Výbor je sestaven ze dvou knih: La révolution du langage poétique, Seuil 1974, odkud je převzat úvod a první kapitola, zatímco zbývající eseje jsou vybrány z knihy Histoires d’amour, Denoël 1985. První kapitola knihy Revoluce v básnické řeči („Sémiotično a symbolično“) zřejmě nejreprezentativnějším způsobem shrnuje a vysvětluje pojmový aparát, který se v dalších textech Julie Kristevy nepřestane navracet. Tři eseje z knihy Příběhy lásky reflektují – každá svým způsobem – problematiku pohlavní diference: ve vztahu k primární identifikaci a k narcismu („Freud a láska“), k mužské sexualitě („Erós manický, Erós vznešený“) a k mateřství („Stabat mater“). Možná ani není třeba zdůrazňovat, že tento nevyhnutelně dílčí a omezený výbor má posloužit především jako první obšírnější seznámení s dílem autorky a případně jako podnět k další publikaci jejích textů v češtině.
