Profesor Josef Ludvík Fischer (1894–1973) patřil k nejvýznamnějším českým filosofům dvacátého století. Záběr jeho odborného zájmu byl nesmírně široký: od studií o německé filosofii devatenáctého století přes filosofii antickou, sociologii, až k studiím pedagogickým. Nebyl ovšem zdaleka jen historikem filosofie, ale též skutečně původním myslitelem, jehož skladebná filosofie patří k nejoriginálnějším přínosům českého myšlení moderní evropské kultuře. Celý život se zabýval též otázkami společenskými a politickými, jak o tom svědčí jeho dvoudílná Krize demokracie (1933) či Glosy k české otázce (1970). V letech 1946–49 byl rektorem Palackého Univerzity v Olomouci. Listy o druhých a o sobě jsou knihou jeho pamětí, zachycující léta 1894–1938. Jde o jedno ze základních děl české memoárové literatury. Profesor Fischer jej psal v padesátých letech, v době, kdy nemohl pracovat ve svém oboru, ani publikovat. Důvodem, proč kniha dosud nebyla publikována, byla mimo jiné mimořádná ediční náročnost přípravy knihy. Její rukopis se dochoval v několika verzích, částečně fragmentárně. Ediční přípravy svazku ujal Jiří Opelík, jeden z nejlepších českých editorů, literárních historiků a lexikografů. Z jeho rukou vyšla dokonale připravená a komentovaná edice knihy, která patří k základnímu fondu české vzdělanosti uplynulého století. Profesor Fischer ve svých pamětech zachytil své mládí, studia i filosofickou práci až do doby Mnichova 1938. Opíral se o nesčetné množství dobových textů a dokumentů, kniha je tak nesmírně cenným a podrobným vhledem do vědeckého, filosofického a univerzitního prostředí celé první československé republiky. Doplněna je jmenným rejstříkem a rozsáhlou obrazovou přílohou.
