Ve snu je člověk účasten průběhu snových událostí osobně a cele, i když po probuzení ví, že to byl „jen“ sen. To, co se v něm událo, nemůže být bez následků považováno za bezvýznamný nebo dokonce prázdný kus života. Snový život je podobně jako život v bdění součástí našeho pobytu, bytí-ve-světě. Možnosti snového života jsou prolnuté s možnostmi bdění. Mnohé sny jsou tak určující, že jim podřizujeme bdělý život. I když se nám zdá, že na sny nemusíme brát žádné ohledy – konečně, vždyť je vždy nakonec zapomeneme – přesto, jak jsme se mohli přesvědčit, tvoří nezbytnou, specificky významnou stránku bdělého života. Jsou jeho zavazujícím, inspirativním, dobrodružným, hrozivým, poučným, zábavným i nesnesitelně pravdivým, svébytným aversem. Sny nemáme ve své moci ani tehdy, když se o to snažíme, a někdy se i zdá, že se nám to daří. Pokud by se nějakým způsobem podařilo snový život oktrojovat, znamenalo by to ohrožení samé podstaty lidské existence, totiž svobody. Svobody žít svými, na společném světě nezávislými a nekontrolovanými možnostmi, a to nejen ve snovém, ale i v bdělém životě. Sny nám tento úděl vytrvale připomínají.
