Málokterá problematika dějin amerického kontinentu přitahuje takovou pozornost české veřejnosti jako otázka vztahů mezi Indiány a bílým obyvatelstvem Ameriky, kromě jiného tvořící součást historie tzv. Divokého západu. Indiánské války sedmdesátých a osmdesátých let devatenáctého století byly završením procesu, jenž začal už objevením Ameriky či přinejmenším založením prvních anglických kolonií a znamenal nahrazování lovu, sběru a primitivního zemědělství zemědělstvím intenzívním, popřípadě jinými ekonomickými aktivitami. Velká siouxská válka, jejíž součástí byla bitva u Little Bighornu, kde utrpěla americká armáda největší porážku v bojích s Indiány, pak může sloužit v mnoha ohledech jako názorná ukázka způsobu válčení i výsledků střetnutí. Přinesla relativně malé ztráty na životech, přitom však dalekosáhlé změny pro poražené. Z plání přilehlých hor zmizeli indiánští lovci a přišli horníci, farmáři a chovatelé dobytka. Sedící býk, vítěz nad Custerem, odešel do Kanady a vrátil se k vystupování ve sbírce kuriozit. Jeho smrt v roce 1890 pak symbolizuje definitivní konec jednoho období dějin amerického kontinentu.

Pocházela z chudých poměrů argentinské provincie, ve škole vynikala jenom v recitaci. V patnácti letech odešla z domova a zamířila do hlavního města země, kde začínala jako herečka druhořadých rolí. Široce známou se stala díky účinkování v rozhlasových hrách, jako celebrita se účastnila charitativních akcí, kde se seznámila s jedním z představitelů vojenského režimu Juanem Domingem Perónem. Po dvou letech se stala jeho manželkou a absolvovala s ním kampaň před prezidentskými volbami vrcholící vítězným vstupem do prezidentského paláce. Nikdy neměla žádnou oficiální státní funkci, dosáhla však vlivu jako žádná žena předtím v argentinské historii. Otevřela tak cestu do vysoké politiky nejen ženám v Argentině, ale v celé Latinské Americe, kde se stala, a dodnes zůstala, symbolem levé části politického spektra.

Druhé, aktualizované vydání práce našeho předního amerikanisty líčí dějiny území Panamy od jejích "indiánských počátků" přes španělské panství až k samostatnosti území, která byla vyvolána výstavbou známého průplavu. Těžiště je přirozeně ve výkladu dějin 20. století, během něhož se Panama emancipovala, zvláštní pozornost je věnována problematice výstavby komunikace mezi Atlantikem a Tichým oceánem jak v původní podobě, tak rozšíření v roce 2016.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Pestré dějiny ostrovního karibského státu - Kuby, která je dnes známá především díky kontroverzní postavě diktátora Fidela Castra, z pera předního amerikanisty prof. J. Opatrného. Autor v přehledně pojaté knize však líčí dějiny od osídlení ostrova Indiány, přes španělské panství a snahu Kubánců o samostatnost až po současný stav. Knihu doplňuje mapka, encyklopedické heslo zasvěcené Kubě včetně rad případným turistům.

Barvité osudy indiánských říší od Olméků přes Toltéky a Maye k Aztékům, krvavá conquista H. Cortése, španělské panství, cesta k nezávislosti, mexicko-americká válka, při níž země ztratila téměř polovinu svého území ve prospěch USA, pokus o nastolení habsburského císaře Maxmiliána, indiánský prezident Juaréz, revoluce Zapaty a další dějiny 20. století - to jsou jen některé z mnoha momentů v dějinách této pozoruhodné latinskoamerické země.

Popis není dostupný

Šestého března 1836 zaútočily čtyři tisíce mexických vojáků na bývalou misijní stanici Alamo. Všichni obránci při obraně pevnůstky zahynuli a jejich smrt se stala mementem pro stovky příslušníků milice Texasanů, kteří připravili po několika týdnech vítězům od Alama s pokřikem "Pamatujte na Alamo" u San Jacinta těžkou porážku. Bitva znamenala konec přináležitosti Texasu k Mexiku a stala se symbolem nezávislosti a součástí mýtu, který trvá dodneška. Ohlas pokřiku Texasanů od San Jacinta pak zněl opakovaně v průběhu 19. i 20. století, kdy střídaly slovo Alamo další výrazy, srov. například tituly amerických novin v únoru a březnu 1898 "Pamatujte na Maine". Mýtus Alama, jehož součástí byly odkazy na smrt nevinných žen a dětí povražděných po dobytí misie či pevnůstky vítěznými Mexičany přetrvával i v seriózní literatuře až do druhé poloviny 20. století, kdy mexičtí a američtí historici rekonstruovali skutečný průběh bitvy. Text z obálky knihy: "… Ve stejné době bojovaly na nádvoří izolované skupinky Texasanů, napadané Mexičany, jejichž velkou výhodu představovaly ostré břity bodáků. Střelba se ozývala jen sporadicky, ani obránci ani útočníci zápolící v těsném sevření neměli čas na zdlouhavé nabíjení. Když Texasané z ručnice zblízka vystřelili, nezbylo jim než je používat jako kyje. Tento způsob využití dlouhých pušek zmiňují všichni autoři, efektivita ovšem nemohla být proti bajonetům velká. Rozhodně lze předpokládat, že potyčky na nádvoří a v přízemí budov netrvaly dlouhé desítky minut. Během této fáze boje skončil svoji životní pouť i Jim Bowie. Nezahynul ovšem na nádvoří. Podle mýtu střílel na útočníky, kteří vpadli do místnosti, kde trávil poslední dva týdny v horečkách, z pistolí. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu lze ale o hodnověrnosti mýtu pochybovat i zde. Bezbranného Bowieho zamotaného v pokrývkách zabili Mexičané, patrně bez odporu, stejně jako jeho druhy bajonety…"

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný