Kniha sleduje dosud zcela nezpracované a nezhodnocené téma „patosu“ a „patetičnosti“ v českém umění a umělecko-estetickém myšlení tzv. protektorátních let. V popředí stojí uvažování historika umění a teoretika umělecké skupiny „Sedm v říjnu“ (1939–1941) Pavla Kropáčka (1915– 1943) a historičky a teoretičky umění Růženy Vackové (1901–1982), jejíž rozsáhlou monografi i Výtvarný projev v dramatickém umění (1948), kterou se podařilo vydat krátce před autorčiným zatčením a mnohaletých vězněním, možno považovat mj. za svým způsobem mimořádný příspěvek k teorii performativity. Uvažování o patosu je zde zároveň rekonstrukcí vztahu mezi estetickým a umělecko-historickým uvažováním o umění, rekonstrukcí afektivně-emocionální zkušenosti s uměním a (est)etickým postojem ve válečných letech, téměř v duchu aischylovského pathei mathos – učit se utrpením.

Sborník, jehož příspěvky se věnují fungování pojmů generace, skupina a program na literárním materiálu (literární texty, literární život), a to v chronologickém sledu od literatury barokní až po literaturu soudobou. Pokrývají širokou a různorodou škálu generačních, skupinových či programových projevů, ať už jde o generační rozměr literatury českého baroka, koncepce a motivy české moderny ve srovnání s modernou bulharskou, vztah Skupiny 42 k jejím současníkům či mezinárodní kontext české experimentální poezie let šedesátých. Jednotlivé studie zkoumají, jak dané termíny organizují literární dění, buď z hlediska jejich dobového dopadu, anebo naopak prizmatem dnešní literární historie. Příspěvky vycházejí ze soudobých teoretických konceptů, s jejichž pomocí čtou a interpretují původní využití těchto pojmů. Sborník má výrazně odborný charakter a je určen literárním vědcům.

Kniha českého literárního vědce, historika umění a estetika Josefa Vojvodíka zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy avangardy, jež bourá ztrnulé přistupy a vůči nim v opozici staví umění, jež odráží ducha nové doby.

Kniha "Imagines corporis" s podtitulem Tělo v české moderně a avantgardě. Autorem je Vojvodík Josef. Obsahuje 464 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Host" z roku 2006. Přejeme příjemné čtení.

Kniha se věnuje dosud málo zpracovanému tématu avantgardy v poválečném Československu. Vedle teoretických kapitol, které zasazují pojem postavangardy do širšího kontextu, věnují autoři pozornost mj. činnosti postsurrealistických skupin kolem Karla Teiga a Vratislava Effenbergera i zvláštnímu, "alternativnímu" postavení avantgardy v reálném socialismu. Knihu doplňuje soubor textů z pracovního kolokvia věnovaného otázkám postavantgardy, překlad studie významného teoretika avantgardy Hala Fostera a obrazová příloha.