Třetí, závěrečný svazek souborného vydání obsahuje básně z let 1931-1972, které autor nezahrnul do svých sbírek, překlady a prózy. Poslední svazek souborného vydání díla básníka, jednoho ze zakladatelů Devětsilu, obsahuje básně z let 1931-1972, které autor nezařadil do svých sbírek, drobné prózy ze šedesátých let a překlady. Některé z básní uveřejnil Josef Frič časopisecky, ve výtvarných katalozích, monografiích výtvarníků či v druhém oddílu edice Umělé květiny (Mladá fronta 1965, ed. Jiří Brabec), jiné byly publikovány až po jeho smrti v soukromém tisku Ubohá slova (1980, ed. Václav Sokol), v novinách a v časopisecké antologii s titulem Halali (Revolver Revue č. 43/2000, ed. Robert Krumphanzl). Tiskem také vyšla jako samostatná publikace vzpomínková próza Jak se kluk-dědeček flákal po Francii (Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová 1995). Většina textů je zde však publikována poprvé z rukopisů. Kniha obsahuje též dodatky k předchozím svazkům.

Druhý svazek souborného vydání obsahuje texty z let 1918-1930, které autor nezahrnul do svých sbírek. Některé z básní a povídek již byly tištěny za autorova života, především v Národních listech, Červnu, Tribuně, Orfeu či Kmeni, později pak ve výboru Umělé květiny (Mladá fronta 1965, ed. Jiří Brabec) a posmrtně v soukromém tisku Ubohá slova (1980, ed. Václav Sokol) nebo v časopisecké antologii s titulem Halali (Revolver Revue č. 43/2000, ed. Robert Krumphanzl), většina je zde však publikována poprvé z rukopisů. Ve třetím, závěrečném svazku souboru vyjdou básně, prózy a básnické překlady z let 1931-1973. Josef FRIČ (8. 1. 1900 v Praze - 11. 1. 1973 v Praze), básník, jeden ze zakladatelů Devětsilu. Mezi lety 1918 až 1922 uveřejňoval básně a krátké prózy v denících Národní listy či Tribuna a v časopisech Cesta, Červen, Kmen, Lumír, Orfeus a Republika, ve třicátých letech pak ve Volných směrech. Knižně vydal sbírku Umělé květiny (S. V. U. Mánes 1937; 2. vydání - rozšířené o básně tištěné časopisecky i o texty z rukopisů - spolu se sbírkou Večerní světlo, Mladá fronta 1965, ed. Jiří Brabec) a odlišnou verzi sbírky Večerní světlo pod názvem Poslední milá (VŠUP 1967). Po autorově smrti vyšel výbor Ubohá slova (soukromý tisk, 1980, ed. Václav Sokol), vzpomínková próza Jak se kluk-dědeček flákal po Francii (Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová 1995), časopisecký výbor s titulem Halali (Revolver Revue č. 43/2000, ed. Robert Krumphanzl) a z pozůstalosti sbírka básní Na ulici (Triáda 2002, ed. Michal Kosák). Z připravovaného souborného vydání Fričova literárního díla zatím vyšel svazek Básnické sbírky (Triáda 2016).

První svazek souboru díla Josefa Friče obsahuje všechny tři autorovy básnické sbírky - Umělé květiny (1937, 2. vydání 1965), Poslední milá (1965 pod tit. Večerní světlo, 1967) a Na ulici (posmrtně 2002), a to v chronologickém pořadí podle data prvních vydání sbírek. Edice představuje první pokus o kritické vydání Fričova díla, které by mělo dále zahrnout jeho veškerou známou básnickou, prozaickou a překladovou tvorbu.

Všechny bytosti touží být šťastné. Na tom není nic špatného. Chybou však je hledat štěstí ve vnějším světě. Tam žádné štěstí není. Štěstí je pouze v nás, je to naše vlastní přirozenost. Bhagaván Šrí Ramana Maharši Žít lidský život není cílem, ale úžasnou příležitostí, cestou. Záleží na každém z nás, jak tuto příležitost využije. Někdo se žene za světskými lákadly a potěšeními, aby nakonec zjistil, že nikdy neměl na život čas. Jiný se jen veze a trhá cizí ovoce, které si nezasloužil. Člověk moudrý rozvážně kráčí životem, tu se zastaví a kochá se krásou kolem sebe, tu přiloží ruku k dílu a jindy spočine v tiché spokojenosti. Pozorně se dívá a hledá, kam ta cesta života ve skutečnosti vede. Ano, náš lidský život má opravdu svůj cíl. A je to cíl ze všech nejkrásnější a nevznešenější. Cílem lidského života je poznat věčné štěstí. Je to vnitřní stav, který má každá živá bytost neustále v sobě. To pouze koloběh drobných, ale hlučných radostí a smutků, zakrývá tento tichý stav štěstí. Tato kniha vám ukáže jinou cestu, na kterou se vydáte, pokud si v klidu na chvíli sednete. Nebude trvat dlouho a poznáte sebe i svět mnohem více, než kdybyste projeli celou Zemi křížem krážem. Tato cesta není jednoduchá, přesto stačí jediný krok touto necestou, abyste poznali, že jste se vydali správným směrem.

Žijeme mnoho životů? Samozřejmě. Zcela jistě většina lidí prožívá sny. Večer se všichni, unaveni denní aktivitou, vydáváme do říše spánku. Usneme, zmizí svět, který známe a objeví se svět snový. Prožíváme mnoho událostí a na závěr, když je čas, vracíme se zpět, do světa bdělého. Někdy se vracíme neradi, protože sen byl moc krásný. Jindy jsme šťastní, že jsme se vrátili zpět a že vše, co se přihodilo, byl jen zlý sen.A byl to určitě jen sen? To je věčná otázka, na kterou nám nikdy nikdo nemůže s jistotou odpovědět. A co náš bdělý život? Není to jen dlouhý sen, ze kterého se také jednou probudíme? Kým budeme, až tento sen skončí? To je vzrušující otázka, ale odpověď se nikdy nedozvíme. Až budeme snít další život, nebudeme o tom předchozím téměř nic vědět. Jen občas, neznámo proč, budeme vědět něco, co bychom vědět neměli. Nebo budeme mít pocit, že toto se již jednou událo. Ano, jistě, v nějakém snu.Žijeme mnoho životů? Jistě, že ne. To jenom nesmírně mocná čarodějka Iluze vytváří nespočetné sny a nechává věčnou tichou bytost snít. Ta úžasná čarodějka se nedá porazit silou, vždyť je to její síla. Ani se nedá obelstít, vždyť je to její lest. Také se před ní nedá nikam utéci, vždyť vše je jen její mocné kouzlo. Přesto se můžeme osvobodit. Věčná tichá bytost má odvěkou moudrost, kterou Iluze neumí pokořit. Rozpomeneme-li se na tuto naši úžasnou a přitom prostou přirozenost, potom se Iluze a všechna její kouzla stanou jen podivným snem.

Tím nejpozoruhodnějším, co charakterizuje lidstvo, je skutečnost, že tvor, který se pro svou schopnost myšlení pasoval na pána tvorstva, používá většinou svou mysl bez jakékoli znalosti jejího fungování. Mysl a její fungování jsou pro samotného člověka těžko pochopitelné. Také to, že mysl je nutno kultivovat, je pro většinu lidí těžko přijatelná. Mysl je však pouhým nástrojem, jehož používání může být blahodárné, pokud je mysl klidná a svobodná. Jednání stejné lidské mysli, která je nezkrocená a spoutaná závislostmi, bývá velice zhoubné, plné krutosti, závisti i zloby. Mudrci, kteří v dávných dobách prošli obtížnou cestou k sebepoznání, sepisovali ctnostné příběhy, které na praktických příkladech ukazují, jak lépe a klidněji prožít celý život. Čtení a naslouchání těmto příběhům kultivuje naslouchajícím lidem mysl a tak zvyšuje jejich optimismus, spokojenost a radost ze života. Člověk je v pravdě takový, jaká je jeho mysl a jaká je jeho víra. Proto čtěme příběhy plné lidské ctnosti, hrdinství, pravdomluvnosti, odříkání, odpovědnosti a spolehlivosti, oddanosti a víry. Uvažujme o nich, radujme se z těchto příběhů a zkoušejme v nich hledat odpovědi na otázky našeho vlastního žití. Čím více ctností prodchne naši mysl, tím lépe se bude žít nám i všem ostatním bytostem v našem světě.

Kniha Svět mysli vznikla během roku 2004, kdy autor při svém pobytu v Indii pod posvátnou Arunáčalou díky milosti Arunáčaly a Šrí Ramany Maharšiho sepsal tuto drobnou publikaci. Ta je určena každému čtenáři, který se občas ptá po smyslu své existence. Neobsahuje podrobný návod na cestu ke štěstí, ale je pokusem poodhalit čtenářům odvěkou moudrost, která je obsažena v náboženských spisech. Kniha tak dává čtenářům námět na přemýšlení o sobě, o světě, o duchu a duši, o hledání a chápání smyslu života všech bytostí. Je určena všem lidem hledajícím, kteří mohou na svou metodu duchovního cvičení pohlédnout z jiné perspektivy, a tak si zkontrolovat, zda nezapomínají na nějakou důležitou podmínku pro rychlý duchovní růst. Cestou ke svobodě a štěstí musí projít každá bytost sama, neexistuje žádný způsob, jak někoho jiného osvobodit nebo jak se nechat osvobodit. - Jaká by to byla svoboda, kdyby závisela na jiné bytosti? U Indického parlamentu je nápis : "Svoboda nesestoupí dolů k lidem. Lidé sami musí vyrůst ke svobodě neboť svoboda je požehnání, které musí být nejprve získáno, aby mohlo být vychutnáno."