Dosud nezveřejněný, rukou psaný text z roku 1952 vychází jako faksimile. Josef Škvorecký jej stylizoval jako domácí úkol z jazyka českého sepsaný žákem III. třídy Obecné chlapecké školy v Náchodě Josefem Krátkým. Odehrává se v roce 1933. Doslova kratochvilná humoreska líčí české maloměsto a jeho společnost, přesněji její vyšší vrstvu, neboť Josefův otec "jest dirigentem banky pro obchod a průmysl". Malý Josef s upřímnou dětskou přímočarostí popisuje narozeninový večírek své sestry, který sleduje klíčovou dírkou, zmiňuje nejen domácí události, ale také ochotnická představení, Majáles, Vánoce u Krátkých i půlnoční mši provázenou incidentem způsobeným žákem Voženilem. Rukopis dotvářejí Škvoreckého rozmarné kresbičky včetně miniatury, na níž za klavírem zpodobnil sebe sama. Vydáno ke stému výročí narození Josefa Škvoreckého - s úvodem Josefa Kroutvora a doslovem Michala Přibáně.

Začínající soukromý detektiv, nezaměstnaný doktor filozofie Pivoňka, vyšetřuje záhadnou vraždu, k níž došlo v literárních kruzích. Pátrá spolu se svou milou – on zná svět módních literátů, intelektuálů, ba i boháčů a krásných dam, jí není cizí pražský polosvět a svým instinktem mnohdy přijde i na to, co její akademický přítel nedokázal rozlousknout. Napínavý a rozmarný román prosycený dobovou atmosférou nás přenáší do dvojlomného světa první republiky, kde lidé používají nejen rozum, ale i srdce, vědí, co očekávat od druhých, ale i od světa. Ten je logický, předvídatelný a má nadějnou budoucnost. Je to svět, kde se vraždí jen po staru: z vášně a kvůli penězům. Co na tom, že jde o iluzi – chtěli bychom tam žít… Když se na posledních stránkách hroutí dosud nejpravděpodobnější varianta řešení, musí se hrdina vyrovnat s nečekaným, hořkým zklamáním. I tak ale: Kniha, nad níž si vzpomeneme na některé Čapkovy příběhy, je mile radostná, útěšná!

Série: Sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta

Za svého života byl Lovecraft znám jen úzkému okruhu přátel a milovníků originální strašidelné fantastiky. Dnes je považován za mistra strašidelné literatury ve všech jejích odstínech a za vizionáře literatury kosmického děsu, která odkrývá netušená tajemství naší mysli i minulosti, v níž dlí zlovolní démoni a nepochopitelné bytosti z hlubin času. Lovecraft svým dílem poskytl onen základní tvůrčí impulz, který provází desítky autorů a filmových tvůrců dodnes, jeho dílo se stalo kultem.

Novela, která na pozadí poúnorových událostí líčí jakousi labutí píseň prozápadně orientované pražské mládeže někdejších dobře situovaných rodin. Příběh z plesu v Reprezentačním domě brzy po Únoru, kdy plesová iluze dává ještě mnohým s obdivem vzhlížet ke všemu, co nylonem přicházelo od bohatých dárců z Ameriky a kdy jen někteří – jako např. mladý profesor, který musí nastoupit na škole někde na vesnici – chápou, že tato doba obdivné a mnohdy nekritické orientace končí.

42. svazek Spisů Josefa Škvoreckého přináší autorovy pozdní prózy, soubor Povídky z Rajského údolí a novelu Pulchra. Povídky nás vracejí do let, která Škvorecký prožil v Kanadě jako exulant, především však jako učitel tvůrčího psaní na torontské univerzitě. Leitmotivem komických próz jsou hrátky s češtinou a angličtinou, jejichž prostřednictvím autor s nadhledem zprostředkovává a komentuje vybrané "reálie" angloamerického světa a odlišnosti kanadských a českých společenských zvyklostí. V novele Pulchra Škvorecký pracuje s prvky příznačnými pro literaturu science-fiction: na počátku první kapitoly zamíří americká kosmická expedice ke vzdálené planetě, na níž vědci předpokládají existenci života. Navzdory tomuto východisku se v knize skrývají především autorovy pochyby o cestě, po níž se naše civilizace ubírá na počátku třetího tisíciletí, a úvahy nad hodnotami, k nimž se postupně přimyká. Obě knihy spojuje Škvoreckého údiv nad proměnami světa přelomu 20. a 21. století, který v jednom případě projevil s humorem a ve druhém se smutkem a skepsí.

Popis není dostupný

Svou poslední fiktivně autobiografickou knihu nabízí Škvorecký jako zá-bavný „Entrtejnment na stará témata o životě, ženách, osudu, snění, dělnické třídě, fízlech, lásce a smrti“. Psal ji s humorným nadhledem a sebeironií v exilovém bezčasí a jako by v kaleidoskopu absurdních mi-nipříběhů z mládí v protektorátu a z živoření za stalinismu – jež se prolínají s komickými debatami při krajanských setkáních v Kanadě a se Škvoreckého profesorským zápolením s „dětmi z prérie, jež „rozumí čtení, ale ne literatuře“ – nalézal zvláštní význam a smysl. Utečenci – oběti režimu, vlastenci a emigranti za lepším i kariéristé a ustrašení návštěvníci a donašeči z Husákova přivolávají autorovi nostalgické vzpomínky na dávné lásky a patálie. Absurditu vyprávěných osudů podtrhují dialogy ve východočeském nářečí a v krajanské Czenglish. Přes všechnu komediálnost prosvítá z románu smutek nad osudem zbabělců chycených do pasti totalitního režimu i nad naprostým nepochopením české zkušenosti pod kanadským nebem, kde už zlověstně raší první výhonky politické korektnosti.„Proč to vyprávíš?“, ptá se autora kanadská studentka literatury. „Pro radost, žal a smutek z života a smrti, Ireno.“Anglosasové ovšem dovedou ocenit humor a nerespektovat zavedená pravidla. Škvoreckého opus magnum, diskvalifikované češtinou, obdrželo v Kanadě státní cenu za anglicky psanou beletrii.

Popis není dostupný

Černokněžník životních absurdit, stvořitel proudu příběhů, brusič třeskutých anekdot, gondoliér na rozkolísané kocábce v proudu událostí - to je Josef Škvorecký v románu Mirákl! Ironie při pohledu na sebe i na svět, bolestné cítění zmarněného času, satirické vyjádření neproniknutelnosti protichůdných dějů, zprostředkování skutečných významů pomocí dokonalých anekdot - to vše je Mirákl. Podtitul ho označuje za detektivku, děj ale k jasnému rozuzlení nespěje, naopak - cítíme marnost z hledání spolehlivé pravdy a sílící pochybnosti. Snad nemáme dost silné lokty ani žaludek - stejně jako zlatý chlapec a švindlíř, sobecký doháněč ztraceného času, milionový Danny Smiřický - proč ale bychom zůstávali poslední v řadě? Utrhněme si z radostí života aspoň něco, bez ohledu na názor doby… nejde neustále jen zpytovat svědomí.

Jak souvisí nejzlotřilejší muž v Londýně, vyděrač Milverton, s nímž se střetl Sherlock Holmes, s návštěvou Saxbandu v Praze? Co vypátrá Anna, hraběnka Lomnická ze Zhoře a na Klinštejně, ve své staré vlasti? Zapojí se do zahraničního spiknutí též inspektor Harold Sinclair z oddělení pro vyšetřování vražd kanadské Jízdní policie?

Který český román obsahuje milostný příběh rozepjatý od cynismu k osudovosti, přitom je humorný, ironický a posléze se promění v kriminální drama vrcholící odvěkou otázkou zrady a pomsty, mravního selhání a trestu? Jeho hrdinku obklopuje téměř neproniknutelné tajemství… Odpověď je jediná: jde o Škvoreckého Lvíče. Autor, vynikající pozorovatel a vypravěč, obdivovatel F. S. Fitzgeralda a J. Conrada, umístil líčení komplikovaného dobývání slečny Lenky Stříbrné protřelým záletníkem redaktorem Karlem Lednem do pražského intelektuálního prostředí počátku 60. let, do nakladatelského zákulisí se všemi jeho intrikami a politickými kompromisy. Leden rozehraje svůj nesporný osobní šarm, vynaloží bohaté zkušenosti i pronáší vážně míněná milostná vyznání, aby dostal do postele Lenku Stříbrnou, ale ta jeho snahy odmršťuje s vtipem a ironií, až jejich dialogy připomínají Nebezpečné známosti, vrchol milostného cynismu. Jde mu stále jen o pár nocí, anebo se nakonec do černovlasé dívky s chlapeckým účesem, jejíž oči jsou „velké, černé a úplně bez duhovek. Jenom dva černé kotoučky jako z bakelitu…“ bláznivě zamiloval?Před koncem příběhu náhle mizí humor, přichází chlad – podivné a záhadně nelogické jednání slečny Stříbrné ústí v tragédii, vraždu. Skutečného viníka bychom mohli určit sami, ještě než ho odhalí autor...

Tankový prapor Josefa Škvoreckého se vyznačuje humorem, který umí léčit. Krouží kolem nás temné síly? Otevřeme román – a ponoříme se do osvobodivé esence komické absurdity, jejíž nezanedbatelnou výhodou je, že se už stala a že se přihodila komusi jinému, autobiografickému Dannymu Smiřickému, kterého známe ze Zbabělců, nyní veliteli tanku, jenž si u Sedmého tankového praporu kroutí poslední půlrok vojny. Střely neodolatelného humoru a mistrných dialogů, u nichž se propuká do hlasitého smíchu, ale také vědomí, že za branami kasáren čeká cosi mnohem neurčitějšího, nejasného, budoucnost, život… kdo může říct? Tupost se tam venku maskuje rafinovaněji než pod důstojnickou čepicí. „Student Danny se stal rotným Smiřickým, a jako každý Čech v uniformě se v této situaci nevyhnutelně přiblížil ke kmotrovi všech vojínů světa, Josefu Švejkovi.“ – Jiří Voskovec „Člověk o ničem neví, až když to začne ztrácet. Až když je skoro po všem. Ten pitomej zákon života. Se všim pozdě. Pozdě! … a za oknem vylétávaly zlaté střely a zasahovaly hořící terče…“ – Josef Škvorecký

Nový detektivní příběh z kanadského Toronta nás opět zavede do známého prostředí českých emigrantů. Od chvíle, kdy v bytě manželů Lomnických došlo k vraždě mladé dívky, uplynulo deset let. Anna a Tony stojí však znovu před vážným problémem. V okolí jejich přátel došlo ke zločinu a mezi podezřelými jsou i blízcí lidé Anny a Tonyho.

Popis není dostupný

Historický román Josefa Škvoreckého Scherzo capriccioso, který poprvé vyšel v Torontu v roce 1984, znamenal v autorově tvorbě překvapivý obrat. Několik let věnoval autor pátrání po autentických stopách, které zanechal český skladatel Antonín Dvořák ve vzpomínkách lidí, s nimiž se setkal během svého působení na newyorské Národní konzervatoři v letech 1892-1895. Na základě archivního bádání i setkání s posledními pamětníky pak Škvorecký vystavěl nejen literární portrét geniálního tvůrce, ale také působivý obraz americké společnosti konce devatenáctého století.

Dnes už kultovní a také světově proslulý román Josefa Škvoreckého, jednoho z nejvýraznějších autorů české moderní literatury, zobrazuje osm posledních dnů druhé světové války na malém městě viděných očima dospívajících "pásků", kteří se vysmívají falešným frázím a zdánlivě ušlechtilým gestům, ať už znějí srdečně vlastenecky, anebo pateticky revolučně. Teatrálnímu revolučnímu vzepětí svých otců proti kapitulujícím Němcům se kluci neubrání a Danny s kamarádem dokonce - spíš náhodou - zlikviduje německý tank a vítá Rudou armádu. Všeobecný nával vlasteneckého nadšení a výjevy mučení německých vojáků, kteří nestačili utéct, ho ale odpuzují a do mysli se mu vtírá obava ze sovětských vojáků, jejichž příchod už zmobilizoval místní komunisty. Škvoreckého román přinesl ve své době nejen převratný generační, nelítostně realistický a nemoralizátorský pohled na historické události, ale též sugestivně podanou psychologickou sondu do duše dospívajícího mladíka, jehož životní náplní byli dosud jen kamarádi, jazz a touha po Ireně, nedosažitelné lásce. Jazyk románu je živý a autentický, nesvázaný konvencemi. Režim autora za to vše pobouřeně odsoudil a zatratil, naopak čtenáři dílo uvítali s nadšením.

V celém díle Josefa Škvoreckého, plném komických zápletek lidské marnosti, zaznívá bolestný tón ztracené generace, která předčasně dospěla za války, toužila po světě bez ideologie, bez reglementace, bez násilí a nesla vzpomínku na středostavovský komfort první republiky. Čekal ji však primitivismus politruků, pronásledování za buržoazní původ, chudoba a proletářská kultura. Škvoreckého krutě realistické prózy mají lyrický tón, jenž dosahuje nejvyšší intenzity právě v těchto dvou legendách - snech. Krásná Rebekka, která jediná z rodiny přežila koncentrační tábor, naslouchá v sedmi epizodách tragickému příběhu zmaru, smutnému svědectví o lidské zbabělosti, strachu a zradě, jež zničily nejenom její rodinu. Nadpozemsky půvabná slovenská Maďarka Emöke obětuje budoucnost, aby zachránila režimem postižené rodiče před bídou. Východisko z krutostí života nalézá v náboženském zanícení, jež její světácký posluchač nedokáže pochopit. A na to, aby její vyprávění možná předznamenalo milostnou předehru, jde okolní svět příliš zkratkou a pošpinění na sebe nenechá dlouho čekat. Rebekka a Emöke, dva žalozpěvy nad nadějemi mládí a smutným světem přetvářky a lži, nad věčnou milostnou hrou drobných klamů a úskoků - a především nad věčnou touhou po ztraceném ráji.

V celém díle Josefa Škvoreckého, plném komických zápletek lidské marnosti, zaznívá bolestný tón ztracené generace, která předčasně dospěla za války, toužila po světě bez ideologie, bez reglementace, bez násilí a nesla vzpomínku na středostavovský komfort první republiky. Čekal ji však primitivismus politruků, pronásledování za buržoazní původ, chudoba a proletářská kultura. Škvoreckého krutě realistické prózy mají lyrický tón, jenž dosahuje nejvyšší intenzity právě v těchto dvou legendách - snech. Krásná Rebekka, která jediná z rodiny přežila koncentrační tábor, naslouchá v sedmi epizodách tragickému příběhu zmaru, smutnému svědectví o lidské zbabělosti, strachu a zradě, jež zničily nejenom její rodinu. Nadpozemsky půvabná slovenská Maďarka Emöke obětuje budoucnost, aby zachránila režimem postižené rodiče před bídou. Východisko z krutostí života nalézá v náboženském zanícení, jež její světácký posluchač nedokáže pochopit. A na to, aby její vyprávění možná předznamenalo milostnou předehru, jde okolní svět příliš zkratkou a pošpinění na sebe nenechá dlouho čekat. Rebekka a Emöke, dva žalozpěvy nad nadějemi mládí a smutným světem přetvářky a lži, nad věčnou milostnou hrou drobných klamů a úskoků - a především nad věčnou touhou po ztraceném ráji.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Prózy Babylonský příběh a Konec nylonového věku v tomto spojení vycházejí poprvé. Navazují na sebe časově i tématicky. Děj první se odehrává těsně po válce, v mezidobí, kdy jedna éra přecházela v jinou. "Noční můra" už tu roztahuje křídla, ale až hrdinové prózy druhé se ocitají plně v jejím stínu: je po komunistickém převratu v roce 1948, oni však stále zkoušejí žít dál tak, jak žili ve věku jazzu, večírků a nylonu.

Tragikomedie z dávných časů.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Josef Škvorecký a Zdena Salivarová opět prokázali své vypravěčské mistrovství a zároveň potvrdili své výsadní postavení mezi klasickými autory novodobé české literatury. Josefu Škvoreckému se navíc podařilo úspěšně navázat na detektivky, které vydal s Janem Zábranou a které se ve své době staly literární senzací. Tentokrát nás autoři zavedou do prostředí českých exulantů a emigrantů v Torontu po roce 1968. Lyrický detektivní příběh je napsaný s jemným smyslem pro humor, v němž ale samozřejmě nechybí ani pořádná dávka napětí...

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Za svého života byl Lovecraft znám jen úzkému okruhu přátel a milovníků originální strašidelné fantastiky. Dnes je považován za mistra strašidelné literatury ve všech jejích odstínech a za vizionáře literatury kosmického děsu, která odkrývá netušená tajemství naší mysli i minulosti, v níž dlí zlovolní démoni a nepochopitelné bytosti z hlubin času. Lovecraft svým dílem poskytl onen základní tvůrčí impulz, který provází desítky autorů a filmových tvůrců dodnes, jeho dílo se stalo kultem.