Popis není dostupný

Otázka autokefality ukrajinské pravoslavné církve zdaleka přesahuje hranice církevního života. Prezident Petro Porošenko ji charakterizoval jako zásadní věc nejen pro nezávislost a národní bezpečnost své země, ale i pro světovou geopolitiku. Z historického hlediska měla dle Porošenka přinést "pád třetího Říma jako nestarší koncepce Moskvy nárokující světovládu". Pravoslavná církev Ukrajiny (PCU), které autokefalitu neboli samostatnost v roce 2019 udělil konstantinopolský patriarcha, však zatím pouze přeskupila rozštěpení ukrajinského pravoslaví, poněvadž pravoslavná církev podřízená moskevskému patriarchátu na Ukrajině nadále působí a vznik PCU odsuzuje. PCU ale zároveň značně zamíchala kartami na komplikované ukrajinské náboženské scéně, v rámci pravoslavného světa i v dlouhodobém rusko-ukrajinském sporu, neboť její vznik se bytostně dotýká identit obou národů. Zápas o uznání autokefality neboli nezávislosti na Moskvě pro ukrajinskou pravoslavnou církev skutečně nebyl a není jevem pouze církevním nebo jenom náboženským. Zasahuje národní vědomí i politiku, ba geopolitiku v celém východoevropském prostoru, odráží se v něm přítomnost i minulost. Minulost někdy hodně vzdálená, ze sklonku desátého století, neboť kořen sporu spočívá v odlišných interpretacích odkazu Kyjevské Rusi a jejího křtitele knížete Vladimíra I. Velikého. Publikace přináší detailnější rozbor zejména ukrajinské náboženské i politicko-náboženské a církevní reality, hlavních aktérů, jejich koncepcí i vizí.

Politické systémy postkomunistických zemí (či jejich společnosti) nabývají nejen pozitivní rysy západních demokracií, ale jsou čím dál tím víc zasahovány i typicky západními krizovými jevy - například oslabováním tradičních stran, rostoucí nedůvěrou veřejnosti v politickou scénu, korupcí spojenou s veřejnými zakázkami, stárnutím populace nebo bobtnajícím veřejným zadlužením. Rozšířené vysvětlení problémů české politiky spočívá v tvrzení, že jsme se ještě plně nevyrovnali s dědictvím minulosti a od vyspělého Západu se stále máme co učit. To je sice pravda, ale jen zčásti. Kniha se snaží doložit, že hlavní potíže české společnosti již nesouvisejí s dědictvím komunismu a nedostatečnou adaptací na západní poměry, neboť jde o zásadní problémy západní civilizace jako takové. Civilizace až příliš zaměřené na "kuře v hrnci" a uvězněné v pasti vlastního úspěchu, která jedince uvrhuje do postavení, jež se podobá křečkovi běhajícímu v kole.

Popis není dostupný

Kniha dvojice známých publicistů přibližuje ve více než 40 kapitolách uzlové historické události a trendy, ilustrující skutečnou povahu komunistických režimů – od Pařížské komuny a Říjnové revoluce přes stalinismus, přes jejich četné válečné výboje a zločiny, potlačování vzpour i disentu až k normalizaci, perestrojce a rusko-gruzínské válce.Vznikl tak informačně bohatý a čtivý soubor textů pro široký okruh čtenářů, který by bylo možno charakterizovat i jako studijní materiál občanské nauky.

Po sbírkách Pastvina, Naprosté motivy a Zcestymluv se autor ve své čtvrté knize vrací k prvotním iniciacím, ke krajině dětství (Žatecko), k postavám a situacím, které básnicky „prosvětluje“ jako filmový negativ. Nejde však o zveršované vzpomínky. Sklepní okénko je průhled do suterénů, k punkevní paměti, ke zdánlivě zasypaným místům. Autor Josef Mlejnek (1946), básník, kritik a překladatel. Vystudoval obor filozofie-čeština na MU v Brně, před rokem 1989 prošel řadou povolání, dělnická nevyjímaje. Podílel se na vydávání časopisů, po revoluci pracoval jako redaktor, naposledy v Lidových novinách a v MF Dnes. Žije střídavě v Praze a na Vysočině. Je autorem vzpomínkové knihy Nelegendy o malých inkvizitorech (2005). Překládá z polštiny a francouzštiny.

Strhující dokument o excesech, kterých se dopouštěly tzv. Rudé gardy při nezákonných pogromech vyhánění Němců po osvobození v roce 1945. Kniha je literárním ekvivalentem stejnojmenného televizního dokumentu uváděného v České televizi. Součástí knihy je DVD s unikátním záznamem masakru v Praze na Bořislavce.