Závěrečný díl volné šumavské trilogie, o které autor říká: Nebylo mým původním záměrem zachytit historii čtyřiceti let jednoho místa na Šumavě, a to od vyhnání původních obyvatel a zrodu tzv. železné opony až po její pád v závěru roku 1989. Stalo se tak nenápadně a vlastně samovolně. Divoká honba tuto trilogii otevírá jako drama Šumavy počátku padesátých let. Cesta jinam je hořkoúsměvným intermezzem nejen krajiny za jezerem, v okolí Vítkova kamene a Svatého Tomáše, ale přeneseně i celé české společnosti přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Tímto posledním dílem, který čtenář drží v rukou, Smrtí ostnatého hada , se mé vyprávění završuje. Jde v něm o dramatické události v listopadu a prosinci 1989 v Československu, v ulicích Českých Budějovic a na již známých místech Šumavy, do té doby nepřístupných a znásilněných ostnatou stěnou smrti. Sametová revoluce má stále ještě mnoho pamětníků, a tak se leckterý čtenář jistě rozpomene nejen na tehdejší události, ale i na své vlastní pocity, na zbavování se krusty vlastního strachu a na euforii, kterou v těchto dramatických dnech prožíval. Snad tyto tři knihy pomohou zachovat jistý rozměr historické paměti a přiblížit všem, kteří tuto dobu nezažili, že je snadné se nechat lehkomyslně o svobodu připravit, a naopak velmi těžké je svobodu získat, svobodě se znovu učit, opatrovat ji a hájit.

Kniha Jiřího Šestáka objevným a poutavým románovým způsobem domýšlí pozoruhodný životní příběh markomanské královny Fritigil, související se zapomenutou kapitolou prehistorie křesťanství na našem území. O této poslední markomanské královně, vládnoucí i na našich územích, se nám bohužel dochovalo velmi málo historických pramenů. Ale díky těm několika literárním dokladům a archeologickým nálezům, jež máme k dispozici, můžeme přes závoj našeho nevědění zahlédnout obrysy fascinující osobnosti, která se dokázala přesně zorientovat ve své dějinné situaci a porozumět výzvám přelomové doby, v níž žila. Jiří Šesták oživuje postavu královny Fritigil před očima čtenáře v poutavé a historicky uvěřitelné podobě. Příběh je nejenom strhujícím vyprávěním, které nás přenáší do časů dávno minulých na křídlech literární imaginace, ale i odvážným pokusem o rekonstrukci, založeným na pečlivém studiu reálií a historických pramenů.

Série: Příběh ze Šumavy

Dramatické vyprávění z počátku padesátých let 20. století čtenáři otevírá část temné historie šumavských hor. Začínajících studenti pedagogické fakulty přijíždějí na brigádu přímo na státní hranici, kde se mají účastnit tzv. vagónování pohraničí. Co se dalo rozebrat a znovu použít z bývalých německých a rakouských obcí po vyhnání jejich původních obyvatel, se posílalo jako stavební materiál do vnitrozemí. Co se poslat nedalo, vyhodilo se do povětří a zaniklo. Konfrontace mladých lidí s brutalitou nového režimu, ale i s vlastní ochotou se novému řádu podvolit či vůlí zápasit o svou vnitřní identitu a důstojnost, prověřuje nejednu postavu tohoto vypjatého vyprávění až k závěrečné katarze. Kniha Divoká honba časově předchází události vyprávěné v novele Cesta jinam, která vyšla v roce 2021 a byla také v autorské interpretaci načtena pro posluchače Českého rozhlasu. Čtenáři se tak se mohou vrátit na stejná místa a sledovat osudy jedné z ústředních postav, která oba příběhy propojuje.

Tahle kniha by se také mohla jmenovat J?hočeské divadlo můj osud. Autor v něm působí už více než třicet let a za tu dobu vystřídal nejen na jevišti řadu rolí: herec, režisér, umělecký šéf, ředitel… Úhel pohledu, ze kterého popisuje fungování divadelního organismu, se postupně mění, tak jako se mění autorovo postavení v divadle: od osobní konfese mladého divadelníka, který intenzivně pociťuje normalizační atmosféru předlistopadové společnosti a rozhodne se změnit podmínky, s nimiž zápasí ve svém divadle i v polistopadové době, až k zobecnění praktických zkušeností z řízení čtyřsouborové umělecké instituce s náročným provozem, do jejíhož čela ho vynesly lidské a profesionální kvality a autorita. Na začátku psaní své dizertace, z níž vychází tento text, si Jiří Šesták položil otázku: Může být regionální divadlo kulturním centrem? A protože věří v nezastupitelnou funkci divadla v duchovním rozvoji společnosti, veškerou svou činností ve všech 'rolích', které ve svém divadle zastával a zastává, usiluje o naplnění tohoto cíle. Že se mu to přes všechny překážky, které neváhá plasticky popsat, i chyby, které se nebojí přiznat, daří, dokazují i současné umělecké výsledky instituce, v jejímž čele stojí.

Dramatické vyprávění z počátku padesátých let 20. století čtenáři otevírá část temné historie šumavských hor. Začínajících studenti pedagogické fakulty přijíždějí na brigádu přímo na státní hranici, kde se mají účastnit tzv. vagónování pohraničí. Co se dalo rozebrat a znovu použít z bývalých německých a rakouských obcí po vyhnání jejich původních obyvatel, se posílalo jako stavební materiál do vnitrozemí. Co se poslat nedalo, vyhodilo se do povětří a zaniklo. Konfrontace mladých lidí s brutalitou nového režimu, ale i s vlastní ochotou se novému řádu podvolit či vůlí zápasit o svou vnitřní identitu a důstojnost, prověřuje nejednu postavu tohoto vypjatého vyprávění až k závěrečné katarze. Kniha Divoká honba časově předchází události vyprávěné v novele Cesta jinam, která vyšla v roce 2021 a byla také v autorské interpretaci načtena pro posluchače Českého rozhlasu. Čtenáři se tak se mohou vrátit na stejná místa a sledovat osudy jedné z ústředních postav, která oba příběhy propojuje.