Další naléhavý psychologický román držitelky prestižní Německé knižní ceny. Východní Berlín a okolí ve druhé polovině padesátých a v první polovině šedesátých let minulého století. Násilně prosazovaná socialistická ideologie a její praktické důsledky, zejména stavba proslulé berlínské zdi uzavírající cestu na Západ, neblaze ovlivňují osudy dvou dorůstajících dětí a později mladých lidí. Ella a její o rok mladší bratr Thomas žijí s matkou, která má zájem pouze o svou práci – je sochařka – a o ideje socialismu. Děti jsou pro svobodnou matku jen jakási přítěž a zároveň hromosvod. Ella a Thomas jsou jako děti jeden druhému oporou, i když Thomas podléhá dominantnější Elle a na rozdíl od ní miluje krkavčí matku. Zády k zádům sedávají někdy sourozenci, když Ella vypráví smyšlené historky. Zády k zádům znamená ovšem nejen oporu, ale také rozdílný pohled na svět, rozdílné směřování, rozdílné cíle. Ella se ve své nevyrovnanosti utíká do hysterie a bezcitnosti, zvláště poté, co je zneužita agentem státní bezpečnosti, Thomas se naopak uzavírá do svého nitra, tiše trpí a miluje a cíleně směřuje k dobrovolné smrti. Protest proti nelidsky chladné matce a heslům její ideologie se tak promítá do slovních projevů jejích dětí – Ella si z bezradnosti vymýšlí slova, která mají znít jako čarodějné formule, zaklínající i uzdravující, Thomas píše básně, v nichž se soustřeďuje na tematické okruhy strachu a smrti. Básnické pokusy, které provázejí text a dokumentují vnitřní stav mladíka, jsou doslovně citované autentické pokusy autorčina strýce, který jako mladý muž v roce 1962 spáchal sebevraždu.

Popis není dostupný

Těsně po skončení války utíká matka s osmiletým synem Petrem ze Sověty obsazeného Štětína, zanechá dítě samotné na malém nádraží v Pasewalku a už se nevrátí. Co je to za matku, která bezcitně ponechá dítě svému osudu uprostřed shonu a chaosu poválečných dní? Právě o tom vypráví román Polednice. Život „krkavčí matky“ Heleny se odehrává na pozadí půl století německé historie - od 1. světové války, která silně poznamená osud její matky a znamená smrt jejího otce, přes divoká dvacátá léta v Berlíně s jejich chtivostí po životě, přes dobu fašismu a války. Každá doba, každý zvrat v historii i v osobním životě zanechává v hrdince jizvy i nezhojené rány. Zklamání ji naučí mlčet a žít ze dne na den bez jakékoliv perspektivy Helena vyrůstá na konci 1. světové války v Lužici, její těžce zraněný otec se vrací z války domů zemřít, její židovská matka se uzavírá do fyzické i psychické izolace a se světem kolem sebe a se svými dcerami nedokáže lidsky komunikovat. Helena po nějakou dobu vede otcovský podnik, první a poslední šťastné chvíle prožívá se svou sestrou Martou v Berlíně, kde se jí otevírá blyštivý svět salonů a nočního života, a hlavně ve vzplanutí ke Carlovi, který ovšem těsně před svatbou nešťastnou náhodou zahyne.Manželství s inženýrem Wilhelmem je pro položidovku peklem, muž ji sice zachrání, Helena musí však nejen přijmout novou identitu, ale také snášet jeho neustálé ponižování. Vyprahlost a ztráta citu je dovršena několikerým znásilněním sovětskými vojáky. Vnitřně vyhaslá, s „osleplým srdcem“, stejně jako její matka, nenachází Helena kontakt ke svému synovi a opouští ho. Román Polednice získal cenu za nejlepší německy psanou knihu za rok 2007. Porota na něm vyzvedla jazykovou naléhavost, intenzitu vyprávění a ztvárnění psychologie postav. Čtenářsky přitažlivý je způsob vyprávění se spoustou detailů, která oživují prostředí i děj. Cena za nejlepší německy psanou knihu za rok 2007.