Poetická próza Jař odkazující svým podtitulem metaflóra někam "za" samu přírodu, jak ji obvykle vnímáme, nastoluje otázky, které maně vytanou při její četbě na mysli: Co je krása slova i činu, krása přírody i člověka v dnešní době? Jaká je či by mohla být jeho pravá touha, kde a v čem je jeho původnost, víra, lidskost i dětství? Jiří Váňa Stigen, vystudovaný nordista, ale také zahradník, přitom ústrojně pracuje s principem personifikace vlastností květin. Mnohé postavy knihy, s nimiž se během čtení setkáme, přirovnává k nejrůznějším, často i méně známým "konstantám" z rostlinného světa, čímž celému příběhu, svého druhu mimořádným lyrickým črtám, dodává další pozoruhodný přesah.

Poetická próza Ozim s podtitulem Tesařské črty dává nahlédnout do zanikajícího světa málomluvného starého norského tesaře. Jeho život, ale i dávné řemeslné postupy vidíme pohledem člověka-emigranta, cizince, který se během společného soužití s tesařem seznamuje s jeho řemeslem, jimiž byly utvářeny staré dřevěné stavby v Norsku, a poznává hlavně víc tesařovu rodinnou historii, severskou krajinu a její obyvatele. Text knihy Ozim je psán jazykem plným metafor a básnických obrazů. V obecnější rovině v něm najdeme zároveň výzvu k návratu ke kořenům, k opuštění současného způsobu života, jenž mnohdy opomíjí a lhostejně ničí staré věci, takže zapomíná kvůli novému na staletím osvědčené šetrné postupy nebo způsoby chování člověka k přírodě i k sobě samému. Knihu doplňují barevné dřevoryty Jana Jemelky.

Popis není dostupný