Není vše ztracené ani u těch, kteří dobrovolně nebo z donucení sloužili normalizační tajné policii. Požehnaný mezi ženami je inspirován právě těmito peripetiemi slovenského spisovatele Dominika Tatarky. V románu, obměněn ve fiktivní postavu Doména Tatanky, nabízí skrze vrcholné prožitky lásky těmto ženám modus vivendi – možnost, jak se vymanit z tohoto otroctví.

Vyslanci Brna - Paradoxní povaha vzdoru je chronotop. Čtenář putuje s "prišelcem", který hledá harmonii místa a času, odchází ze Slovenska, aby po několika kolizích a peripetiích na Moravě putoval dál západním směrem - k Praze. Autor o svém románu poznamenává: "Přál bych si, aby číst tuto knihu připomínalo cestu, při níž se skotačí, se smíchem a v tanečním reji prochází zaobleným prostorem a zakřiveným časem; aby čtenář mohl s lehkým úžasem sledovat poněkud pikareskní obraz světa."