Poštovní doručovatelka odstavila moped před venkovským stavením. Po kamenném zápraží došla ke dveřím a zaklepala. Nikdo se neozýval. Všimla si ale, že dveře jsou pootevřené. "Pane Havlíček, tady pošta",zavolala. Nic se neozývalo. "Pane Havlíčku, nesu vám dopis". Divné, třeba spí, proto zavolala znovu a hlasitěji. Že by odešel a zapomněl zamknout? I to je možné. Otevřela dveře dokořán a vstoupila do předsíně. Tady byla poprvé. Havlíček jí nikdy nepozval dál. "Pane Havlíčku, jste tu?" Vešla tedy do kuchyně. Zvědavě se rozhlížela kolem sebe. Byl tu takový nepořádek, jaký by se ale dal od samotného muže a vdovce očekávat. "Pane Havlíčku, pošta, nesu vám poštu." zvolala již hodně nahlas. Otevřela dveře do vedlejšího pokoje a zůstala jako opařená. Tam od stropu viselo na šňůře lidské tělo. V předtuše jí projel nitrem ledový hrot. "Proboha," vydechla a chytla se za ústa. Když se obrátila, uviděla tvář ve šklebu. Bosé nohy visely ze štruksových kalhot. V prvé chvíli zůstala jako přikovaná k zemi. Dotknout se ho v tuto chvíli nedokázala. Byl to šok, narazit na oběšence. Vyrazila ven. Běžela do protějšího stavení, ale tam nikdo nebyl. Nasedla tedy na moped a vydala se po okresní silnici směrem na JZD v nedalekém Otíně

V roce 1881 se z největšího pražského předměstí stal Žižkov městem. Poté byl až v roce 1922 připojen do Velké Prahy. V tomto mezidobí žila žižkovská republika pod křídly c.k. rakouské monarchie, jako svérázné město, které v době bouřlivého rozvoje prodělávalo nejen své budovatelské úspěchy, ale i korupční skandály. Žižkov, měl v té době i zločiny nejtěžší, velké kriminální případy. Ty jsou připomenuty v této knize.

Při trampském potlachu na březích řeky Sázavy pod zříceninou hradu Hláska došlo k úmrtí jednoho člena trampské komunity. Jeho smrt je zdánlivě banální, způsobená zřejmě nešťastnou náhodou. Mrtvý nebyl vůdčí osobností, ale spíše mládenecem potýkajícím se s vlastním životem. Proto hledal únik z městské civilizace do lesů a přírody, do společenství stejně smýšlejících kamarádů. Píše se rok 1992. Na břehu Sázavy se objevuje navrátilec z ciziny. Má v úmyslu tohle idylické místo změnit k obrazu svému. To se ale ostatním nelíbí. Kanda, jeden z trampů nevěří, že k úmrtí došlo nešťastnou náhodou, jak jsou o tom přesvědčeni všichni ostatní. Vydává se proti proudu času, schraňuje důkazy a snaží se nejen vytvořit skutečný obraz svého kamaráda, ale hlavně najít důvod proč musel být odstraněn...

Soubor povídek-morytátů- z území dnešního Žižkova popisuje příběhy od středověku po květnové události roku 1945. Tehdy se tvořily dějiny tohoto území. Na sever od hradeb kamenného města Prahy se po následujících tisíc let měnilo území a měnila se i tvář krajiny. Část hlavního města Prahy, kterou dnes nazýváme Žižkovem, jehož dominantou je televizní věž čnějící na obzoru či památník na Vítkově, ještě v roce 1921 byla mimo katastrální území Prahy, a tedy i Žižkova. Dále na východ jsou místa, která jsem chtěl v povídkách připomenut. Taková místa jako Vackov, Jarov, Židovské pece, Olšany, Šešovice, které zdánlivě nevynikají, přesto však patří do historie našeho hlavního města. Na tomto území se staly osudové události, které chci tímto připomenout. Autor

Romaneto “Císařský relax v lázních Bardějov“ je literární road movie o cestě na východní Slovensko. Manželská dvojice Karel a Ida Zachovi v ní odjíždí s cestovní kanceláří do lázní nedaleko Bardějova. Slibují si od toho, změnu prostředí, nové zážitky, rovněž tak užít si lázeňské procedury a poznat východní části bývalé Československé republiky. Prostě onen slibovaný lázeňský relax. Nejsou ničím vázáni, povinnosti nemají a chtějí si užít příjemné dny. Sedmidenní léčební pobyt i s hvězdicovými výlety do okolí. Oba zde nachází příjemné slovenské lázně obklopené nádhernou a neporušenou přírodou. Přijíždí do místa, které znají jen z internetu. Lázně Bardějov mají svoji bohatou historii, ještě z doby, kdy tato část Slovenska byla Horními Uhrami. Lázně tehdy navštěvovaly panovnické celebrity. Ke konci 19. století sem zavítala i císařovna Alžběta zvaná Sisi, manželka císaře Františka Josefa I., aby se zde zotavila z úmrtí svého syna Rudolfa, následníka habsburského trůnu. Sisi zde strávila pouhých dvacet dva dnů, ale zanechala tu své zřetelné stopy a stala se tak pro Karla Zacha průvodcem po zdejších lázních. Informace o jejím pobytu u Karla vyvolaly zájem, neboť zdejší život císařovny se lišil od obvyklého pobytu ostatních význačných hostů. Nemá nic jiného na práci, a tak se snaží za pomoci místního archiváře mapovat její život, a to nejen zde v lázních. Karel, při svém bádání mimo jiné narazí na věc zdánlivě banální, jakou je ztráta lázeňského pohárku ze kterého císařovna pila a lázním ho věnovala jako upomínku na svůj pobytu. Pohárek byl jako důležitý a cenný artefakt vystaven v Lázeňském domě, ale bezprostředně po císařovnině odjezdu z lázní se ztratil. Tento čin tehdy vyvolal mnoho rozruchu a pobouření. Stalo se však to, co nikdo nepředpokládal. Tři roky poté, v době, kdy byla císařovna, zavražděna italským anarchistou na břehu Ženevského jezera, se pohár opět objevil a dokonce se navrátil na své původní místo, tedy do výklenku Léčebného domu. Je pravdou, že se to se stalo před sto dvaceti lety, ale tahle otázka Karla Zacha jako bývalého policistu, zajímá a vzrušuje. Začíná se zajímat o podrobnosti, a uvažuje, co tehdejšího pachatele vedlo k tomu, že pohár vrátil na původní místo a snaží se mu porozumět. Jaký byl osud onoho skleněného pohárku ze kterého pila samotná císařovna Sisi. Ztráta zdánlivě vypadá jako banální záležitost, ale i po letech o čemsi vypovídá. Společně s místním knihovníkem a archivářem rozkrývají postavu této neobvyklé ženy, která překročila práh konvencí, snaží se porozumět jejímu mnohem intenzivnějšímu životu ve světě vysněném, než skutečném. Půl století byla císařovnou a královnou problematické říše v době jejího úpadku a neudělala nic proto, aby tento úpadek zpomalila.

Povídky pod různými úhly představují život na pražské Letné padesátých let. Nahlédneme do letenských dvorků, činžáků a ulic, od Štrosmajeráku po Letenskou pláň, od Letenských sadů až po Stromovku.To jsou hranice světa letenských kluků. Jejich očima je zachycena atmosféra místa a doby kulminující zejména rokem 1953. Dětským rozumem a fantazií je posuzováno konání dospělých a stávající společenské změny. Přes všechnu obtížnost a absurditu doby i v těchto letech nalézáme stopy vzájemné soudržnosti a lidství mezi letenskými obyvateli. Život na pražské Letné se mění, zanikají některé jeho atributy, mizí známé postavy a postavičky, které dotvářely genius loci této pražské čtvrti.

Po hodině výslechu major Jiří Dvořák Slávu Čermáka propustil. Do psacího stroje zasunul list papíru se dvěma kopiemi a pustil se do zprávy: Krajská správa SNB Praha, I/a odbor, vnitřní oddělení 3 Tajné! 20. července 1977, Praha Hlášení kontrarozvědného odboru Krajské správy SNB Praha o kontaktu sledovaného rakouského státního příslušníka Josefa Milera, zaměstnance Austrian Airlines. ÚŘEDNÍ ZÁZNAM: Dne 20. 7. 1977 předvolán Slavomír Čermák zaměstnanec Správy služeb diplomatickému sboru k vysvětlení o kontaktu s rakouským státním příslušníkem Josefem Milerem. Jedná se už o čtvrtou návštěvu jmenovaného na území ČSSR. Podle hlášení agenta StB s krycím názvem "Diplomat" získává tento materiály ekonomického charakteru společně s ideologickou činností. Zajišťuje distribuci exilových tiskovin na území České republiky. Bylo prokázáno, že pašuje knihy exilového vydavatelství Index a Svědectví. Snaží se navázat styky ke kolportaci těchto tiskovin zejména mezi mládeží. Zatím nelze plně prokázat, že kontakt předvolaného byl pouze náhodný, a proto se doporučuje jeho sledování. Případné jeho zapojení do činnosti buněk provánějících distribuci nepovolených a kompromitujících tiskovin. Opatření: K informaci vedení správy a analyticko-evidenčního odboru MV. Celková situace je nadále sledována Mjr. Dvořák Jiří Major vytáhl spis z psacího stroje, aby tam připojil svůj podpis. Bylo nutné originál a jednu kopii poslat služební poštou. Ta administrativa je stále složitější, pomyslel si a podíval se na hodinky. Měl zpoždění. Už měl být půl hodinu v Konviktu u dobrého piva a kolegů z ostatních oddělení. S tím Čermákem se to trochu zaseklo.

František Xavér Pobuda, policejní komisař sedmého pražského obvodu Holešovice-Bubny bdí nad pořádkem a klidem ve své čtvrti. Se svým policejním komisariátem, ve kterém má spolehlivého a důsledného koncipienta Jana Nebeského a mladého, vynalézavého policejního praktikanta dr. Rybičku, řeší kriminální případy v neklidném roce 1897. Velké důležitosti nabyly v této době tři případy, kterých se c. a k. policejní komisař Pobuda zhostil s úspěchem: Hadrář - případ neznámého z Manin, který nás zavede jak do odlehlých koutů sedmé pražské čtvrti Prahy – Manin, tak i do čtvrti Petrské. Tam byl společným mottem loupežné vraždy nejen zisk, ale také chybně vyložený spiristitický kánon. Případ Ašantské nevěsty se odehrál na pražském ostrově Štvanice. Jsou zde pro Pražany pořádány nejen různé oblíbené kratochvíle, ale také ukázky života domorodého kmene z černé Afriky. Komisař řeší spojitost mezi zavražděnou a komunitou Ašantů. Případ v lázních Kysibel – dostáváme se v němdo lázních Kyselka u Karlových Varů kam komisaře Pobudu posílá sám pražský policejní ředitel Franc von Stejskal, aby zjistil okolnosti úmrtí poslance českého sněmu. Komisař na tomto zněmčeném pohraničním území provádí šetření a to i přes úklady které mu německá strana strojí. Nakonec komisař přijde na to, že šlo o politickou objednávku a smrt českého poslance nebyla náhodná.

Tři napínavé detektivní příběhy, které nás zavedou do temných koutů Prahy na sklonku 19. století, kde vyplouvají na povrch skryté lidské neřesti a vášně, od držitele Ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku 2016 František Xaver Pobuda je policejním komisařem sedmého pražského obvodu Holešovice-Bubny a bdí nad pořádkem a klidem ve své čtvrti. Na práci tu ale není sám, při pátrání má po svém boku dva schopné kolegy ? důsledného policejního koncipistu Nebeského a vynalézavého policejního praktikanta Rybičku. Případ velocipedisty popisuje událost z prostředí velocipedistických závodů, kdy zemře jeden ze závodníků. Byla smrt závodníka nešťastnou náhodou, či zločinným úkladem? Pátrání nakonec přivede Pobudu až do Rakouska… V Případu zlatnice Galipetrové dojde k úkladné loupežné vraždě, která se sice udála v samotném středu Prahy, ale její stopy vedou až do Pobudova obvodu. Ten proto musí zakročit a najít vraha v nejspodnějších vrstvách holešovické společnosti. Případ zeleného brouka začne záhadnou otravou manželky fotografa, který po její náhlé smrti není k nalezení. Pobuda musí přivolat na pomoc oba své spolupracovníky, aby dohromady rozřešili vraždu, u níž není jasné, jak k ní vlastně došlo ani kdo by mohl mít motiv zabíjet. Dokáže policejní komisař Pobuda se svými pomocníky všechny tři zapeklité případy objasnit, pachatele zatknout, usvědčit a předat velectěnému c. k. trestnímu soudu v Praze?

František Xaver Pobuda je policejním komisařem sedmého pražského obvodu Holešovice a bdí nad pořádkem a klidem ve své čtvrti. Rok 1896 nebyl zrovna tím nešťastnějším a v jeho čtvrti se staly hned tři hrdelní zločiny. Případ nešťastného urninga nás zavádí do temných koutů Prahy, kde vyplouvají na povrch skryté lidské neřesti a vášně. V druhém případě s názvem Případ dvakrát mrtvého muže řeší komisař bestiální otcovraždu, která byla provedena zvlášť rafinovaným způsobem. Třetím je pak Vánoční případ c. k. komisaře Pobudy. V něm se komisař snaží dostat holešovického gruntovníka ze spárů lichvářky, jejíž vražda má osudovou dohru pro nevinného i po její smrti. Všechny tyto případy dokázal policejní komisař Pobuda objasnit, pachatele zatknout, usvědčit a předat c. k. trestnímu soudu v Praze. Při svém pátrání má dva spolupracovníky, policejního koncipistu Nebeského a vynalézavého policejního praktikanta Rybičku, kteří mají na vyřešení všech tří případů lví podíl.

C. k. policejní komisař FRANTIŠEK XAVER POBUDA /1827 – 1914/ jako policejní komisař sedmého pražského obvodu Holešovice bdí nad pořádkem a klidem ve své čtvrti. Rodnou čtvrť nezapře, i když musí mnohdy bojovat s rakousko-uherskou byrokracií. Je povinován svému císaři Jeho apoštolskému veličenstvu Františku Josefu I., kterého ctí. Rok 1898 nebyl zrovna tím nešťastnějším. V jeho čtvrti se staly hned tři hrdelní zločiny. Zpočátku roku se udál zločin který by se dal pojmenovat jako Případ amerikánské nevěsty. Poté řešil Případ administrátora daně potravní a po něm přišel snad nejsmutnější z nich – Případ ze sadů korunního prince Rudolfa. Policejní komisař Pobuda dokázal všechny tři případy objasnit, pachatele zatknout, usvědčit a předat velectěnému c. k. trestnímu soudu v Praze. Nebyl na všechnu práci sám. Má dva spolupracovníky – důsledného policejního koncipistu Nebeského a vynalézavého policejního praktikanta Rybičku. A musí po pravdě říci, že bez jejich pomoci by všechny úkoly komisař asi stěží zvládl. JIŘÍ SLAVÍČEK pochází z pražské sedmé čtvrti, Holešovice-Letná. Kromě knih pro děti a ostatní beletrie píše i detektivky. Oblíbil si autentickou postavu skutečně žijícího policejního komisaře F. X. Pobudy působící na konci 19.století v jeho rodných Holešovicích. V roce 2014 ho poprvé představil v knize „Případy c.k. policejního komisaře Pobudy“, kde řeší případy které se udály v sedmé pražské čtvrti v roce 1891, v době konání Jubilejní zemské výstavy. V roce 2015 v knize „Zločin v lázních Karlsbad“ pak komisař Pobuda řeší složitý případ, který se udál během jeho pobytu v lázních v Karlových Varech. V této nové knize 3 x C. k. policejní komisař Pobuda se komisař opět vrací do své rodné čtvrti.

C .k. policejní komisař Franc Xaver Pobuda, který je komisařem pražského obvodu Holešovice-Bubny, se musí léčit. Musí tedy na čas opustit své komisařství a se svou rodinou přesídlit do Karlsbádu /Karlovy Vary/. Odjíždí s celou rodinou, aby se podrobil léčbě léčivými prameny a koupelemi ve světoznámých a proslavených západočeských lázních. Věří, že v lázních vyléčí své neduhy, ale že si také odpočine. Ovšem skutečnost je jiná, nedlouho po svém příjezdu je sám policejní komisař Pobuda zatčen a obviněn z vraždy. Případ se v jeho prospěch vyřeší, ovšem s nejasným výsledkem. Zdá se, že město Karlsbad, a ani tamnější policejní komisař nemá zájem na odhalení pachatele. Komisař se rozhodl pátrat po zavražděném sám. Nezůstalo však jen u prvého případu. Jeho žena a dcera se seznámily s mladým sympatickým mužem, ze kterého se vyklubal lázeňský sňatkový podvodník, který z nich vylákal značnou částku peněz. A do třetice, aby toho nebylo málo, je jeho známý redaktor českého listu přepaden místními německými Turnery. Takže, jak vidno, komisař se v lázních nenudí.

František Xaver POBUDA (1827 – 1914) je, na rozdíl od obvyklých knižních postav, policejním komisařem z masa a kostí. Je vrchním policejním komisařem v Holešovicích- -Bubnech, společně s Letnou, tou nově vyrůstající městskou částí nad řekou Vltavou. Je to území, které bylo ku Praze připojeno nedávno. Jako bohabojný rakousko-uherský úředník ctí a věrně slouží svému císaři, jeho apoštolskému veličenstvu Františku Josefu I., ale také obyvatelům své čtvrti, Holešovicím- -Bubnům, protože komisař Pobuda je srdcem Čech a tělem Bubeňák. Rok 1891 je pro něho zvlášť významný, neboť jeho čtvrť se stává, dík Jubilejní výstavě, středobodem pozornosti celé rakousko-uherské monarchie. V tomto výjimečném roce má přijet na návštěvu sám císař František Josef I. Vše by bylo v nejlepším pořádku, kdyby se na jeho správním území v tomtéž roce nestaly hned tři vraždy. Ty už mají v kartotéce policejního ředitelství v Poštovské ulici své jednací číslo, ale pro sebe by je mohl komisař Pobuda přejmenovat jako: Případ smaltované krabičky, Případ na letenské lanovce a Případ balonového létání. Přes počáteční nesnáze je dokázal komisař Pobuda postupně objasnit, pachatele zatknout, usvědčit a odvézt k velectěnému c. k. trestnímu soudu v Praze. Ke svému policejnímu povolání má dva spolupracovníky, jakými jsou důsledný koncipista Nebeský a vynalézavý praktikant dr. Rybička. Bez jejich pomoci by tento úkol komisař asi stěží zvládl.

Týna Suchomelová není žádná řádná kriminalistka. Nenosí u pasu pistoli, nemává služební plackou, neumí aikidó a nesnaží se být za každou cenu sexy. Pohybuje se pomocí berliček a na ortopedickém vozíku. K vyřešení svého prvního případu používá počítač a hlavně své velké a otevřené srdce. Druhý aktér příběhu je Míla Klenka, řidič vozidla pečovatelské služby Charita. Říká o sobě, že měl štěstí a že povstal jako bájný pták Fénix z popela. Ještě před nedávnem přespával jako bezdomovec pod mostem, dnes je řidičem obstarožního peugeotu, se kterým rozváží potřebným a nemohoucím obědy a věci denní potřeby. Oba protagonisté příběhu se tak museli zákonitě potkat a nezůstalo jen u toho. Co tyto dva spojilo, jsou dva kriminalistické případy. Týna se snaží zjistit, proč a kdo zavraždil obyvatelku v protějším domě, a Míla se snaží přijít na to, proč musel skončit ve Vltavě jeho bývalý kamarád, bezdomovec. Oba tyto případy se staly na Letné, která, jak víme, není žádným americkým Bronxem. Naopak, místní obyvatelé se tu mají rádi a vědomě si neubližují.

Píše se rok 1955. Mladý poručík kriminálky Míla Vlach odjíždí na jih Čech řešit svůj první případ. Přijíždí do města Nové Hrady, hraničního města několik málo kilometrů od ostře střežené hranice. Město je zvláštní směsicí dosídlenců, zbytku neodsunutého původního německého obyvatelstva a také zde sídlí pohraniční útvar. Je sice již deset let po válce, město by mělo být konsolidované, ale skutečně tomu tak není. Stále se tudy snaží lidé dostat za hranice a z opačné strany sem pronikají osoby mající zde své poslání. Smrt, kterou sem přijel mladý poručík vyšetřit, se zdá být banální. Vyšetřování vázne na tom, že není jasné jak je to se zavražděným. Nezapadá sem. Není to běženec, nemá s místním obyvatelstvem nic společného. K městu ho váží spíše dějinné souvislosti. Poručík Vlach se musí ponořit do minulosti a pátrat v ní stejně jako pátral zavražděný. Vše má souvislost se šlechtickým rodem Buquoyů žijícím zde přes tři sta let. Rod povznesl jihočeský region. Zakládal pily, železárny a také sklářské hutě. Tady, v nedalekém Jiříkově údolí, dřívějším Georgenthalu vzniklo černé kamenné sklo zvané hyalit. Sklo se ve své době stalo módní záležitostí a ovládlo trhy nejen v Evropě. Jeho výroba však z nevyjasněných důvodů končí. Po čase, když chtějí různí podnikatelé navázat na jeho výrobu, zjišťují, že neznají recepturu ani technologii výroby tohoto skla. Tajemství výroby je už téměř dvě stě let ukryté a je možná příčinou smrti. To se snaží mladý poručík Vlach vypátrat...

Léto roku 2006 kulminuje. Na samotný jih země, do srdce Novohradských hor přjíždí bývalý policista Mila Klenka. Tady před čtvrt stoletím sloužil jako pohraničář při ostraze státní hranice. Přijíždí po letech do příhraničního městečka Černá. Už to není místo, kde lišky dávají dobrou noc. Vše se tu změnilo, vše je jiné, než jak to pamatuje. Místo zachytilo zrychlený tep nové doby. V nedalekém hliništi s bílou hlínou byla nalezena lidská kostra, o které nic není známo. Zanedlouho se přidává smrt starousedlíka. Cosi tu naznačuje určitou spojitost obou případů i přes jejich vzdálený časový horizont. Před více jak půl stoletím měla tato místa německá jména a žilo tu pospolu české i německé obyvatelstvo. Nyní se jejich hlasy ozývají znovu. Z hlubin lesa, ze zaniklých lidských stavení, z cest které dnes už nikam nevedou. Ty hlasy ke Klenkovi promlouvají. Dokáže uvěřit tomu, co děsivého se tu před tolika lety stalo?

Stali se v ten nešťastný zimní den účastníky hromadné havárie na dálnici D1, tak jako stovky dalších. Byli to zcela náhodní lidé, kteří se vzájemně neznali. Skupinka čtyř veselých mládenců hooligens, mířících do Liverpoolu na fotbalovou ligu; promítač v kině okresního města jedoucí k nejvyššímu soudu; saniťák vezoucí pacienta na transplantaci srdce; manželský pár, který se rozhodl odrodit při rizikovém těhotenství v pražském Ústavu pro matku a dítě; lékař jedoucí na patologický kongres a řidič mikrobusu vezoucí pasažery na letiště k odletu do slunného Egypta. Všichni měli důvod jet do Prahy, ale žádný z nich tam nedojel. Nebyli zraněni, jejich vozidla neutrpěla žádný šrám. Nikdo je nezahrnul do statistiky postižených. Přitom si jejich osudy nezadaly s těmi, kdo se stali přímými účastníky nehody. Ten den bouralo při hromadné dopravní nehodě na dálnici D1 98 nákladních a 131 osobních aut. Zraněny byly tři desítky osob, nikdo nepřišel o život. Na 20 tisíc lidí zůstalo v tom mrazivém počasí uvězněno v padesátikilometrové koloně. Provoz na dálnici se podařilo obnovit až po 11-ti hodinách.

Baštírna je vlastně občerstvovací kiosek na břehu Sázavy obklopen idylickými, prvorepublikovými říčními lázněmi. Místo kam jezdí trampové, kde se zastavují turisté na pouti podél řeky a kam se stahují chataři z okolních chat. Baštírnu obsluhuje samorostlý Antonín Kačaba a jeho pěkná žena Miluše. Stálejšími obyvateli tohoto místa pak jsou převozník Karel, obtloustlý Bandaska, vytáhlý chlapík přezdívaný Puška, tramp Bill a Malej Venca Kanda se svojí ženou a dvojčaty. Tady na Baštírně našli bezpečné útočiště a zázemí. Jsou to lidé, které sem zavál osud, snad proto, že se nedokázali přizpůsobit nové, polistopadové době. Jejich život tady u řeky ubíhá bezstarostně při klábosení, pití piva a vymýšlení nejrůznějších legrácek. Jsou to takoví pivní skauti. Mezi ně dokonale zapadá i starousedlík Kapitán Rik, jediný pravověrný tramp a zálesák, majitel chaty Rikatádo ve stráni hned nad Baštírnou. Nesmíme také zapomenout na šerifa Jozule, takovou podivnou figurku, mládence, který vyjíždí každý víkend z Prahy, aby se v převleku westernových hrdinů vydával na pouť podél Sázavy. Dny na Baštírně plynou v nečinnosti, v dokonalé pohodě, a na to, co se děje v okolním světě, zdejší obyvatelé myslet ani trochu nechtějí.

Román je příběhem dvou osob odehrávající se na pozadí let 1968 až 1971 a sleduje počátky normalizace. Jejich příběhy se rozcházejí a vzájemně spojují jako v sinusoidě, aby se znovu setkaly.Oba protagonisté příběhu, technický pracovník z n. p.Tesla a redaktor pražského nakladatelství jsou na základě svých postojů k okupaci sovětskými vojsky vyřazeni z běžného života a stávají se oponenty. Propracovaný lustrační systém normalizace jim nedává žádné možnosti. Postihuje nejen je, ale i jejich blízké a oni se cítí osamoceni uprostřed lidského společenství. Společnost kolem nich podléhá náporům tehdejšího vedení, a oni to berou i jako svoji prohru. Dá se říci, že oba dosáhnou dna, od kterého je nutné se odrazit. Spojovacím článkem se stává Bonako, spolek, osada, trampské sdružení, založené v šedesátých letech. Dříve volnomyšlenkářský víkendový spolek mladých lidí, se vztahem k přírodě a nevázanému životu se nyní stává oázou, azylem před nastupujícím společenským marasmem. Bonako pomáhá.V jeho společenství si dokáží najít, i v tak nepříznivé době, své místo, kde dokáží vzdorovat a zachovat si přitom svoji lidskou tvář. Vytváří si pomyslný ostrov, ve kterém žijí po svém, navzdory době, která je svírá. První protagonista, technik z n.p.Tesla se snaží, aby společenství Bonako nezaniklo, tak jako v té době mnoho dalších. Snaží se, aby jeho členové v ní našli smysl života, přivádí do ní další oponenty současného režimu, i významné osobnosti. Druhý aktér, bývalý redaktor, má k činnosti Bonaka určité výhrady, i když se mu společenství Bonaka jako takové líbí. Je ale příliš zahleděn do sebe, své idee a dobu vnímá citlivěji než druzí. Říká, že je to málo, utéci od dění ve společnosti k řece, do lesů a tam vytvářet druhotný, paralelní život. Je nutné proti němu bojovat jinak, aktivněji.Snaží se drobnějšími sólovými akcemi narušit postupně sílící normalizační dění. Příběh graduje tím, že se odváží i násilné akce, o které je přesvědčen že tím probudí svědomí společnosti, aby přestala být apatická. Román dává otázku a snad i odpověď, jak v té podivné totalitní době žít, co je správné, jaká existuje možnost zůstat dál čistý, nezlomený.

Čepičáři jsou ti, co mají pod čepicí. Těmi našimi je trojice seniorů, důchodců, žijící v části Žižkova pod Židovskými pecemi, které se říká Vackov. Ještě do nedávna to byla téměř poloviční vesnice. Vše se ale teď pod náporem nejrůznějších podnikatelů a vlastně celé dnešní hektické doby překotně mění. Pro čepičáře je to vpád na jejich území, se kterým bytostně nesouhlasí. Není jim to ale nic platné a tak se stávají pouze glosátory probíhajících změn.

Manželé Křížovi odlétají na dovolenou do egyptského letoviska Taba na Sinajském poloostrově. Cestou se seznámí s Hypolitem Žábou a zjistí, že tento svérázný spolucestující má velmi slušné znalosti nejen o zdejší podmořské fauně a floře, ale také o bibli a starozákonní problematice. Zlatým hřebem pobytu je návštěva klášterního komplexu svaté Kateřiny, kde podle Starého Zákona přijal Mojžíš od Boha desatero. Hypolit se však během výletu, na který se všichni těšili, záhadně ztratí a později je nalezen mrtvý. Všechny indicie napovídají tomu, že jeho smrt nebyla nešťastná náhoda. Standa určité podezření má, a tak neváhá a s nasazením vlastního života se pouští do nebezpečného pátrání.

Román je příběhem o mládí, nadějích a tužbách. Děj je zasazen do lázeňských Karlových Varů počátku šedesátých let minulého století. Hlavními aktéry jsou studenti karlovarské keramické školy. Studenti berou výtvarné poslání jako životní výzvu. Už za doby studia se cítí téměř hotovými umělci a v duchu pařížské bohémy prožívají svůj závěrečný a velmi bouřlivý rok studia. Zlatá šedesátá léta.

Technici, dělníci a funkcionáři technické správy podniku Pražské komunikace v románovém prožívání přelomu let 1989 a 1990 v Praze. Jejich očima vidíme postupný a překotný přerod společnosti, spolu s nimi prožíváme vypjaté situace...

Píše se rok 1962 a od hranice vytýčené ostnatými dráty, se očekává útok nepřátel. Libínskou pozorovatelnu v té době okupují vojáci z útvaru v Prachaticích. Až sem je od prostoru Šumavy stanoveno nárazníkové pásmo. Má sloužit jako zábrana vpádu západních vojsk. Hrdina románu, svobodník Kříž, plasticky zaznamenává charakter doby i postav a postaviček vojenského života v zapadlé šumavské posádce.

Středostavovská holandská rodina se s obavami vydává na prázdniny do neznámé země, aby v malé vesničce kdesi na Vysočině s problematickým názvem Žebrákov strávila měsíční dovolenou selském gruntě. Jejich počáteční obavy ze země bývalého východního bloku se ale rozplývají, když nachází příjemný kemp na statku, na kterém je přivítá sedlák Franta, jeho žena Květa a jejich rozsáhlé domácí zvířectvo. Nastanou situace úsměvné i vážné, veselé i komické. Na vesnický způsob života nejsou Holanďané zavedení, ale rychle se učí a poznávají jeho skutečné hodnoty. Současně s tím však i do tohoto idylického místa začínají pronikat ohlasy nedávné sametové revoluce, které sedlák Franta řeší po svém, na základě zdravého selského rozumu.

Chaty a chataři poloviny padesátých let. Už to nejsou jen klasičtí prvorepublikoví osadníci, vyznavači přírody a volnosti. Doba se změnila. Do přírody se neutíká jen za ideály traperského a dobrodružného způsobu života.Je to něco víc, potřeba očistit se, mít místo, kde člověk bude moci žít po svém. Únik z každodenní reality. Mít se kam vracet, přesunout se do lesů a k řekám do chatových osad.

Kniha "Lampionový průvod" spadá do žánru Česká literatura. Autorem je Slavíček Jiří. Kniha je vázaná. Obsahuje 335 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Albatros" z roku 2006. Přejeme příjemné čtení.

Encyklopedie válečných lodí čtenáře seznamuje se základními druhy válečných plavidel, bitevními loděmi 2. světové války počínaje a jadernými ponorkami s nákladem balistických střel konče. Představuje více než 300 typů bitevních lodí, křižníků, letadlových lodí, ponorek, torpédoborců, fregat, vyloďovacích plavidel a útočných plavidel a je bohatě ilustrována autentickými fotografiemi, přesnými barevnými kresbami a technickými schématy. Kniha je určena všem zájemcům o problematiku válečných lodí.

Popis není dostupný

Slovník vám názorně ukáže, co ostatní pouze vysloví. Obsahuje ilustrace předmětů, lidí a situací z každodenního života. Je přehledný, s detailním rejstříkem pro rychlé a jednoduché použití. Ideální na cesty, obchodní jednání nebo ke studiu.