Fotografie nejnovějšího souboru Josefa Koudelky vznikaly dlouho, jak je ostatně pro autora typické. Pořídil je v letech 1991 až 2017 na více než dvou stovkách archeologických míst v oblasti Středozemí. Česko-anglická publikace přináší výběr čtyřiceti fotografií doprovázených textem francouzského archeologa Alaina Schnappa a jím vybranými citáty cestovatelů, historiků a spisovatelů, kteří o těchto stavbách v minulosti psali. Kniha vyšla u příležitosti stejnojmenné výstavy konané v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Josef Koudelka vždy fotografoval svět, jenž mizí a je potřeba si jej připomínat, ať už šlo o životní styl Romů, vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa, náboženské slavnosti či krajiny poznamenané lidskou činností. Ve svém souboru fotografií ruin zachycuje dříve reprezentativní stavby řecko-římského světa, dnes proměněné pouze v pozůstatky své bývalé slávy. Přežily zkázu času, a proto mají sílu, kterou se Josef Koudelka snažil převést do obrazu a zpřítomnit. Jak k tomu podotýká sám autor: "Ruiny nejsou minulost, ale budoucnost. Jednou všechno kolem nás budou ruiny."

Kniha přináší výběr textů z 68 deníků, které si fotograf Josef Koudelka (* 1938) vedl v průběhu posledních 51 let. Doplněn je přetisky dvojstránek rukopisů deníků a dosud nepublikovanými fotografiemi. Koudelkovy zápisky jsou velkým zdrojem informací o jeho životě a tvorbě i o světové fotografii od konce 60. let do současnosti. Ve zkratkách si zde zaznamenával komentáře k tvorbě osobností, jako byli Henri Cartier-Bresson, Robert Frank, René Burri, William Klein, Jeff Wall, Thomas Struth, Martin Parr, nakladatel a editor Robert Delpire, kurátoři John Szarkowski a Anna Fárová, teoretik John Berger a řada dalších. Deníky je možné číst též jako příběh exulanta, který hledá svou roli v cizím prostředí a nechce obětovat to jediné, co ztrátou domova získal - svobodu. A v neposlední řadě je to též kniha o přátelství, vztazích se ženami, lásce k dětem a o tom, jak pomocí fotografie člověk rámuje svůj život.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Publikace se věnuje aktuálnímu tématu imigrace a její regulace. Text nabídne a prozkoumá některé argumenty dvou typů přístupů k regulaci. Zatímco první prosazuje svobodu pohybu s minimálními omezeními, druhý zdůrazňuje, že státy potřebují imigrační toky co nejvíce minimalizovat. Abychom argumenty obou přístupů zhodnotili, je nutné se podívat na různé empirické studie zabývající se touto problematikou. Zvláštní pozornost bude věnována myšlence, že lidé migrují především proto, že jsou chudí a pronásledovaní. Pokud by tomu tak opravdu bylo, měli bychom se zaměřit především na způsoby, jak jejich problémy řešit, a tak redukovat množství imigrantů, kteří jsou k migraci takto nuceni. Argumentace uvedená v této knize vede autora k přesvědčení, že i když existuje množství důvodů, proč by stát neměl imigraci jednostranně regulovat, svobodná migrace bez omezení není možná. Pokud se tedy imigrant rozhodne migrovat dobrovolně, stát není povinen jej přijmout. Státy by ovšem měly uplatňovat restrikce jen v případech, kdy pro ně imigrace představuje skutečné problémy nebo hrozby. Naopak, státy by měly skutečně pronásledovaným lidem pomáhat v co největší míře, protože pokud tito lidé přijati nebudou, mohou být ohroženi na životě. Kniha také přiblíží dějiny myšlení o migraci i současné debaty vedené na toto téma. Může tak být úvodním textem, který čtenáři pomůže seznámit se s problematikou migrace.

Upravená a rozšířená verze původní makety knihy Cikáni, připravené Josefem Koudelkou a knižním grafikem Milanem Kopřivou v roce 1968. Měla vyjít v Praze roku 1970, Koudelka však v roce 1970 kvůli svým fotografiím sovětské invaze ze srpna 1968 opustil Československo a kniha již nevyšla. Novou, rozšířenou verzi knihy Cikáni tvoří 109 fotografií pořízených v tehdejším Československu (v Čechách, na Moravě, na Slovensku), v Rumunsku, Maďarsku, Francii a Španělsku v letech 1962-1971. Josef Koudelka (* 1938) se od konce šedesátých let věnuje výhradně fotografii. V roce 1975 vyšla kniha Cikáni poprvé, byla to první z více než dvanácti jeho knih, mezi něž patří Exiles (1988), Chaos (1999) a Invaze 68 (2008). Koudelka obdržel za své dílo četná světová ocenění, důležité výstavy jeho fotografického díla se konaly v New Yorku, Londýně, Amsterdamu a Paříži. Autorem doprovodného textu knihy je britský sociolog Will Guy. Sleduje v něm migraci Romů z jejich původní vlasti v severní Indii až k jejich současnému postavení ve světě.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Během sedmi dnů srpna 1968 pořídil tehdy třicetiletý Josef Koudelka jedinečnou sérii fotografií zachycujících invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, kterou se později podařilo tajně vyvézt ze země. Jeho fotografie byly agenturou Magnum Photos zveřejněny k prvnímu výročí invaze roku 1969 v mnoha mezinárodních časopisech, aniž bylo uvedeno autorovo jméno. Až v roce 1984, po smrti svého otce a v době, kdy hrozba represí pro jeho rodinu pominula, poprvé veřejně přiznal své autorství těchto snímků. Josef Koudelka, který dnes patří k nejvýznamnějším světovým fotografům, po čtyřiceti letech prošel svůj archiv a vybral pro tuto knihu 249 fotografií, z nichž většina nebyla nikdy publikována. Kniha obsahuje též texty oficiálních prohlášení, dobová svědectví a text objasňující historické události srpna 1968.

In his own words, Josef Koudelka was not particularly interested in theatre in his youth. When he arrived in Prague from his Moravian village in the late 1950s, his focus was on his studies. His interests were airplanes, folk music, and photography, which he practiced as an amateur. A classmate recommended that he meet his uncle, who worked in the editorial staff of the magazine Divadlo (Theatre), then looking for a photographer. It was in this context that Josef Koudelka, soon to become an aeronautical engineer by profession, became a theatre photographer.In the 1960s, Prague theatres were one of the rare places in Soviet Czechoslovakia where relative freedom of expression continued. The playwright and essayist Vaclav Havel, future President of the Czech and Slovak Federal Republic (1989-1992) was particularly active there, notably at the Theatre on the Balustrade (Divadlo na za´bradli´). Known for its presentation of the Theatre of the Absurd, where directors such as Jan Grossman interpreted Ubu Roi, by Alfred Jarry (1964), Waiting for Godot, by Samuel Beckett, and Intermezzo by Jean Giraudoux. Following the Prague Spring (1968), these stages were forced to close, and their animators dissented or left the country.