopisy na Ukrajinu (2013). Mezi prozaickými díly zaujímají ústřední postavení romány Rekreace (1992, česky 2006), Moskoviáda (1993, česky 2015), Perverze (1996), Dvanáct obručí (2003), kniha Tajemství (2007) a Lexikon intimních měst (2011). Andruchovyčova esejistika doposud vyšla ve třech sbornících Dezorientace v krajině (1999), Ďábel se ukrývá v sýru (2006) a Zde leží Fantomas (2015). Je spoluautorem knihy Moje Evropa (2004, česky 2009, spolu s Andrzejem Stasiukem). Jeho texty byly přeloženy a vydány v Polsku, Německu, Kanadě, Maďarsku, Finsku, Rusku, Srbsku, USA, Itálii, Slovensku, Švédsku, Španělsku, Česku, Bulharsku, Chorvatsku a Bělorusku. Andruchovyč je nositelem řady literárních ocenění, mezi jinými Lipské knižní ceny pro evropské porozumění (2006), Literární ceny střední Evropy Angelus (2006) a Ceny Hannah Arendtové za politickou myšlenku (2014).