Konflikt svědomí s mocí a ideologií. "Už nedáváme lidi do vězení, aby si vzpomněli, že máme pravdu." Románový debut básníka květňácké generace Jiřího Šotoly (1924-1989) Tovaryšstvo Ježíšovo (1969) už rokem svého prvního vydání prozrazuje, jakou historickou paralelu v sobě skrývá příběh zasazený do období násilné rekatolizace českých zemí. Páter Vojtěch Had, bezmezně oddaný dogmatice jezuitského řádu, postupně slevuje ze svých cílů a ideálů, až dospěje k deziluzi, že namísto šíření božího slova na košumberském panství celý život slepě sloužil úplně jiným mocnostem. Text k vydání připravil a odborným komentářem doprovodil literární historik Erik Gilk.

Jiří Šotola coby autor veršů je v současnosti spíše relativizován, ne-li úplně přehlížen. Přitom jeho básnická tvorba provokuje i tím, co o ní dodnes vlastně spíš jen tušíme a co v ní na nás ještě čeká k objevení. Strach, úzkost i sarkastická nota jsou narovnávány a doplňovány ideálem, snem, budoucností. Kontrast i polemika (mnohdy se sebou samým) vede básníka pomalu, ale jistě k výraznému teatrálnímu gestu, k jakési nečasové, loutkové podobě nějakého světa, na nějž se díváme, ve kterém se stejnou měrou ubližuje i miluje. Míří k rozporům, k dialogičnosti, k nějaké stále výraznější dějové poezii.

Monumentální historický obraz Jiřího Šotoly zachycuje období společenského rozkladu předhusitských Čech. Klašterní poddaný Johánek z Pomuku - Jan Nepomucký - se za pomoci Mikuláše Puchníka, všeschopného muže vládnoucího kormidlem tehdejší české katolické církve a znalého intrik církevní i světské hierarchie, vypracovává z arcibiskupského notáře na kněze, doktora církevního práva a nakonec na pražského generálního vikáře. Podepisuje obročí, edikty i klatby, než sám roku 1393 skončí v šatlavě - a přes jeho mrtvolu se musí udržet podšívky ještě podšitější než on.

Příběh zběhlého infanteristy, který utíká před vojáckou mašinérií k venkovské kočující společnosti, která volně rajsuje krajinou od štace ke štaci sychravým podzimem, aby se ohřáli v kdekteré hospodě a sehráli pimprlové divadlo pro obveselení hostů..

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Nedlouho po zkáze arenjunské Věže slona vyslechne Conan jedné noci rozhovor dvojice zlodějů, kteří se chystají vykrást dům proslulého čaroděje Hisarra Zula a velký Cimmeřan se rozhodne, že je předběhne. Tady se poprvé objevuje zlodějka Ispharana, s níž se Conan později a v jiných příbězích, setkal ještě několikrát. Bohužel, v tajemném Zulově domě, střeženém zombiemi, ho čeká smrtelné nebezpečí... přijde o vlastní duši!To je mimo jiné důvod, proč se dá najmout jako osobní strážce vznešené paní Khasthris, která cestuje ve službách své sestřenky – královny Khauranu.Nájemní zabijáci, intriky u Královského dvora, temná magie i Písečný démon – to vše najdeme ve dvou pevně vázaných příbězích mladého Cimmeřana, která začnou v zamorském Arenjunu a skončí až v dalekém Khauranu.

Série: Živí mrtví

Apokalyptická epidemie se přehnala přes všechny kontinenty. Mrtví vstali a zaútočili na živé. Během několika měsíců se civilizace naprostou zhroutila. Neexistují vlády, nákupní centra, internet ani kabelová televize. Ve světě, který okupují mrtví, se konečně musíme naučit žít. Ve třetí knize ze série Mrtví živí se zdá, že skupina přeživších konečně dorazila do bezpečí. Kde jinde by člověk měl být lépe chráněný před útoky zvenčí, než ve vězení? Stačí jen vystřílet všechny mrtvé a jsou v bezpečí. Jenže vězení není tak úplně opuštěné... a navíc na hrdiny začíná tvrdě dopadat stres a vyčerpání. A znovu se dokazuje, že mnohem nebezpečnější než mrtví jsou ti živí. U zombií alespoň víte, na čem jste a co od nich můžete čekat. U lidí to nevíte nikdy.

Apokalyptická epidemie se přehnala přes všechny kontinenty. Mrtví vstali a zaútočili na živé. Během několika měsíců se civilizace naprostou zhroutila. Neexistují vlády, nákupní centra, internet ani kabelová televize. Ve světě, který okupují mrtví, se konečně musíme naučit žít. Ve třetí knize ze série Mrtví živí se zdá, že skupina přeživších konečně dorazila do bezpečí. Kde jinde by člověk měl být lépe chráněný před útoky zvenčí, než ve vězení? Stačí jen vystřílet všechny mrtvé a jsou v bezpečí. Jenže vězení není tak úplně opuštěné... a navíc na hrdiny začíná tvrdě dopadat stres a vyčerpání. A znovu se dokazuje, že mnohem nebezpečnější než mrtví jsou ti živí. U zombií alespoň víte, na čem jste a co od nich můžete čekat. U lidí to nevíte nikdy.