Ústředním tématem Šafaříkových textů je situace člověka a umění ve světě vědy a techniky. Vybrané eseje, přednášky a studie byly napsány v 60. a 70. letech. Myslitel a básník, ojedinělé myšlenkové kvality a hloubky. Dosud neobjevený autor příčící se zařazení do jakéhokoli systému povyšující myšlení na svébytnou kategorii mimo jakýkoli filosofický systém. Svou originalitou básnickou stavbou textu a zároveň ne-známostí a ne-uchopitelností se nabízí srovnání například s Ladislavem Klímou či Jakubem Demlem ne však s filosofy školních škamen, kteří ho až doposud nebyli schopni ani reflektovat.
