V prvních měsících roku 1945 se jen nedaleko od českých hranic odehrával jeden z posledních aktů agónie Třetí říše. Posádka obklíčené Vratislavi (dnes Wroclaw), tehdy největšího německého města na východ od Berlína, se z Hitlerova rozkazu nesměla vzdát. Ze všech německých „pevností“ sovětské přesile odolávala vůbec nejdéle, od poloviny února až do počátku května 1945. A nakonec kapitulovala nikoli snad proto, že byla dobyta, ale protože již o několik dní dříve padl Berlín.

V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent – po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Říkali jim prostě španěláci. Mohlo by to navozovat dojem, že i jejich osudy byly víceméně stejné, nebo alespoň podobné. Přestože většinu z nich sice na Pyrenejský poloostrov zavedly podobné motivy, realita, zvláště ta následná, byla v turbulentním 20. století ale podstatně barvitější. Naprostá většina z těch, kteří přežili Španělsko, boje na frontách 2. světové války i nacistické věznice a koncentrační tábory se v roce 1945 vrátila do vlasti, kde začal vznikat lidově-demokratický režim. Z velké části šlo o členy komunistické strany a není nijak překvapivé, že mnozí z nich již tehdy začali utvářet její pretoriánskou gardu. Ze všech „španěláckých“ osudů jsme vybrali čtyři – tři české a jeden slovenský, především však komunistické. Byly stejně neobyčejné, ale do značné míry víceméně docela charakteristické i pro osudy ostatních „španěláků“: docela určitě dramatické, ve všech případech plné vzestupů a pádů. Bohuslav Laštovička, Ladislav Holdoš, Josef Pavel a Osvald Závodský, čtyři známá jména. Ale známe je doopravdy? V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent – po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Říkali jim prostě španěláci.

Význam starého, dnes již neexistujícího chebského letiště pro naši leteckou historii daleko přesahuje západočeský region. Vzniklo ještě za 1. světové války, jako vůbec první stálé vojenské letiště v Českých zemích. Aviatikům habsburské monarchie ale nesloužilo dlouho. A zpočátku se zdálo, že valné perspektivy jej nečekají ani v nové republice. Na vině byla jeho nevýhodná geografická poloha i s tím související fakt, že šlo o „krajinu plnou živlů republice nepřátelských“. Přesto však v meziválečném období nakonec sloužilo nejen jako základna bojových jednotek, ale především jako významné centrum leteckého výcviku československého letectva, svého času dokonce jediné. V té době na něm nacházíme téměř všechny typy letadel, které brázdily oblohu nad Československem – ty domácí i četné zahraniční. A také snad všechny významné i dnes již zapomenuté aviatiky, kteří pomáhali psát historii tehdejší „zlaté éry“ letectví. Převážně k výcvikovým a pomocným účelům pak letiště používala také německá Luftwaffe a nakonec se zde formovaly i letecké jednotky Ruské osvobozenecké armády. Přestože koncem 2. světové války bylo staré chebské letiště americkými leteckými útoky prakticky úplně zničeno, v naší letecké historii má své pevné a trvalé místo. O tom všem, a nejen o tom je tato bohatě obrazově vypravená kniha (programově se však nevěnuje historii nového chebského letiště, vybudovaného spolu s leteckou továrnou v dobách okupace, což je téma na speciální monografii). Přestože se po obsahové stránce zabývá všemi třemi dekády existence starého chebského letiště, akcentuje především první roky jeho budování a fungování, což dosud představovalo určitý dluh naší letecké historiografie. Totéž se do jisté míry týká i kapitol věnovaných jeho fungování v meziválečném období a v časech 2. světové války, jejíž dramatický závěr ve svých důsledcích učinil tečku za existencí nejstaršího stálého vojenského letiště na našem území. Ve srovnání s kapitolami o nejstarší chebské letecké historii jde totiž o problematiku již podstatně známější z řady jiných pojednání jak o meziválečném čs. letectvu, tak o historii letecké války nad českým územím. Jistou kompenzací za tuto určitou asymetrii budiž podstatně rozsáhlejší a informativnější obrazový doprovod, dokumentující aviatiky a letadla „zlaté éry“ československého letectví. Mezi více než 800 snímky byly zařazeny buď dosud nepublikované, nebo kdysi zveřejněné, ale nyní zpravidla v lepší kvalitě – většinou v charakteristických místních kulisách, jimiž dominuje nezaměnitelná řada osmi chebských hangárů.

Kniha je věnovaná osobnostem, v jejichž žilách kolovala pomyslná modrá krev. Ačkoliv vztahy šlechty a prvorepublikového Československa byly v mnohém problematické, dala v těchto časech významná část představitelů urozených rodů najevo svoji sounáležitost se zemí a národem. I když mezi nimi převládal odtažitý či rezervovaný postoj k republikánskému uspořádání (jen několik z nich přijalo republiku opravdu za svou), zachovávali své zemi loajalitu. Spojovala je touha žít ve svobodě, odpor vůči politice hitlerovského Německa a silné pouto k českým zemím. Tito zástupci šlechtických rodů nezůstali lhostejní rozpínavosti německých nacistů a dokázali se jim postavit v rámci domácí rezistence (Zdenko Radslav Kinský, František Kinský, Karel VI. Schwarzenberg, František Schwarzenberg, Jindřich Kolowrat-Krakovský, Zdeněk Bořek-Dohalský) i na frontových liniích druhé světové války v řadách britské RAF i československých vojenských jednotek (Manfred Beckett Czernin, Bedřich Jeroným Colloredo-Mannsfeld, Franz Ferdinand Colloredo-Mannsfeld, Eduard Josef Lobkowicz, Marián Jiří Patzelt).

Severoitalské nebe 1917-1918. Rakousko-uherské stíhací Albatrosy, Bergy a Phönixy. Proti nim britské Camely a Brisfity s italskými Spady a Hanrioty. Rytířská utkání i nemilosrdné bitvy na život a na smrt. Ostřílení veteráni i nezkušení mladíčci. Ctižádost, odvaha, strach i zbabělost vysoko nad krví a blátem zákopů. Únik před plameny hořícího stroje má jediné řešení - skok do hloubky bez padáku. Kdo někdy viděl Aces High (u nás pod názvem Stíhači, na start!), bude vědět, o čem je řeč. O tom – také o tom - je knižní biografie věnovaná jednomu českému osudu v turbulentním 20. století. Kapitán Ludvík Purm pocházel z česko-německo-židovského prostředí. První roky války strávil jako důstojník Haškova pluku v marasmu srbského, černohorského a italského bojiště. V těch zbylých se na zákopy díval shora - nejprve jako letecký pozorovatel, pak jako stíhací pilot a velitel s čím dál menšími vyhlídkami na přežití. Zkáza c. a k. armády a rozpad habsburské monarchie jej zastihly na Piavě jako velitele stíhací eskadry, jedné z pouhých pěti, které rakousko-uherské letectvo vůbec mělo.

Na podzim roku 1938 bylo v tehdejším Německém Brodě dáno do provizorního provozu vojenské letiště. Po potupném mnichovském diktátu sem byla nakonec dislokována III/6 peruť Leteckého pluku 6 s 85. a 86. těžkou bombardovací letkou. Piloti a personál byli městem slavnostně přivítáni koncem října roku 1938. Bylo potřeba urychlené zapojení tohoto letiště do plné činnosti. Přípravy se však ukázaly jako zbytečné. Ráno 15. března 1939 obsadila letiště německá 4. tanková divize a do června téhož roku prostor opustily všechny zde umístěné čs. jednotky. Pro mnoho letců však boj nekončil. Mířili do Francie, později do Velké Britanie či Sovětského svazu, aby se postavili okupantům své vlasti. To byla cesta i pěti pilotů – rodáků z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, kterým je věnována tato kniha Jiřího Rajlicha a Karla Černého. Osudy bombardovacího a dopravního pilota F/O Jaroslava Doktora a čtyř stíhačů W/Cdr Jana Klána, S/Ldr Karla Kuttelwaschera, DFC & Bar, F/Lt Jana Lašky a F/Lt Stanislava Zimpricha v prvorepublikovém letectvu, britském Královském letectvu i na dalších bojištích druhé světové války doplňuje téměř 200 fotografií a dokumentů z archivních fondů i soukromých sbírek sběratelů a rodinných příslušníků našich letců.

Bohatě vypravená publikace Karel Janoušek. Jediný československý maršál z pera renomovaného vojenského a leteckého historika Jiřího Rajlicha pojednává o dramatických životních osudech armádního generála in memoriam RNDr. Karla Janouška (1893-1971), jenž byl za 2. světové války nejvyšším představitelem československého letectva ve Velké Británii. Svou oslnivou vojenskou dráhu jediného Čechoslováka, který kdy získal maršálskou hodnost (Air Marshal britského královského letectva), zahájil za 1. světové války jako neznámý pěšák rakousko-uherské armády a skončil ji o třiatřicet let později jako uvězněný a degradovaný divizní generál armády československé. Zákopy italské a ruské fronty, boje legionářů na sibiřské magistrále, budování prvorepublikové československé armády a letectva, hrdinná epopej československých letců ve Francii a Velké Británii, ale i mocenské boje v osvobozené vlasti a nakonec i žaláře poúnorového Československa, to vše a mnoho dalšího tvoří kulisy, v nichž se odehrál nevšední příběh československého generála a britského leteckého maršála

Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali. Je to výpověď vojáka a letce, frustrovaného mnichovskou a březnovou katastrofou stejně jako nesčetnými obtížemi a nejistotou prvních měsíců zahraniční odbojové akce. Každopádně jde o svědectví svrchovaně autentické. Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje formovalo skautské a sokolské mládí prožité v severočeském pohraničí stejně jako vojenská služba u elitní zbraně čs. armády. Jako stovky dalších po okupaci uprchl nejprve do Polska. Odtud se ještě před vypuknutím války dostal do Francie, kde ovšem musel podepsat závazek do Cizinecké legie. Jakmile se ale válka stala realitou, mohl konečně opět zasednout do kabiny letounu. Na francouzské obloze pak statečně bojoval na Curtissech s indiánským emblémem – jako příslušník proslulé Escadrille Lafayette (3. letka GC II/5). Navzdory nepříznivé situaci v tehdejších zoufalých bojích dokázal získat několik vítězství. Nakonec byl sestřelen sám. Přestože Günther Rall, budoucí velké německé eso, si tehdy mohl připsat svůj první úspěch, Hanzlíček se dokázal spasit na padáku. Po chaotickém ústupu a francouzské kapitulaci následovala dramatická evakuace přes severní Afriku ke břehům Albionu. V průběhu Bitvy o Británii se zde stal příslušníkem 312. čs. stíhací peruti RAF. V jejích řadách však záhy přišel o život – jako vůbec první z jejích příslušníků. Po seskoku z hořícího Hurricanu, vůbec prvního sériového kusu tohoto legendárního typu, sice opět nad sebou uslyšel spásné plesknutí otevřeného vrchlíku, přesto ale nakonec musel být zapsán do stále delšího seznamu padlých... Zkušený stíhací pilot z předválečných dob a rovnostářsky založený poddůstojník z pohledu těch „dole“ vydává ve svém deníku svědectví nejen o sobě, ale i o tom, čím vším si čs. letci v prvním roce exilu museli projít. Papíru tedy svěřuje nejen bezprostřední dojmy z mnoha leteckých bojů, ale také o složitém a nelehkém formování zahraniční odbojové akce, o tíze bídné sociální situace, o prostém lidském stesku po domově, ale i o značně napjatých vztazích - jednak mezi důstojníky a poddůstojníky, jednak mezi vojáky na frontě a odbojovým vedením v zázemí. Často se velmi kriticky vrací i k období bezprostředně předcházejícímu březnové okupaci. A ani tady si servítky rozhodně nebere. Deník, jakých se mnoho nedochovalo, se tak stává cenným dokumentem i proto, že postoje a názory pisatele jsou svým způsobem reprezentativní pro nemalou část příslušníků tehdejšího československého letectva. Editorského úkolu se ujal známý vojenský a letecký historik Jiří Rajlich. V první řadě je autorem Hanzlíčkova podrobného občanského, vojenského a leteckého životopisu. Původní záznamy Hanzlíčkova exilového deníku, které zasluhují bližší vysvětlení, současně rozvíjí podrobnějším výkladem a uvádí je do širších souvislostí. Dalším nositelem doplňujících a rozvíjejících informací je i rozsáhlý a namnoze unikátní obrazový materiál.

V polovině července 1940 se ve vojenském táboře československého vojska v Cholmondeley u Chesteru setkali tři bývalí studenti velkomeziříčského gymnázia. Brzy se stali jedněmi z prvních příslušníků 311. československé bombardovací perutě ve Velké Británii a všichni tři si slíbili, že ten, který to vše, co je čeká, přežije, předá pozdravy domů. Skončila válka a F/Lt František M. Doležal splnil slib, který si dali před pěti léty tři kamarádi. Ještě z poslední základny 311. perutě Tain ve Skotsku odešly dva dopisy. Jeden oznamoval, že P/O Leonard Smrček, radiotelegrafista Wellingtonu Mk.IC T2990 (KX-T), je od 23. června 1941 nezvěstný z náletu na Brémy, a druhý, že F/O Karel Novotný, pilot Liberátoru GR.Mk.V BZ717 (L), zahynul 19. července 1944 při návratu z protiponorkové hlídky, když jejich letoun narazil v mlze do kopce v Marlborough Village poblíž letiště Bold Head v hrabství Devon. Osudům těchto tří letců a jejich šesti spolubojovníků z 311. čs. bombardovací perutě RAF (F/Lt Zdeněk Procházka, Sgt Stanislav Rouš, Sgt Alois Mezník, Sgt František Horký, P/O Karel Rybníček, F/Lt Jaroslav Doležal) je věnována tato kniha Jiřího Rajlicha a Karla Černého.

Reprezentativní a obrazovým materiálem štědře dotovaná biografie opravdové legendy československého letectva. Generálporučík ve výslužbě František Fajtl (2012-2006), od jehož narození letos uplyne rovných sto roků a s nímž jsme se naposledy rozloučili před šesti lety, je patrně našim nejznámějším válečným letcem. Nadto nejen na západní, ale také na východní frontě. Pokud si každý jen trochu zasvěcený nevzpomene na jméno žádného z nich, pak na to jeho patrně ano. Především proto, že měl dostatek talentu, aby své zážitky dokázal přetavit do literárních děl, díky nimž jeho jméno proniklo k širší veřejnosti. A dodejme, že díky tomu se všeobecné povědomí o čs. válečných letcích u širší veřejnosti nevytratilo ani v dobách normalizace. Po nacistické okupaci patřil mladý aktivní důstojník čs. letectva k těm, kteří „to“ nevzdali. Po útěku do sousedního Polska odplul do Francie, na jejímž nebi absolvovala svůj křest ohněm. Po jejím pádu se za dramatických okolností dostal do Velké Británie, kde vzápětí oblékl uniformu RAF, v níž se bezodkladně zúčastnil Bitvy o Británii. Stal se jedním z pouhých 89 československých stíhačů se statutem účastníka tohoto klíčového střetu, jedním z oné pověstné „hrstky“ (The Few), která ubránila Británii v časech její nejtěžší zkoušky. Později se stal prvním z pouhých tří Čechoslováků, jimž štáb britského Královského letectva (RAF) dokonce svěřil velení nad vlastní perutí (č. 122). Představovalo to ocenění nejen jeho samotného, ale pro celé čs. letectvo. Po svém následném sestřelení nad okupovanou Francií se dokázal neuvěřitelně dramatickou a dobrodružnou cestou šťastně vrátit přes frankistické Španělsko zpátky do Anglie - jen „aby sám sebe zachránil pro další boj,“ jak říkával. Podobný kousek se zdařil jen dvěma dalším jeho krajanům. Až do konce svého „britského“ působení pak bojoval v čele své staré 313. čs. stíhací peruti a stal se tak jediným čs. důstojníkem, který v RAF velel jak peruti britské, tak i československé. Pak se dobrovolně přihlásil na východní frontu a až do konce války velel 1. čs. stíhacího leteckému pluku v SSSR, jednotky proslulé především svým statečným bojem na ze všech stran obklíčeném území povstaleckého Slovenska. Přestože se z války vrátil z Východu, jako bytostný „zápaďák“ po Únoru neunikl perzekuci komunistickým režimem. Jeho osobou jako by se tak promítaly všechny fronty, na nichž českoslovenští váleční letci museli vybojovat své bitvy, které byly svědky jejich vítězství i pádů.

Popis není dostupný

Osobnost tohoto vynikajícího stíhače, jenž se do průběhu The Battle of Britain zapsal krátkou, ale oslňující sérií sedmnácti potvrzených sestřelů, patří právem do pantheonu československého (ale i polského a britského) letectva. Originální postava našeho nejúspěšnějšího účastníka této bitvy v minulosti zlákala četné novináře, publicisty, historiky i pamětníky, aby vyprávěli o jeho pozoruhodné životní dráze, tragicky ukončené nepochopitelným a dodnes nevysvětleným pádem. Do pravdy, podložené věrohodnými podklady, zamíchali své i cizí dohady, domněnky a názory. Není tedy divu, že líčení Františkových životních osudů lemují četné mýty a legendy. Některé možná vznikly ještě za jeho života, a jestliže u jejich zrodu nestál on sám, zřejmě neměl potřebu je nějak uvádět na správnou míru. A tak se ještě čas od času můžeme dočíst, že s prvním nepřátelským letounem se utkal již za mobilizace v září 1938 přímo nad Prahou, nebo že po březnové okupaci uletěl do Polska se svým letounem. Že již v září 1939 měl nad Polskem sestřelit své první tři nepřátele a dalších jedenáct pak ve Francii v květnu či červnu 1940. S oněmi sedmnácti z následné bitvy o Británii by to tak dělalo dohromady 31 sestřelů v průběhu jednoho roku. To by z něj činilo s přehledem vůbec nejúspěšnějšího spojeneckého stíhače prvního roku války. Jistě mezi tuto elitu patřil i bez toho, ale ani zdaleka to nejsou mýty a legendy jediné. Autor se s nimi pokusil vypořádat jako odchovanec pozitivistické historiografie, a to především za pomoci veškeré dokumentace, mnohdy dosud ladem ležící v českých, polských, francouzských, britských i německých archivech. Především však vypráví úžasný příběh činorodého a nespoutaného mladého muže a vynikajícího letce. Stíhacího pilota, který sice občas své velitele dováděl k zoufalství, ale když zmáčkl spoušť, tak jen málokdy minul svůj cíl. Kniha vychází k 70. výročí bitvy o Británii, v níž se dosud vítězící německá Luftwaffe musela poprvé sklonit před spojeneckými letci z anglosaského světa i ze zemí okupované Evropy.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Kniha "Na nebi hrdého Albionu - 4. část" spadá do žánru Military. Autorem je Jiří Rajlich. Kniha je vázaná. Jedná se o počin nakladatelství "Svět křídel" z roku 2002. Přejeme příjemné čtení.

Kniha "Na nebi hrdého Albionu - 2. část" spadá do žánru Military. Autorem je Jiří Rajlich. Kniha je vázaná. Obsahuje 560 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Svět křídel" z roku 2002. Přejeme příjemné čtení.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Sbírka aforismů.

Popis není dostupný

Série: Na nebi hrdého Albionu

Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945. Stejně jako všechny předchozí části tohoto velkorysého projektu, i tuto autor pojal osvědčeným způsobem. Po krátkém úvodu, charakterizující tento válečný rok a činnost letectva na západní frontě, následuje vlastní kalendárium, v němž není opomenuta žádná událost, vztahující se k předmětné problematice. Jsou zde zaznamenány všechny organizační, dislokační, výzbroj ní a velitelsko-personální změny. Hlavní část tohoto kalendária je však věnována vlastní operační činnosti čs. letců ve službách RAF. Není v něm opomenuto žádné dosažené vítězství, ani utrpěná ztráta. V graficky odlišených partiích čtenář nalezne četné biografické črty nejvýznamnějších letců, dále přehledné tabulky, bojová hlášení či vzpomínky pamětníků. Celkový dojem umocňují čtyři stovky dokumentárních fotografií, několik desítek barevných bokorysů letounů a četné faksimile dobových dokumentů. V samotném závěru nescházejí ani rozsáhlé tabulky, které sumarizují šestiletou dramatickou válečnou epopej, jíž činnost československého letectva na Západě nepochybně byla.

Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945. Stejně jako všechny předchozí části tohoto velkorysého projektu, i tuto autor pojal osvědčeným způsobem. Po krátkém úvodu, charakterizující tento válečný rok a činnost letectva na západní frontě, následuje vlastní kalendárium, v němž není opomenuta žádná událost, vztahující se k předmětné problematice. Jsou zde zaznamenány všechny organizační, dislokační, výzbroj ní a velitelsko-personální změny. Hlavní část tohoto kalendária je však věnována vlastní operační činnosti čs. letců ve službách RAF. Není v něm opomenuto žádné dosažené vítězství, ani utrpěná ztráta. V graficky odlišených partiích čtenář nalezne četné biografické črty nejvýznamnějších letců, dále přehledné tabulky, bojová hlášení či vzpomínky pamětníků. Celkový dojem umocňují čtyři stovky dokumentárních fotografií, několik desítek barevných bokorysů letounů a četné faksimile dobových dokumentů. V samotném závěru nescházejí ani rozsáhlé tabulky, které sumarizují šestiletou dramatickou válečnou epopej, jíž činnost československého letectva na Západě nepochybně byla.