K jakým koncům může vést nevinná dětská hra v pojetí dospělých? Je možné literárně tvořit pod hrozbou namířené pistole? Proč se Mona Lisa záhadně usmívá? Jak hluboko může klesnout zamilovaný divadelní ochotník? Hrozí při výletu do hor pouze nepřízeň počasí? Lze zachovat věrnost rozdvojené osobnosti? Je rozumné strávit milostnou noc v ústavu choromyslných? Může kariéra zpěváka pop-songů vyvrcholit na elektrickém křesle? Kdo a proč vraždí za bílého dne učitelky hudby? A dá se naplánovat dokonalá vražda souseda? Odpovědi na tyto a další otázky přináší kniha povídek Jiřího Traxlera, označených jako halabalady a skorohorory. Proč vůbec onen zlehčující podtitul, proč ne rovnou balady a horory? Vysvětlení je nasnadě: autorovým hlavním záměrem totiž není čtenáře napínat a strašit, ale pobavit a třeba i rozesmát. Neváhá k tomu účelu využívat různých fines a poklesků brakové literatury. Přiznává však, že nejlepší motivy, zápletky a pointy ho pravidelně napadaly vždy v situacích, kdy si je dost dobře nemohl poznamenat (na rušné křižovatce, na veřejných záchodcích, v ordinaci psychiatra, na záchytce, při státním pohřbu), a tak o ně zůstane čtenář bohužel ochuzen. Nebo bohudík?

Popis není dostupný

Jiří Traxler (nar. 1912, Tábor), pianista, hudební skladatel, textař a aranžér, slavná osobnost krásného období třicátých let první republiky. Za svou hudební dráhu v Československu napsal a nahrál spoustu písní, z nichž se některé staly opravdovými šlágry a jsou známé a hrané dodnes – například písně Bloudění v rytmu, Jedu nocí nebo Hádej, hádej. Jako autor, aranžér a textař spolupracoval Jiří Traxler s Jaroslavem Ježkem, s R.A. Dvorským a dalšími osobnostmi tehdejší doby. Psal hudbu nejen pro divadlo a pro muzikály, ale i pro film, například pro dodnes známý slavný film Eva tropí hlouposti s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým v hlavních rolích (režie Martin Frič). Jeho hudba zazněla také v mnohem pozdější, slavné Svěrákově Obecné škole. Díky své angažovanosti na poli jazzu a taneční hudby však musel Československo po roce 1948 opustit.Na literárním poli na sebe upozornil nejen spoustou písňových textů, ale i autobiografickou knihou Já nic, já muzikant, vydanou v Sixty-Eight Publishers 1980.Jako pozdrav z kanadského Edmontonu, kde nyní ve věku devadesáti šesti let žije, posílá Jiří Traxler svou poslední knihu, Já nic, já muzikant na penzi. Jde o směs jeho prózy a poezie zahrnující jak témata vážná, tak témata nevážná, vyprávěná s nenapodobitelným humorem, nadhledem a krásnou češtinou, kterou nijak neobrousil čas strávený v cizině. Díky stylu, noblese a oparu poetičnosti je čtení knihy požitkem, který v dnešní době rozhodně není běžný.