Autor vystudoval Filmovou akademii múzických umění, kromě poezie píše i divadelní hry. Jeho poslední sbírku Znamení aneb kázání rybám lze zařadit k proudu, nebo k hlasatelům toho, čemu se dnes říká tradiční hodnoty. Považuje je za základní kameny smysluplných lidských životů, za střed evropské kultury. Vyslovuje se proti jejich zničení, mluví však o nich řečí soudobou, civilní. Odmítá různé módní kejkle, které se mnohým zdají atraktivní. Pro takové lidi Jiří Tuček nepíše. Jeho čtenáři jsou citliví, citoví, opravdoví, konstruktivní. A těm se jeho básně líbí.

Sbírka básní Jiřího Tučka vznikla zároveň se souborem, nesoucím název Struktura slov. Je ale dosti odlišná od jmenovaného díla, které má svůj význam i filosofickými akcenty. Jiří Tuček vedle básní píše rovněž krátké prózy a divadelní hry. Jeho aktivní život je však poznamenán těžkou poruchou zraku. Ta je zvlášť tíživá posledních pět let, neboť má stále zhoršující průběh. Jiří Tuček je básník smutku. Chápajícího, konstatujícího smutku, avšak v žádném tragicky.

Jedná se o sbírku básní z velké části duchovního obsahu, který je podáván civilní formou, srozumitelně, běžnými prostředky. "Prosté je mohutné" - tak zní sice nevyslovené, ale stále demonstrované krédo autorského úsilí básníka, pro něhož pojem duchovna splývá s kulturou. A k němuž přistupuje neobvykle relativizujícím postojem.