Obľúbené rozprávky o psíčkovi a mačičke, ako spolu gazdovali v malom domčeku pod lesom, ako si v ňom spolunažívali a chceli robiť všetko tak, ako robia veľkí ľudia a ešte o všelijakých iných veciach. Klasickú rozprávkovú knižku napísal a nakreslil Josef Čapek a preložila Krista Bendová.

Svazek Knihy o umění představuje teoreticko-kritickou, esejistickou a fejetonistickou činnost Josefa Čapka, zahrnuje poprvé v úplnosti (textové i obrazové) práce o výtvarném umění a kultuře, které publikoval knižně. Navíc přináší jako přílohu dochované původní verze Umění přírodních národů. Tento Čapkův nejrozsáhlejší text o umění byl a je nejen objevitelskou a popularizační prací z dějin výtvarného umění a ve své době (nejen u nás) jedinečnou antropologickou studií, dosud z tohoto hlediska nedoceněnou, je zároveň výpovědí o podstatě a principech umělecké vnímavosti a tvořivosti, osobním vyznáním. Malíř a literát Josef Čapek se v úsilí o otevřené vnímání forem a možností umělecké tvorby - o umění vnitřně prožité, charakterní - soustavně věnoval tzv. okrajovým oblastem umění a jejich svébytnosti. Vedle projevů bezprostředních, prostých a účelných, anonymních a naivních, řemesel a moderních technických vymožeností, nových médií, otázek vkusu, městského folkloru atd. studoval a pronikavě popsal podoby umění primitivního, resp. etnického. Soubory Nejskromnější umění a Málo o mnohém spadají do kontextu jeho poválečné novinářské aktivity, programově obohacující téma primitivní tvořivosti o souvislosti domácí a dobovou estetickou diskusi o funkční, etické a sociální aspekty především v pojetí živého a životného vztahu umění a reality. Diletantská povídka je komentovaným příkladem neumělosti v literatuře. Pojetí umění laického (diletantního) a umění přírodních národů (divošského) je přitom v Čapkově promýšlení přirozeně a plodně vnitřně propojeno.

Obľúbené rozprávky o psíčkovi a mačičke, ako spolu gazdovali v malom domčeku pod lesom, ako si v ňom spolunažívali a chceli robiť všetko tak, ako robia veľkí ľudia a ešte o všelijakých iných veciach. Klasickú rozprávkovú knižku napísal a nakreslil Josef Čapek a preložila Krista Bendová.

Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921-1930, respektive 1931-1939. Těmito svazky ukončujeme nejen vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora, ale uzavírají se jimi i celé Spisy, jejichž vydávání zahájil v roce 2007 svazek s Čapkovou literární publicistikou. Texty zařazené do posledních dvou svazků byly vesměs původně otištěny v periodickém tisku a pocházejí z období Čapkova působení v Lidových novinách, v nichž měl na starosti rubriku pojednávající o pražských výstavách. Do tohoto deníku pravidelně přispíval od dubna 1921 až do svého zatčení 1. září 1939. Publikoval v něm stovky referátů, v nichž sledoval výtvarné aktivity v hlavním městě. Přestože deník nepovažoval za prostor pro výtvarně kritickou činnost, nelze jeho práce pro noviny číst jen jako pouhé informativní články o výstavách v Praze. Téměř nikdy se nezřekl vlastního hodnocení, v němž vyjadřoval svůj vyhraněný nárok na výtvarnou tvorbu, který sám uplatňoval ve svém malířském díle. Sledoval výstavy důležitých uměleckých osobností i méně známých autorů a se zaujetím psal o jejich výtvarných počinech. Neopomíjel ani ženské umění ani výstavy členů různých uměleckých spolků, například německých, a byl jedním z mála, kdo o nich tehdy referoval. Informoval o výstavách zahraničních výtvarníků i expozicích autorů užitého umění. V umělecké tvorbě zdůrazňoval vlastní způsob vidění a vyjádření, odmítal epigonství, rutinérství, konvenčnost, lacinou efektnost, manýru. Proti akademismu vyzdvihoval tvorbu založenou na vlastním názoru a vnitřní svobodě. Nad virtuozitu stavěl poctivě dosažené, byť skromnější umělecké výsledky. Jeho články tak v kritickém pohledu podávají sice ne vyčerpávající, nicméně zřetelný obraz dění na pražské umělecké scéně v době mezi válkami. Vedle Lidových novin přispíval Čapek i do umělecky zaměřených časopisů texty, jimiž se místo na běžného čtenáře deníku obracel v rozsáhlejších polemikách spíš na odbornou veřejnost. Střízlivě reagoval na projevy výtvarných tendencí meziválečné avantgardy, analyzoval její výtvarné počiny a odmítal ideologii, s níž byly spojeny. Nadřazoval lidské uměleckému, výtvarné hodnoty spojoval s hodnotami mravními. Zatímco z Čapkových textů o výtvarném umění z let 1921-1939 napočítáme v dosud vydaných knižních výborech jen několik desítek, bibliografie jich v tomto období eviduje více než tisíc. Známe je z výborů vydaných autorem (ve Spisech byly zahrnuty do svazku Knihy o umění) i posmrtně: Co má člověk z umění a jiné úvahy o umění z let 1911-1937 (1946), Moderní výtvarný výraz (1958), Méně výstav a více umění! (1999). Většina však zůstala zveřejněna jen ve svém prvním otisku v dobovém periodickém tisku. Naše edice chtějí v kritickém vydání zpřístupnit Čapkovu publicistickou tvorbu v co největší šíři a doplnit tím jeho obraz o sice méně výrazný, nicméně nepostradatelný rys. Josef Čapek sice psal své příspěvky jen pro danou příležitost, avšak pro svou literární hodnotu tu tato drobná díla zůstávají trvalým a pevným dokumentem, neodmyslitelným od českého kulturního dědictví. Edice přinášejí kriticky připravené texty doplněné o komentáře s vysvětlivkami, jmenný rejstřík a rejstřík výstav.

Žili, byli v jednom malém domečku pejsek s kočičkou. Vedli společnou domácnost a snažili se dělat všechno skoro stejným způsobem, jako velcí lidé. Jenže, jak je asi všem jasné, lidé to přeci jen nejsou a tak se jim některé věci povedly trochu jinak, než by měly. Ono je například krásné dát do narozeninového dortu všechno, co máme rádi, ale jak pak bude taková zvláštní směs chutnat?Povídání o pejskovi a kočičce patří do zlatého fondu české literatury pro děti. Kniha Josefa Čapka je plná skvělých dialogů a humorných zápletek, při kterých se budou smát nejen děti, ale velmi dobře se při čtení pohádky na dobrou noc pobaví i jejich rodiče.

Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921-1930, respektive 1931-1939. Těmito svazky ukončujeme nejen vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora, ale uzavírají se jimi i celé Spisy, jejichž vydávání zahájil v roce 2007 svazek s Čapkovou literární publicistikou. Texty zařazené do posledních dvou svazků byly vesměs původně otištěny v periodickém tisku a pocházejí z období Čapkova působení v Lidových novinách, v nichž měl na starosti rubriku pojednávající o pražských výstavách. Do tohoto deníku pravidelně přispíval od dubna 1921 až do svého zatčení 1. září 1939. Publikoval v něm stovky referátů, v nichž sledoval výtvarné aktivity v hlavním městě. Přestože deník nepovažoval za prostor pro výtvarně kritickou činnost, nelze jeho práce pro noviny číst jen jako pouhé informativní články o výstavách v Praze. Téměř nikdy se nezřekl vlastního hodnocení, v němž vyjadřoval svůj vyhraněný nárok na výtvarnou tvorbu, který sám uplatňoval ve svém malířském díle. Sledoval výstavy důležitých uměleckých osobností i méně známých autorů a se zaujetím psal o jejich výtvarných počinech. Neopomíjel ani ženské umění ani výstavy členů různých uměleckých spolků, například německých, a byl jedním z mála, kdo o nich tehdy referoval. Informoval o výstavách zahraničních výtvarníků i expozicích autorů užitého umění. V umělecké tvorbě zdůrazňoval vlastní způsob vidění a vyjádření, odmítal epigonství, rutinérství, konvenčnost, lacinou efektnost, manýru. Proti akademismu vyzdvihoval tvorbu založenou na vlastním názoru a vnitřní svobodě. Nad virtuozitu stavěl poctivě dosažené, byť skromnější umělecké výsledky. Jeho články tak v kritickém pohledu podávají sice ne vyčerpávající, nicméně zřetelný obraz dění na pražské umělecké scéně v době mezi válkami. Vedle Lidových novin přispíval Čapek i do umělecky zaměřených časopisů texty, jimiž se místo na běžného čtenáře deníku obracel v rozsáhlejších polemikách spíš na odbornou veřejnost. Střízlivě reagoval na projevy výtvarných tendencí meziválečné avantgardy, analyzoval její výtvarné počiny a odmítal ideologii, s níž byly spojeny. Nadřazoval lidské uměleckému, výtvarné hodnoty spojoval s hodnotami mravními. Zatímco z Čapkových textů o výtvarném umění z let 1921-1939 napočítáme v dosud vydaných knižních výborech jen několik desítek, bibliografie jich v tomto období eviduje více než tisíc. Známe je z výborů vydaných autorem (ve Spisech byly zahrnuty do svazku Knihy o umění) i posmrtně: Co má člověk z umění a jiné úvahy o umění z let 1911-1937 (1946), Moderní výtvarný výraz (1958), Méně výstav a více umění! (1999). Většina však zůstala zveřejněna jen ve svém prvním otisku v dobovém periodickém tisku. Naše edice chtějí v kritickém vydání zpřístupnit Čapkovu publicistickou tvorbu v co největší šíři a doplnit tím jeho obraz o sice méně výrazný, nicméně nepostradatelný rys. Josef Čapek sice psal své příspěvky jen pro danou příležitost, avšak pro svou literární hodnotu tu tato drobná díla zůstávají trvalým a pevným dokumentem, neodmyslitelným od českého kulturního dědictví. Edice přinášejí kriticky připravené texty doplněné o komentáře s vysvětlivkami, jmenný rejstřík a rejstřík výstav. Josef ČAPEK (23. března 1887 Hronov - mezi 5. a 24. dubnem 1945 koncentrační tábor Bergen-Belsen). Malíř, grafik, knižní grafik a ilustrátor, kreslíř, scénograf, prozaik, dramatik, básník, autor pro děti, žurnalista, esejista, výtvarný kritik a teoretik. Bratr spisovatele Karla Čapka (1890-1938), s nímž v mladých letech společně napsal řadu povídek (Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny a jiné prózy) a tři divadelní hry (Lásky hra osudná, Ze života hmyzu, Adam Stvořitel), a spisovatelky Heleny Čapkové (1886-1961), švagr básníka a překladatele Josefa Palivce. Po secesních začátcích příslušník kubistické avantgardy, jejíž principy posléze modifikoval do projevu osobitě oproštěné výtvarné zkratky. Postupně člen Skupiny výtvarných umělců, Mánesa, Tvrdošíjných a nakonec Umělecké besedy. Živobytí mu však zajišťovalo především redaktorské místo v Národních listech (1918-1920) a Lidových novinách (1921-1939). Jeho literární dílo opsalo svérázný vývojový oblouk od básnivých expresionistických povídek (Lelio, Pro delfína) přes baladickou novelistiku (Stín kapradiny) po novátorské bezdějové prózy (montaignovský filozofující esej Kulhavý poutník, pascalovský soubor "myšlenek" Psáno do mraků). Jako aktivní masarykovec a antifašista byl německými okupanty zatčen hned v první válečný den 1. 9. 1939 a připraven o život na samém prahu míru.

Jaká dobrodružství zažije veselá psí dvojice Štaflík a Špagetka? Dokáže Rákosníček vyřešit všechny problémy na hvězdné obloze? A jak se Maková panenka potkala s motýlem Emanuelem? Nádherně ilustrovaná sbírka příběhů otevře vám i vašim dětem kouzelné dveře do světa oblíbených pohádkových postaviček – uspávat malé neposedy tak bude zase o něco snazší. Užijte si před spaním ta nejkrásnější vyprávění, která všem přinesou pestré sny plné fantazie!

Veselé rozprávky, které poukazují na drobné dětské chyby a nepěkné vlastnosti, jsou dokladem autorova důvěrného a laskavého vztahu k dětem a jejich vnímání světa. Spisovatel a malíř si vypráví s dětmi o nejrůznějších věcech a poznatcích, se kterými se setkávají v okolním světě. Vyprávění pro děti vycházejí podle autentického znění, jak je publikoval Josef Čapek v Lidových novinách v letech 1929–1933. Kniha je určena pro děti od 6 let.

Dear children and others, we are informing you that everything is in the best disorder, and so we are again meeting you in this next book from the Tales About a Doggie and a Pussycat, which is all about the two of us, written by the author Mr. Josef Čapek. We want to add to this that we are both very happy that he had portrayed us so nicely in his pictures. This new book about us is named How They Were Making a Cake, because once we really made such a big cake since as it happened we both had a name day and a birthday at the same time. However, it was also for the last time, because we found out that we should not overdo even a good thing; but we can't reveal more because then you would easily guess how all of this ended. So have a good read and perhaps don't show our recipe for a real proper cake to your mum. Ask her instead to make you a cake for your name day or birthday from her own head, or from a cookery book. Good appetite! So cheerio and regards Yours PUSSYCAT and DOGGIE

Další kniha z edice Adaptovaná česká próza se jmenuje O pejskovi a kočičce. Obsahuje deset veselých příběhů, které zná několik generací českých dětí. Pejsek a kočička jsou kamarádi, bydlí spolu v domečku a chtějí dělat všechno jako lidé: myjí podlahu, slaví svátky a narozeniny, pečou dort, jdou na výlet a na návštěvu. Texty jsou zjednodušené tak, aby se s nimi mohli seznámit studenti češtiny jako cizího jazyka na úrovni A1. Vyprávění doplňují známé ilustrace Josefa Čapka. Součástí publikace je také DVD se šesti populárními filmy o pejskovi a kočičce. Publikace obsahuje také jazyková cvičení k textům a k filmům, česko-anglicko-německo-ruský slovníček a klíč ke cvičením.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Milé děti, tak si představte, že se taková věc může vůbec pejskům a kočičkám stát! Vidíte a stane se. Někdy. Když je k tomu správná příležitost a když si k tomu docela snadno představíme, že pejskové a kočičky jsou vlastně ve své kůži oblečeni stejně jako lidé. A taková díra do kalhot je velikánská ostuda pro každého, kdo nosí kalhoty. Tedy i pro pejsky. Člověk nebo i zvířátko musí být na svoje věci tuze opatrní, protože těm neopatrným se mohou stát i jiné věci. Mohou si třeba rozbít nějakou hračku, a co je ještě horší, mohou ji třeba i ztratit. A s rozbitým autíčkem si nemůžete hrát na závody a se ztraceným kyblíčkem se nedá hrát na vaření. A to jsme ještě nepovídali o pohozených hračkách. To jsou ty nejubožejší hračky na světě vůbec, když je ti jejich tatínkové a maminky, ti kluci a holčičky sami pohodili. Ztratit se náhodou může třeba i hračka, nebo i nějaké peníze, ale pohodit a nechat někde ležet nějakou hračku nebo dokonce i nějakou panenku, to se mezi slušnými dětmi nedělá. To ne. A protože oba dobře víme, že se toho někdy některé dítě, nějaká holčička nebo kluk dopustí, proto Vám chceme povědět o takové jedné malé, ztracené a ubohé panence, abyste věděli, že se takové věci nemají nikdy dělat. Tak nazdar a v úctě Kočička a Pejsek

Milé děti, v tomto Povídání o pejskovi a kočičce se dozvíte, jak jsme hráli divadlo a co bylo na Mikuláše. Poznali jsme, že když je člověk nemocný, nemůže ven a musí ležet v postýlce, má dlouhou chvíli a když přijdete někoho takového navštívit, uděláte mu tím velikánskou radost. Pěkně si sedněte a přečtěte si naše povídání, jak to doopravdy s tím divadlem a Mikulášem bylo. A pamatujte si, že dělat jiným radost je krásná věc, protože i my jsme takovou radost přinesli panu Čapkovi, když nás maloval, a jeho malé dcerušce Alence, která mu při tom pomáhala.

Milé děti, jistě dobře víte, jak Vás máme oba rádi, a proto Vám dneska píšeme ani ne tak dlouhatánské jako důležité psaní. My si totiž myslíme, že nás, pejska a kočičku, od pana spisovatele Josefa Čapka, taky máte tuze rády, a tak Vám tedy píšeme, abyste měly rády vůbec všechny pejsky a kočičky na světě. Proto se tahle knížka o nás jmenuje Jak psali psaní, protože je třeba, abyste se také dověděly, nejen co v tom psaní je napsáno, ale také co se kolem toho psaní sběhlo a jak to vlastně všechno doopravdy bylo. Napsat takové psaní je totiž veliká práce i pro děti, natož pro pejsky a kočičky. Ale o tom se dopodrobna dovíte v téhle knížce, takže Vám to raději nebudeme předem povídat. Jenom Vám prozradíme, že nás, pejsky a kočičky, každé trápení bolí jako Vás děti. Tak si to dobře pamatujte a kdybyste někdy náhodou na to zapomněly, tak si honem zase znovu tuhle knížku přečtěte a bude všechno v pořádku. Tak nazdar a v úctě Kočička a Pejsek

Třetí svazek Spisů Josefa Čapka obsahuje pohádku O tlustém pradědečkovi a loupežnících (zahrnutou do knihy Karla Čapka Devatero pohádek, 1932), dále zdramatizovanou, samostatně knižně vydanou verzi Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové z roku 1932, knihu Povídání o pejskovi a kočičce. Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech (1. vyd. 1929, 4. vyd. 1937; svazek zahrnuje rovněž - poprvé knižně - hry pro loutky Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen a Jak děti dělaly s pejskem a kočičkou Mikuláše, jež vznikly ze dvou povídání a vyšly v roce 1932 v časopisu Loutkář) a v původním znění cyklus vyprávění Povídejme si, děti, který Čapek napsal a nakreslil pro Dětský koutek Lidových novin v letech 1929-1933 (v roce 1954 jej pak vydal Miroslav Halík).

Šestým svazkem Spisů Josefa Čapka zahajujeme edici výtvarné publicistiky - nejrozsáhlejší a dosud nejméně známé oblasti Čapkova literárního odkazu. Čapek se jí věnoval paralelně se svou tvorbou výtvarnou a literární prakticky po celý život, svůj první výtvarný referát publikoval jako student Uměleckoprůmyslové školy v roce 1905, poslední napsal pro Lidové noviny o prázdninách 1939, několik týdnů před svým zatčením. Přítomný svazek je věnován období 1905-1920, kdy Čapek od začátečnických referentských pokusů postupně dozrává ve výraznou osobnost předválečné avantgardy. Ve svých statích se snaží výtvarný život nejen sledovat, ale i aktivně utvářet. Prosazuje principy nových uměleckých směrů, obhajuje nepopisný vztah umění ke skutečnosti a učí vidět krásu "moderní výtvarné formy". Jeho referáty postihují podstatné události české výtvarné scény v širokém záběru od aktivit tradičně orientovaných spolků po nové výboje a v mezích možností mapují i aktuální umělecké dění v Paříži a v Berlíně. Za první světové války, kdy umělecké dění živoří a pro kritika není v Praze příliš mnoho příležitostí, se Čapek soustřeďuje k obecnějším teoretickým reflexím a svou interpretaci moderního umění rozvíjí v osobitou koncepci moderního primitivismu. Zpřístupnění tohoto souboru Čapkových textů umožňuje hlubší poznání teoretického zázemí jeho umělecké tvorby a poskytuje i důležitý pramenný materiál k interpretaci naší předválečné avantgardy.

Dear children, Josef Čapek, the writer, wrote for you the Tale About a doggie and a pussycat. For this Tale he also drew lots of very nice pictures. When he was writing and drawing all of this, little Alice was sitting on his lap. She was his daughter and he loved her very much, and little Alice loved her father. Because they were fond of each other like that, Mr. Čapek wrote and drew his story just like his Alice wished. Maybe she even suggested a bit what he should write and draw. However, we are not sure about that, we are just quessing. We would like to tell you that we are in good health and that we just began to be published as a serial for children. Now, as far as we know, you are going to be told in different books how we were washing the floor, how we made a cake, how we were writing a letter, how doggie tore his pants, then about a doll which was crying faintly and also about a proud night shirt. We are looking forward to tell you more. We hope that you feel the same. So bye and regards, Yours PUSSYCAT and DOGGIE

Dear children, as you well know we both like you a lot and that is why we are writing you a letter today; it’s not long but it is important. You see, both of us, the doggie and the pussycat, we think that you like us a lot, and so we are writing to you because we want you to like all the doggies and pussycats in the whole wide world. That is why this book about us is called How They Wrote a Letter, because it is important that you not only find out what is written in this letter, but also what has been happening about that letter and in fact how all of this have happened. Writing such a letter is a hard work even for children, let alone for doggies and pussycats. However, you will find out all about it in a greater detail in this book, so we better not tell you too much about it beforehand. We will only remind you that any pain hurts doggies and pussycats just as much as it hurts you, the children. So remember it well and if you forget it sometimes, quickly go and read this book again and everything will be all right. Yours DOGGIE AND PUSSYCAT

Milé děti i ostatní, oznamujeme Vám, že je všechno v nejlepším pořádku, a tak se spolu zase scházíme v téhle další knížce podle Povídání o pejskovi a kočičce, to je tedy celé o nás dvou, které napsal pan spisovatel Josef Čapek. Chceme k tomu ještě dodat, že jsme oba tuze rádi, že nás tak pěkně vypodobnil na svých obrázcích. Tahle nová knížka o nás se proto jmenuje Jak si dělali dort, protože jsme si jednou opravdu dělali takový velikánský dort, když jsme měli náhodou dohromady svátek i narozeniny.Bylo to ale také naposled, protože jsme poznali, že mnoho dobrého škodí. Ale víc už Vám nemůžeme prozradit, protože byste pak už snadno uhádli, jak to nakonec všechno dopadlo.Tak si pěkně čtěte a ten náš recept na opravdický dort snad ani mamince neukazujte. Raději ji poproste, ať Vám k Vašemu svátku nebo narozeninám udělá dort podle sebe nebo podle kuchařské knížky. Přejeme Vám dobré pochutnání. Tak nazdar a v úctě, Kočička a Pejsek

Zpracováno podle kresleného filmu Eduarda Hofmana na motivy Josefa Čapka.Pohádková knížka pro malé čtenáře.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Dear children, imagine if you can - how could such a thing happen to pussycats and doggies!? Well, it does happen. Sometimes. When there is the right time and if you can imagine that pussycats and doggies are dressed in their skins just like people are in clothes. A hole in the pants like that is disgraceful for everybody, who wears pants. Th at means doggies as well. People or even animals have to be very careful with their things, because the careless ones could have other things happen to them as well. They could perhaps break some beautiful toy, or even worse, they could loose it. Now you can't pretend to race with a broken toy car, and you can't pretend to cook with a lost bucket; and we haven't even talked about toys that have not been put away. Th ey are the saddest of all toys in the world ever, when their mummies and daddies, those girls and boys, don't put them away properly. You can perhaps loose a toy or some money by accident, but leaving a toy or even a doll lying somewhere, that is not a done thing among well-behaved children. Not that. Now, since we all know that sometimes some child, a girl or a boy does that, that is why we want to tell you about one small, lost and poor doll, so that you realize that such things must never be done. So bye-bye and regards Yours PUSSYCAT and DOGGIE

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný