Příběhy o lidských vztazích, plných emocí a citů Další dílo z miamské série odkrývá nové detaily z nám již známého „špitálu“. Nové střípky do mozaiky postav a postaviček doktorů jsou podány tak, jako bychom s nimi v lékařské jídelně zrovna také seděli a nezávazně tlachali. Pod zdánlivou plytkostí doktorských hovorů u snídaně je možno vycítit nutnost jakéhosi odreagování před dalším náročným dnem. Autobiografické části knihy jsou psány s velkou upřímností a v mnohém odhalují i povahu samotného autora.

Sedmička je šťastné číslo. Ve své už sedmé knížce měl Jiří Lamberk (* 1948), český lékař, který si před pětatřiceti lety zvolil za svůj druhý domov Miami, šťastnou ruku. Pozornému čtenáři jeho předchozích knih neuniklo, že mnozí z jejich protagonistů patřili k menšině ještě před několika lety odsuzované a opovrhované. Nebyly to a ani teď to nejsou vykonstruované příběhy, ale autentické, jak je napsal život a jak je často autor sám prožil. Zatímco dosud si jako bystrý pozorovatel všímal lidí, tentokrát se soustředil na jejich vztahy. A při čtení těchto stránek se ukazuje, že i vztahy návštěvníků miamské nudistické pláže jsou vztahy plné, nefalšované, vlastně normální. Co na tom, že se jedná o lidi stejného pohlaví? Pokud jde o city, žádný rozdíl tu není.

Jiří Lamberk, lékař-anesteziolog žijící již čtvrtou desítku let v kosmopolitním Miami ve Spojených státech, si v této své už šesté knížce, tentokrát hodně autobiografické, říká prostopášník, ale je jako dobrá studna. Jeho doménou je klikatými cestami života inspirovaný reálný příběh, někdy jen pár odstavců, jindy kratší či delší povídka. Své postavy mistrně nakreslí v několika větách, vrací se k nim s časovým odstupem a měkce dovede k pointě. Kdo ji hledá, ten ji snadno najde, kdo hledat nechce, bude se alespoň cítit příjemně pohlazen.

Vzpomínky českého lékaře, který v roce 1976 odjel do Spojených států a už se nevrátil. Vybudoval si tam úspěšnou kariéru v anesteziologii a díky ní – ale i své srdečnosti a otevřenosti – vyslechl bezpočet lidských příběhů. Teď je zúročuje ve svých knížkách. První (Můj dědeček Jakub Lachs, 2001) byla z velké části dílem jeho otce, druhá (Miamské příběhy, 2002) na ni téměř nepozorovaně navazuje, třetí (Nemocnice na kraji Miami, 2005) a čtvrtá (Návraty – Nemocnice na kraji Miami, XYZ 2007) jsou rozbíhajícími se pramínky z těch předchozích. Držíte v ruce pátou takovouto knížku: opět vlídné nahlédnutí do osudů lidí. A nebo, když se zamyslíte, užitečný návod na život.

Popis není dostupný