Proslulý italský znalec náboženství, filosof a esoterik Julius Evola (1898-1974) v knize Doktrína probuzení vyzdvihuje raný buddhismus jakožto duchovní nauku, jež neztrácí čas spekulacemi a obřady a směřuje výhradně k odpoutání a vnitřní nepodmíněnosti. Označuje jej za učení vyhrazené pro elity, přičemž jeho pozdější podobu náboženství přístupného každému považuje za úpadkovou. Tvrdí, že jádro buddhismu je metafyzické a iniciační, takže jakákoli interpretace buddhismu coby pouhého moralismu stojícího na soucitu, humanitarismu a utíkání před životem je veskrze plytká, profánní a povrchní. Evola prohlašuje původní buddhismus za doktrínu, jež plně odpovídá vnitřnímu rozpoložení kasty kšatrijů čili válečníků. Tito válečníci hrdinně neulpívají na ničem z tohoto ani žádného jiného světa, dokonce ani na samotné ideji "odpoutání". Zabývá se především praktickou stránkou buddhismu, jeho propracovaným systémem askeze a svůj výklad opírá zásadně jenom o nejstarší buddhistické texty. Tvrdí, že techniky oproštění lze snadno oddělit od zbytku Buddhovy nauky, takže jich ve svém každodenním životě mohou využít i nebuddhisté.

Vzpoura proti modernímu světu je jedním z opomíjených, ale i velice kontroverzních literárních milníků 20. století. Rozvádí zdrcující kritiku moderního Západu, založeného na konzumu a sekularismu, masové konformitě a průměrnosti, jež staví do kontrastu s aristokratickým heroismem a náboženským rozjímáním. Ideál společnosti vidí v nadčasové Tradici duchovních proudů předmoderního světa, kdy božské a numinózní ještě bylo součástí lidského života. Autorem Vzpoury je italský baron Julius Evola (1898-1974). Krátce a intenzivně koketoval s dadaismem a filosofickým idealismem, aby se následně obrátil k studiu hermetismu a esoterismu. Po obeznámení se s dílem Reného Guénona přijal stěžejní ideje jeho integrálního tradicionalismu. Vstoupil do polemik s fašistickým režimem, doufaje, že se mu jej podaří naklonit své vizi. Po válce byl obvinění z obhajoby fašismu zbaven a do konce života se těšil pověsti vůdčího literáta na poli duchovní vědy. Evola v tomto svém opus magnum překonává dobový historicismus a tvrdí, že prostřednictvím profánního Západu dochází k pádu lidstva z bytostí "stvořených na obraz Boží" na bezduché roboty. Ve svém monumentálním veledíle Vzpoura proti modernímu světu představuje svou vizi metafyziky dějin.

Popis není dostupný