Druhá světová válka je zásadní mezník našich i světových dějin. Právem je trvale předmětem vzpomínek, úvah a reflexí jak tehdejších dějů a událostí, tak jejich pozdějších i současných interpretací a aktuálních souvislostí. Letos však vzpomínáme 80. výročí konce této největší válečné katastrofy v dějinách lidstva v poněkud zvláštní domácí politické a společenské atmosféře, která až příliš usnadňuje zneužití historických událostí k současnému politickému boji, ale je také příznivá nebezpečnému překrucování historie. Obsahem knihy jsou dva rozsáhlé autorské texty, které k tématu přistupují velmi rozdílně. Text Jiřího Weigla se pokouší historii druhé světové války pojednat z české perspektivy a komentovat její různé dobové interpretace a jejich úskalí. Ivo Strejček diskutuje uzlové body našich válečných dějin - česko-německý problém, Mnichov, osobnost E. Beneše a osvobození v jejich souvztažnosti k dnešku a jeho problémům. Válečná historie musí být připomínána a diskutována a nesmíme dopustit její přepisování a zkreslování. Vyrůstá z ní totiž naše současnost. Poučení z minulosti je důležitým kompasem v dnešních problémech, minulé tragédie mementem do budoucnosti a znalost je kotvou člověka v nejistotách života.

Dlouholetý spolupracovník Václava Klause, bývalý hradní kancléř a současný výkonný ředitel Institutu Václava Klause vydává soubor svých stěžejních textů napsaných a publikovaných v průběhu roku od vydání své poslední knihy Stát na svém (2022). Běh událostí kolem nás doma i ve světě se zrychluje, a to směrem k horšímu. Sotva ustoupil - alespoň u nás - do pozadí covid, nastoupily krize neméně zásadní. Tak jako předchozí antihumánní ideologie, i dnešní pokrokářství ale vyvolává přirozený odpor. Svět se znovu stal otevřeným ideologickým bitevním polem, lidé se začínají bránit, přestávají věřit manipulacím a pokrokářskému zastrašování a ohlupování. Od USA po východ Evropy jsme svědky zostřujícího se politického střetu mezi konzervativními zastánci svobodné společnosti a dosud vládnoucími pokrokáři. Jejich útok na prosperitu a životní úroveň širokých vrstev otevírá lidem oči a aktivizuje mnoho dosud politicky pasivních občanů. Přesto je viditelná převaha stále na straně těch, kteří dlouhá léta trpělivě kráčeli institucemi, až je dnes plně mocensky ovládají. Být optimistou je proto dnes velmi těžké.

Jiří Weigl touto svou publikací po sedmi letech navazuje na svou předcházející knihu Bez iluzí o světě kolem nás (nakl. Fragment, Praha 2014), která pokrývala dlouhé patnáctileté období 1999 až 2014. Dnešní kniha obsahuje jeho texty za posledních šest let. Je to 55 textů – hutných, jasných, myšlenkově bohatých, vypointovaných. Autor v nich jde se svou kůží na trh. Nejsou to ústupky dobovému vkusu, spíše naopak. Jiří Weigl si – bez ohledu na to, odkud fouká vítr – pořád stojí na svém. Klíčem ke knize je – jak autor sám říká – nejen obsah textů, ale už jejich samotný výběr. Ten odráží hlavní témata dnešní doby – západní „kulturní“ revoluce, Gréta, Brexit, Rusko, Čína, migrační plán Evropské komise, covid a mnohé další.

Motiv této knihy je spojen s 25. výročím 17. listopadu 1989. Její název není náhodný a není žádnou nadsázkou. Ano, strašně moc jsme si přáli konec komunistické nesvobody a i když jsme chtěli zastavení komunistického ekonomického úpadku, určitě jsme chtěli něco víc než plné supermarkety, něco víc než cestování k jižním mořím bez výjezdních doložek, něco víc než spoustu programů na stále větších a lepších televizních obrazovkách. Chtěli jsme rostoucí ekonomickou prosperitu. Chtěli jsme autentickou svobodu, což znamená svobodu vyhrát i prohrát. Jak jsem těchto 25 let viděl, cítil a prožíval, naznačuje tato knížka. Je to mé trvající hledání odpovědí na řadu otázek spojených s právě uplynulými 25 lety.

Institut Václava Klause (IVK) byl založen v roce 2012 a postupně zahajuje svou činnost. Jedním z hlavních směrů aktivit je rozvíjení politického a ideového odkazu Václava Klause. První knihou IVK, kterou oslovuje širokou veřejnost, je tento soubor deseti projevů Václava Klause, které od r. 2003 do r. 2012 pronesl u příležitosti oslavy státního svátku 28. října. Tyto projevy trvale prolínal apel na společenskou soudržnost, na nepodléhání iluzím, na sebevědomé spoléhání na vlastní síly. Jedná se o soubor, který ilustruje dobu, v níž žijeme, a ze kterého můžeme hodně vyčíst také o osobnosti druhého prezidenta naší republiky.