Fotografie nejnovějšího souboru Josefa Koudelky vznikaly dlouho, jak je ostatně pro autora typické. Pořídil je v letech 1991 až 2017 na více než dvou stovkách archeologických míst v oblasti Středozemí. Česko-anglická publikace přináší výběr čtyřiceti fotografií doprovázených textem francouzského archeologa Alaina Schnappa a jím vybranými citáty cestovatelů, historiků a spisovatelů, kteří o těchto stavbách v minulosti psali. Kniha vyšla u příležitosti stejnojmenné výstavy konané v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Josef Koudelka vždy fotografoval svět, jenž mizí a je potřeba si jej připomínat, ať už šlo o životní styl Romů, vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa, náboženské slavnosti či krajiny poznamenané lidskou činností. Ve svém souboru fotografií ruin zachycuje dříve reprezentativní stavby řecko-římského světa, dnes proměněné pouze v pozůstatky své bývalé slávy. Přežily zkázu času, a proto mají sílu, kterou se Josef Koudelka snažil převést do obrazu a zpřítomnit. Jak k tomu podotýká sám autor: "Ruiny nejsou minulost, ale budoucnost. Jednou všechno kolem nás budou ruiny."

Kniha přináší výběr textů z 68 deníků, které si fotograf Josef Koudelka (* 1938) vedl v průběhu posledních 51 let. Doplněn je přetisky dvojstránek rukopisů deníků a dosud nepublikovanými fotografiemi. Koudelkovy zápisky jsou velkým zdrojem informací o jeho životě a tvorbě i o světové fotografii od konce 60. let do současnosti. Ve zkratkách si zde zaznamenával komentáře k tvorbě osobností, jako byli Henri Cartier-Bresson, Robert Frank, René Burri, William Klein, Jeff Wall, Thomas Struth, Martin Parr, nakladatel a editor Robert Delpire, kurátoři John Szarkowski a Anna Fárová, teoretik John Berger a řada dalších. Deníky je možné číst též jako příběh exulanta, který hledá svou roli v cizím prostředí a nechce obětovat to jediné, co ztrátou domova získal - svobodu. A v neposlední řadě je to též kniha o přátelství, vztazích se ženami, lásce k dětem a o tom, jak pomocí fotografie člověk rámuje svůj život.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Upravená a rozšířená verze původní makety knihy Cikáni, připravené Josefem Koudelkou a knižním grafikem Milanem Kopřivou v roce 1968. Měla vyjít v Praze roku 1970, Koudelka však v roce 1970 kvůli svým fotografiím sovětské invaze ze srpna 1968 opustil Československo a kniha již nevyšla. Novou, rozšířenou verzi knihy Cikáni tvoří 109 fotografií pořízených v tehdejším Československu (v Čechách, na Moravě, na Slovensku), v Rumunsku, Maďarsku, Francii a Španělsku v letech 1962-1971. Josef Koudelka (* 1938) se od konce šedesátých let věnuje výhradně fotografii. V roce 1975 vyšla kniha Cikáni poprvé, byla to první z více než dvanácti jeho knih, mezi něž patří Exiles (1988), Chaos (1999) a Invaze 68 (2008). Koudelka obdržel za své dílo četná světová ocenění, důležité výstavy jeho fotografického díla se konaly v New Yorku, Londýně, Amsterdamu a Paříži. Autorem doprovodného textu knihy je britský sociolog Will Guy. Sleduje v něm migraci Romů z jejich původní vlasti v severní Indii až k jejich současnému postavení ve světě.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

In his own words, Josef Koudelka was not particularly interested in theatre in his youth. When he arrived in Prague from his Moravian village in the late 1950s, his focus was on his studies. His interests were airplanes, folk music, and photography, which he practiced as an amateur. A classmate recommended that he meet his uncle, who worked in the editorial staff of the magazine Divadlo (Theatre), then looking for a photographer. It was in this context that Josef Koudelka, soon to become an aeronautical engineer by profession, became a theatre photographer.In the 1960s, Prague theatres were one of the rare places in Soviet Czechoslovakia where relative freedom of expression continued. The playwright and essayist Vaclav Havel, future President of the Czech and Slovak Federal Republic (1989-1992) was particularly active there, notably at the Theatre on the Balustrade (Divadlo na za´bradli´). Known for its presentation of the Theatre of the Absurd, where directors such as Jan Grossman interpreted Ubu Roi, by Alfred Jarry (1964), Waiting for Godot, by Samuel Beckett, and Intermezzo by Jean Giraudoux. Following the Prague Spring (1968), these stages were forced to close, and their animators dissented or left the country.