Publikace je 23. svazkem ediční řady Prameny k dějinám československé krize v letech 1967–1970. První část edice dokumentů je věnována aktivitám Komunistické strany Slovenska, zejména jejího vedení, předsednictva a ústředního výboru v časovém období od prosince 1967 do října 1969. Začíná tedy momentem, kdy vrcholil konflikt mezi Antonínem Novotným, prvním tajemníkem ÚV KSČ a prezidentem republiky, a vedením KSS, v jehož čele stál od roku 1963 Alexander Dubček, vyvolaný slovenskými požadavky, aby se zvýšily rozhodovací pravomoci tamních orgánů, především Slovenské národní rady. Pokračuje dokumentováním průběhu reformního procesu na Slovensku a počátků normalizace. Končí v okamžiku, kdy na zasedání ÚV KSS v říjnu 1969 – podobně jako v ÚV KSČ – proběhl mocenský přesun ve špičkách KSS ve prospěch protireformních sil a byla odsouzena reformní politika předešlého roku. Druhá část přibližuje činnost byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích, jenž představoval náhradní řešení namísto přepokládané České komunistické strany jako součásti federalizované KSČ a byl v listopadu 1968 zřízen se záměrem upevnit mocenskou roli strany v Čechách a na Moravě.

Význam Městského výboru KSČ v Praze během Pražského jara je neoddiskutovatelný – postupně se stal nejlépe organizovaným a nejkoncepčněji působícím radikálně reformně orientovaným organismem uvnitř KSČ. Organismem, který postupně vytvářel permanentní oponenturu a zárodky alternativní politiky vůči váhajícím a nevyhraněným vrcholným orgánům strany. Tato role MV KSČ nakonec vyvrcholila během jeho historické „hvězdné hodiny“ po 21. srpnu razantním odmítnutím intervence a organizováním vysočanského sjezdu KSČ. Souhrnné zpracování, jaké nyní podává Jitka Vondrová, představuje doplnění zatím neexistující kapitoly v dějinách československého roku 1968. Záběr publikace navíc přesahuje pouhé vylíčení role pražského MV KSČ. Logika tématu, jež samozřejmě zahrnuje i interakci mezi MV a vedením strany, vede i k soustavnému výkladu strategie a taktiky vedení KSČ, resp. především jeho proreformní části. Publikace tak podává v hutné a stručné podobě autorčinu vlastní interpretaci role a významu umírněně reformního jádra vedení KSČ.