Klíčové dílo jednoho z nejdůležitějších spisovatelů naší doby Je advent a stárnoucí malíř Asle se připravuje na svou každoroční vánoční výstavu. Jeho pravidelný život vdovce vyplněný prací, vzpomínkami na milovanou ženu a hovory se sousedem naruší nečekaná událost — jeho přítel a současně alter ego stejného jména potřebuje pomoc. A tak Asle pendluje mezi svým domovem na samotě a městem a zároveň putuje v čase: cesty i jednotlivá zastavení mu slouží jako dveře, jimiž se vrací ke klíčovým okamžikům svého života. Prostřednictvím vnitřního monologu, členěného do dlouhých rytmických celků a průzračných dialogů, se noříme do dvou paralelních životních osudů, do úvah o umění, víře, lásce a přátelství. Neodbytně všudypřítomnou smrt v životě hlavních postav střídá adventní poselství naděje.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Série: Asle a Alida

Může člověk pochopit osud svých nejbližších, když už jsou jenom ozvěnou ve vzpomínkách? Na sklonku dne je závěrečným dílem volné trilogie oceněné v roce 2015 jednou z nejprestižnějších evropských literárních cen – Cenou Severské rady za literaturu (předchozí díly Mámení a Sny Olavovy). Znovu se tu setkáváme s baladickým vyprávěním o mladých milencích Aslem a Alidě, jejich útěku, temných činech i marné snaze ukrýt se pod změněnými jmény kdesi v zapadlé zátoce. Příběh znovu ožívá v myšlenkách staré Ales, jež se nemůže zbavit vidin své dávno zesnulé matky Alidy a jejího zoufalého hledání milence, který odešel jen na skok, ale už se nevrátil. Ani odhalení kruté pravdy, ani setkání s jiným mužem ji nemůže odloučit od Asleho nadobro…

Série: Asle a Alida

Druhá část trilogie jednoho z nejpozoruhodnějších norských autorů pokračuje ve vyprávění nadčasového příběhu mladých milenců a čerstvých rodičů. Asle a Alida utíkají z Bjorgvinu, jak se kdysi jmenoval přístav Bergen. Usadí se v odlehlé zátoce, změní si jména a rádi by zapomněli na minulost i vlastní temné činy. Asle se však musí do Bjorgvinu ještě vrátit a vyřídit jakousi záležitost. Město plné lákadel, otupujících jeho ostražitost, se ale stává pastí. A navíc se zdá, jako by ho obávaná minulost nemilosrdně přitahovala… Sny Olavovy jsou podivuhodně komponovaným textem, který čtenářům předestírá zásadní otázky lidské identity a existence. Co je sen a co skutečnost? A lze uprchnout před sebou samým?

Popis není dostupný

Série: Asle a Alida

Baladický nadčasový příběh jednoho z nejpozoruhodnějších autorů současné norské literatury se odehrává v krajině u hanzovního města Bergenu, v dobách, kdy se ještě jmenoval Bjørgvin. Mladí milenci Asle a Alida, sami téměř děti, nemají skoro nic. Jenom dítě jež se narodí co nevidět a jeden druhého. Marně hledají místo, kde by složili hlavu, nevyspaní a prokřehlí. Zoufalství je vyhnalo z domova a odsoudilo k nekonečné pouti. A jenom troufalost přerůstající v násilí jim může pomoci. Cestou nezbývá než podvolit se mámení, napolo snovému, napolo bdělému stavu, meznímu stejně jako okamžik, v němž se právě ocitli. Z Asleho a Alidy se neodvratně stávají psanci…

Série: Melancholie (Jon Fosse)

Druhý díl románu Melancholie II. je opět monologem, tentokrát patří ústřední hlas ženě, sestře Larse Herterviga. Oline stoupá s vypětím všech sil od moře ke svému domu. Oline si nevzpomíná na to, co se stalo včera, Oline nepoznává své blízké, nevybavuje si jejich jména. Oline cítí, jak se jí skutečnost pomalu ztrácí kdesi v mlze, její vzpomínky zato ožívají. Melancholie II. je neobyčejně intenzivním obrazem konce života, poetickou výpovědí o bolestech stáří, o posledních minutách bytí a o smrti.

Lyrický román Ráno a večer (2000) norského dramatika, básníka a prozaika Jona Fosseho zachycuje dvě mezní situace, mezi nimiž se rozpíná život člověka: narození a smrt. Nejprve rytmický proud zvuků a slov postupně vymezí a ustaví jeden jedinečný životní prostor, čas a jazyk - je to prostor, čas a jazyk chlapce Johannese, který právě přichází na svět kdesi v opuštěné rybářské osadě. Pak se ale jednoho dne začne všechno rozplývat, přichází konec: zastavuje se čas a jednotlivé roky života se najednou vpíjejí do sebe, mění se vzdálenosti a Johannes cestuje přes moře, aniž opustí svůj dům, ztrácí se jazyk a z obzoru mizí poslední zvuky a slova. V tomto krátkém strhujícím vyprávění se život zastavuje takřka čtenáři před očima. Fosseho hluboce lidské vyprávění o archetypálním norském rybáři bylo přeloženo do řady jazyků a dočkalo se v mnoha zemích velkého uznání.

Série: Melancholie (Jon Fosse)

Za dvojromán Melancholia I, II (Melancholie I., II.) byl Jon Fosse v roce 2001 nominován na prestižní Cenu Severské rady za literaturu. Český čtenář dostává do rukou první část románu, jehož hlavní postavou je norský malíř Lars Hertervig (1830–1902). Během pobytu na akademii umění v Düsseldorfu, kde studoval u slavného norského malíře Hanse Gudeho, talentovaný krajinář Hertervig onemocní. Je na rok hospitalizován v psychiatrické léčebně v Gaustadu, patrně šlo o schizofrenii. Zbytek života tráví v ústraní, zcela bez prostředků. Okolí rodného Stavangeru určuje ráz jeho snových krajin a do mystických maleb se promítá prostředí protestantského hnutí kvakerů, kteří věřili, že každý člověk je veden vnitřním světlem Božího hlasu. Melancholie není malířovou biografií, ale monologem osamělého člověka o hledání smyslu života, lásky a Boha. Tento monolog vede vypravěče i čtenáře od prvotního rozčilení k melancholii, jež takové hledání provází. Fosseho román je jako malířské plátno – věty jako opakované tahy štětcem postupně v nepatrných variacích skládají celý obraz, celkovou náladu. Tíhu posedlosti a smutek z netečného světa.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Může člověk pochopit osud svých nejbližších, když už jsou jenom ozvěnou ve vzpomínkách? Na sklonku dne je závěrečným dílem volné trilogie oceněné v roce 2015 jednou z nejprestižnějších evropských literárních cen – Cenou Severské rady za literaturu (předchozí díly Mámení a Sny Olavovy). Znovu se tu setkáváme s baladickým vyprávěním o mladých milencích Aslem a Alidě, jejich útěku, temných činech i marné snaze ukrýt se pod změněnými jmény kdesi v zapadlé zátoce. Příběh znovu ožívá v myšlenkách staré Ales, jež se nemůže zbavit vidin své dávno zesnulé matky Alidy a jejího zoufalého hledání milence, který odešel jen na skok, ale už se nevrátil. Ani odhalení kruté pravdy, ani setkání s jiným mužem ji nemůže odloučit od Asleho nadobro…

Druhá část trilogie jednoho z nejpozoruhodnějších norských autorů pokračuje ve vyprávění nadčasového příběhu mladých milenců a čerstvých rodičů. Asle a Alida utíkají z Bjorgvinu, jak se kdysi jmenoval přístav Bergen. Usadí se v odlehlé zátoce, změní si jména a rádi by zapomněli na minulost i vlastní temné činy. Asle se však musí do Bjorgvinu ještě vrátit a vyřídit jakousi záležitost. Město plné lákadel, otupujících jeho ostražitost, se ale stává pastí. A navíc se zdá, jako by ho obávaná minulost nemilosrdně přitahovala… Sny Olavovy jsou podivuhodně komponovaným textem, který čtenářům předestírá zásadní otázky lidské identity a existence. Co je sen a co skutečnost? A lze uprchnout před sebou samým?

Baladický nadčasový příběh jednoho z nejpozoruhodnějších autorů současné norské literatury se odehrává v krajině u hanzovního města Bergenu, v dobách, kdy se ještě jmenoval Bjørgvin. Mladí milenci Asle a Alida, sami téměř děti, nemají skoro nic. Jenom dítě jež se narodí co nevidět a jeden druhého. Marně hledají místo, kde by složili hlavu, nevyspaní a prokřehlí. Zoufalství je vyhnalo z domova a odsoudilo k nekonečné pouti. A jenom troufalost přerůstající v násilí jim může pomoci. Cestou nezbývá než podvolit se mámení, napolo snovému, napolo bdělému stavu, meznímu stejně jako okamžik, v němž se právě ocitli. Z Asleho a Alidy se neodvratně stávají psanci…

Druhý díl románu Melancholie II. je opět monologem, tentokrát patří ústřední hlas ženě, sestře Larse Herterviga. Oline stoupá s vypětím všech sil od moře ke svému domu. Oline si nevzpomíná na to, co se stalo včera, Oline nepoznává své blízké, nevybavuje si jejich jména. Oline cítí, jak se jí skutečnost pomalu ztrácí kdesi v mlze, její vzpomínky zato ožívají. Melancholie II. je neobyčejně intenzivním obrazem konce života, poetickou výpovědí o bolestech stáří, o posledních minutách bytí a o smrti.

Za dvojromán Melancholia I, II (Melancholie I., II.) byl Jon Fosse v roce 2001 nominován na prestižní Cenu Severské rady za literaturu. Český čtenář dostává do rukou první část románu, jehož hlavní postavou je norský malíř Lars Hertervig (1830–1902). Během pobytu na akademii umění v Düsseldorfu, kde studoval u slavného norského malíře Hanse Gudeho, talentovaný krajinář Hertervig onemocní. Je na rok hospitalizován v psychiatrické léčebně v Gaustadu, patrně šlo o schizofrenii. Zbytek života tráví v ústraní, zcela bez prostředků. Okolí rodného Stavangeru určuje ráz jeho snových krajin a do mystických maleb se promítá prostředí protestantského hnutí kvakerů, kteří věřili, že každý člověk je veden vnitřním světlem Božího hlasu. Melancholie není malířovou biografií, ale monologem osamělého člověka o hledání smyslu života, lásky a Boha. Tento monolog vede vypravěče i čtenáře od prvotního rozčilení k melancholii, jež takové hledání provází. Fosseho román je jako malířské plátno – věty jako opakované tahy štětcem postupně v nepatrných variacích skládají celý obraz, celkovou náladu. Tíhu posedlosti a smutek z netečného světa.