V Topolově poetické hře vedou na opuštěné vlakové zastávce dialog dva mladí lidé Évi a Véna, kteří čekají na vlak. Probírají své pohledy na jejich sedmiletý vztah a rozdílné představy o společné budoucnosti. V řadě emocionálně vypjatých momentů hledají svobodu a lásku v nepřátelském světě plném nejistot. Jedno z vrcholných dramat šedesátých let vychází jako 199. svazek edice D.

V Topolově poetické hře vedou na opuštěné vlakové zastávce dialog dva mladí lidé Évi a Véna, kteří čekají na vlak. Probírají své pohledy na jejich sedmiletý vztah a rozdílné představy o společné budoucnosti. V řadě emocionálně vypjatých momentů hledají svobodu a lásku v nepřátelském světě plném nejistot. Jedno z vrcholných dramat šedesátých let vychází jako 199. svazek edice D.

O ztrátě identity a etickém rozměru bytí. Z díla Josefa Topola vybíráme pět her, vystihujících konstantní témata jeho tvorby: zobrazení rozpadu světa, v němž byl člověk pevně svázán s přírodou, a zachycení složitosti mezilidské komunikace. V lyrickém dramatu z kolektivizovaného venkova Konec masopustu (1963) Topol naplno rozvinul svůj básnický talent, když prolnul každodenní realitu se symbolikou karnevalového převrácení hodnot; v existenciální hře Kočka na kolejích (1965) experimentoval s možnostmi dramatického dialogu; v citově hořké jednoaktovce Hodina lásky (1968), balancující na pomezí skutečnosti a snu, poukázal na neschopnost člověka žít přítomností; v podobenství o krizi lidské identity Sbohem Sokrate (1976) zachytil bezvýchodný stav společnosti v době normalizace a do bilancující tragikomedie Hlasy ptáků (1989) promítl nejen vlastní, ale v zásadě i generační stesk nad uplývajícím životem. Lenka Jungmannová v průvodní studii představuje celou Topolovu dramatickou tvorbu, již zasazuje do širších kulturních souvislostí. Součástí této reflexe jsou i kritické ohlasy vzniklé při příležitostech inscenací her. Ve svazku jsou dále dokumentovány údaje o knižních vydáních a překladech dramat i o jejich scénických nastudováních.

Tato básnická a dramatická hra na téma kolektivizace vesnice, která ohrožuje existenci starých hodnot života na venkově, popisuje těžký boj posledního soukromého rolníka, patří mezi významná díla české dramatiky minulého století, divadla ji s úspěchem uvádějí i dnes. Vychází jako 89. svazek edice D.

Dramatik a básník Josef Topol (* 1935) po celý svůj tvůrčí život psal též texty esejistické, úvahové a vzpomínkové. S pečlivostí i zdrženlivostí sobě vlastní vždy vážil každé své slovo. Jeho texty mají povahu čehosi definitivního, trvale platného. Přítomný obsáhlý soubor esejů, úvah, komentářů, vzpomínkových textů a rozhovorů obsahuje významné eseje o poezii (Mácha, Shakespeare, Kollár), studie a úvahy o divadle, dramatu, scénografii a komentáře k vlastním hrám, texty o výtvarnících a fotografech, vzpomínkové texty a jiné drobné stati a rozhovory. Svazek je obsahově pevně sevřen nezaměnitelnou osobností autorovou. Jde o knihu zásadního významu, doplňující Topolovo dílo dramatické, básnické a překladatelské. Kniha je pečlivě edičně připravena Milenou Vojtkovou, doplněna zevrubnou ediční poznámkou a úplnou bibliografií Topolova díla.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný