Skutečné příběhy žen z časů, kterým říkáme doba temna Roku 1671 napsala soběslavská rada o jedné těhotné dívce bez majetku sedm slov: "na ní málo záleží". O půl století později odpověděla jiná dívka hejtmanovi na otázku, proč se spustila s mládencem bez slibu manželství: "Bylo to prostě z lásky, inu, miluji jej." Tato kniha je spor těch dvou vět. Historik Jaroslav Čechura vynesl z jihočeských archivů výslechy, žaloby a supliky žen, které promluvily jedinkrát v životě, do soudního protokolu, a pak na tři sta let zmlkly. Děvečky, selky, měšťanky, vdovy i žebračky tu vyprávějí své osudy vlastními slovy: o lásce a cti, o mateřství i o mučení, o síle a bezmoci. Devatenáct skutečných příběhů z časů, kterým říkáme doba temna. A důkaz, že rada se mýlila: záleží na každé z nich.

"Jste vy to ptáčkové," řekl roku 1743 hejtman v Týně nad Vltavou dvěma svázaným mužům, které mu sedláci přivezli na žebřinách. Jeden utekl z vojny. Druhý byl plavec, kterého vzali místo bratrance. Historik Jaroslav Čechura otevírá soběslavskou šatlavu a veselskou knihu rychtářského práva a dává slovo mužům, kteří v jeho knize o ženách stáli v pozadí: pacholkovi, který ukradl pět ovcí, protože na pouť neměl peněz, dezertérovi, který si změnil jméno, myslivci, jehož první rána šla na zakázaného jelena, katovi, který po čtrnácti letech v Segedíně žebrá, a rychtáři, který v jedenáct v noci vleze na půdu, aby přistihl tovaryše. Třiadvacet skutečných příběhů o tom, jak dvě jihočeská městečka soudila sama sebe: rychtář, šatlava, apelační soud v Praze, kníže ve Vídni. A o tom, kolik to stálo.