Josef Kroutvor není jen vzdělaný uměnovědec a bystrý esejista, ale také sugestivní vypravěč příběhů. Bohumila Hrabala poprvé osobně poznal v polovině šedesátých let; koncem dalšího decennia se začali stýkat pravidelně a přátelsky. V nové knize, jež shrnuje texty na hrabalovské téma, propojuje Kroutvor svou všestrannou odbornou erudici s důvěrnou obeznámeností s Hrabalovým myšlením, cítěním a temperamentem. Jako teoretik umění se Kroutvor zabývá především proměnami stylu, a to nejen výtvarného či literárního, ale především životního a společenského. Umí se vžít do atmosféry různých dob a lokalit, umí rozpoznat, jaké umělecké projevy odtud přímo vzešly a jaké jsou jen odvozeninami světových trendů. I proto zdůrazňuje zakladatelský význam Hrabalova bohémského okruhu v Libni (Boudník, Bouše, Bondy, Reegen), který od konce 40. let minulého století působil déle než jedno desetiletí jako skryté ohnisko alternativní kultury. I proto se v souvislosti s Hrabalem vrací k pozapomenutému fenoménu Střední Evropy a zkoumá svéráz její kultury a mentality. Kroutvorova esejistika má ovšem vysokou literární hodnotu sama o sobě, bez ohledu na témata, která sleduje. Myšlenky jsou formulovány zdánlivě prostě, tok výkladu se občas nenuceně stočí k zajímavým odbočkám, ale v závěru čtenář zjišťuje, že se docela přístupně dozvěděl to nejcennější. „Na příběh nestačí žádná literární teorie, příběh je literární zázrak, a ten se koná či nikoliv. Do děje musí vstoupit fatum a ještě něco: doba, ale ne jako kulisa, doba jako esence,“ píše Kroutvor o Hrabalově díle, ale totéž se dá říct o jeho vlastním vyprávění na hrabalovské téma. K podstatě nevšedního literárního úkazu, jímž Hrabal byl, se v jistém smyslu přiblížil nejblíž ze všech, kteří to zkusili.
