Během svého života jsem se potkával s různými aspekty či dimenzemi lidské zkušenosti. Co mě ale nejvíce vzrušovalo byla otázka: "Proč to všechno vlastně?”. S vědeckým či filosofickým přístupem a postojem jsem přišel do styku, když jsem se jako dítě zabýval tím, jak vznikají věci, jak vznikl člověk, jak vznikl svět a vesmír. Oficiální stanovisko vedlo kamsi do "minulosti” a pouze do jakési "neurčitosti” s údajným "velkým třeskem” jako prvotní příčinou. Mě samozřejmě "logicky” zajímalo, co bylo před tím tedy? A také kam to vše směřuje? To bylo nic a pak celý vesmír? Tak jsem se dostával "na hranici mezi vším a ničím” a živě si pamatuji, jak jsem si jako dítě snažil představit, jak vypadalo to "NIC” před tím, než je "VŠECHNO”. Až skrze vlastní zkoumání vědomí samého a současně svého těla - těla ale jako bezprostředně cítěného těla, jsem se dostal ke skutečnému poznání povahy lidské zkušenosti, vnímání, poznání podstaty těla, a tak i světa, historie lidstva, člověka i vesmíru jako takového, tedy k otázkám, kdo jsme, odkud jsme a kam jdeme, k otázkám co je prostor, čas, tělo, vědomí, já, druzí a lidský druh vědomí apod.

Kniha Vědomí, prvotní princip ve-smíru, Jiří Krutina, obrací naší pozornost k prvotní otázce po podstatě nás samých i vesmíru, tedy k meditativní otázce bytí jako takového, která nás usazuje ve sféře samotného vědomí všeho, co je (bytí), i toho, co může být (nebytí), jako prvotním poli nekonečných možností všech našich zkušeností nás samých i vesmíru. Kniha, jež je dítětem autorova téměř dvacetiletého zaměření na meditativní praxi a zkoumání stavů rozšířeného vědomí předkládá zkušenostní metafyziku a praxi postavenou na uznání prvotnosti vědomí jako základní podmínky i matérie veškeré skutečnosti. Pouze takováto "teorie všeho", která chápe vědomí jako primární mateřské pole veškeré prožívané zkušenosti, nám může dát autentický experimentální rámec pro mnohé otázky, které současné obecně uplatňované paradigma nedokáže z principu uspokojivě objasnit. Autor nepředkládá v knize pouze něco k věření; něco, co by vycházelo pouze z klasického dedukčního myšlení, jak jsme naučení, ale předkládá ryze zkušenostní metafyziku a praxi, vzešlou jako vnitřní jazyk současných přímo prožívaných metafyzických zkušeností širšího a intenzivnějšího vědomí. Kniha a její studium je tak současně aktivní substancí prohlubující a rozšiřující "naše" vědomí toho, kým ve své podstatě stále jsme a jež je soupodstatné s vědomím všeho, co je a může být. Uváděná praxe vědomí neboli jóga vědomí nevyžaduje nic speciálního měnit v našich životech, žádné stažení do ústraní či "stání se spirituálním", ale naopak vybízí k radikální změně v samotném způsobu bytí-života jako celku, spočívající ve výhradním věnování svého žitého času, okamžik po okamžiku, vědomí našeho prožívání jako celku a to více a více a nikoliv jenom bezprostředně prožívaným zkušenostem, jak jsme zvyklí v "normálním” stavu ega. Jednotlivé praxe vědomí pak souzní s tantrickou tradicí a svým způsobem lze říci, že se jedná o zcela unikátní projevení tantry mající ale výhradně naše kulturní a společenské kořeny. Kniha se zabývá základními otázkami života , které si někdy položil každý z nás, otázkami smyslu života, základní existence, stvoření a pod.

V následující eseji se pokusím sdílet a komunikovat aktuální metafyzický vhled, duchovní zkušenost, a z něj plynoucí pochopení vnitřního obsahu (loga) pojmu AMRTA (amrita), pocházejícího ze sanskrtu, tradičně překládaného jako „nektar nesmrtelnosti“, se snahou jej komunikovat co nejsrozumitelnějším jazykem, odrážejícím samotnou metafyziku jeho vědomí. Esej je výsledkem experimentálního meditativního dotazování ve spojení s nasloucháním řečí vědomí, nikoliv pouhým sdělením toho, co je někde psáno, co kdo říkal, napsal apod., ale jde o vlastní vyjádření přímého prožívání vědomí amrity jako takového.

Kniha se pokouší postřehnout a dát plastický živý příběh vnitřnímu životu i osudu, nám dnes na první pohled možná vzdáleného středověkého člověka, Jeronýma z Prahy a představit jeho duševní svět a životní zápas v myšlenkovém klimatu své doby mající slyšitelné ozvěny až do současnosti. Od jeho násilné smrti (30. 5. 1416) uplynulo právě letos 600 let. Stihnul jej stejný osud jako jeho staršího a známějšího přítele Jana Husa, v jehož stínu zůstal "jako ten druhý" skryt nánosy historie. Podobný osud jej stihl symbolicky i letos, kdy byl ve veřejném prostoru zastíněn připomínáním si výročí 700 let od narození římského císaře a českého krále Karla IV. Míním, že osoba, život i poselství pražského rodáka Jeronýma je neméně, či možné ještě více promlouvající k dnešní době. Jeroným byl ve své době všeobecně uznávaným evropským vzdělancem, který se aktivně účastnil filozofického i politického života své doby, zápasu českých reformních mistrů univerzity pražské i vysoké evropské politiky a diplomacie. Jako první se pokusil formulovat co je české národní společenství, a tak jej můžeme právem nazývat prvním českým vlastencem, nebyl teologem, jako jeho kolega Hus a ostatní vůdci české reformace, nestranil se životu ve všech jeho podobách, ale jako milovník hudby, zpěvák i obdivovatel krásy žen, byl filozofem v pravém slova smyslu. Kniha je oživením nikým neschváleného životního příběhu filozofa, který se aktivně zapojil do veřejného života, konfrontován s vládnoucími koncepty a dogmaty své doby, z kterých byly odvozeny mocenské struktury tehdejší středověké Evropy, které neváhal podrobovat kritickému filozofickému zkoumání, což je dovedlo až na hranici. Jeho skonem jako by v Čechách započalo období těhotného neklidu před bouří. Kniha si neklade za cíl přinést nějaká nová historická fakta, ale spíše pokusit se dát lidskou tvář zkušenostnímu rozjímání nad osobitostí Jeronýmově a komunikovat hlas jeho duše dnešnímu čtenáři oslovujícím způsobem při připomínce 600 let od jeho skonu.

Kniha svým názvem shrnuje svůj obsah – je věnovaná přímé praxi vědomí, která je základem nejen naší duchovní školy. Kniha je učebnicí pro začátečníky, byla napsána jako základ a cíl jógy a mystiky na podnět dcery autora. Text vznikl během 14denního meditačního semináře na Morávce v roce 2009 a věnuje se výhradně praxi poznání sebe sama (átmavičáře), jak ji v minulém století znovu připomenul Ramana Maháriši, mudrc z Arunáčaly.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Část německé veřejnosti vede dlouhodobě pomlouvačnou mediální kampaň proti České republice a českému národu. Pokračuje v ní v hlásání rasistických lží, které tvoří podstatu hitlerovské propagandy. Tuto propagandu přejímá česky psaný denní tisk vlastněný německým kapitálem a částečně i Česká televize. V jejím rámci jsou hrubě překrucována dějinná fakta a český národ je stavěn do role zločinců a podřadných jedinců přesně v souladu s hitlerovským rasismem. Při neexistenci opravdu českého tisku, který by hájil pravdu a oprávněné zájmy našeho státu, vzniká nebezpečí, zejména u mladé generace, která německou okupaci nezažila, že budou tyto lži při nedostatku pravdivých informací přijímány za oprávněné. Tomuto nebezpečí tato kniha čelí věcným podáním toho, co se skutečně stalo. Jiří Vacek mluví i ze své osobní zkušenosti, kdy jako dítě prožil německý šestiletý teror, plánovitě řízenou podvýživu i trvalý strach o holý život. Kniha pravdivě popisuje české dějiny ve vztahu k Němcům od počátku, přes život pod Rakouskem až pod Němci za 2. světové války. Závěr je jednoznačný: Češi byli trvale vystaveni tlaku Němců ovládnout Český stát. Myšlenka trvalého obsazení „českého prostoru“ Němci a úplného vyhlazení českého národa není vůbec vynálezem Hitlera, ale hlásali ji četní představitelé Němců dlouho před ním a také se ji snažili často uskutečnit. Takový způsob myšlení Němců představuje trvalé a vážné ohrožení samotné existence jak českého státu, tak i našeho národa. Bylo by chybou tyto záměry podceňovat tím spíše, že postoj zřejmě většiny německého národa nevidí 2. světovou válku jako obrovský zločin, kterého se dopustili, ale jako „vlasteneckou“. Ještě dnes v nejrůznějších dokumentech svou účast na tomto zločinu osvětlují tvrzeními: „Bojovali jsme za svou vlast“ a „nebyli jsme od toho, abychom přemýšleli, ale poslouchali“. Jakoukoliv zodpovědnost nepřiznávají. I když se kniha přímo nezabývá duchovními náměty, je přece duchovní. Život je jen jeden a nelze duchovně žít ve společnosti, kde vládne nacistický a postnacistický lživý výklad dějin a pohled na život. Jedním z význačných zločinů Němců za války byl zákaz všeho duchovního. Byly zakázány všechny duchovní knihy a společnosti, jejich majetek i peníze ukradeny, hledající vyslýcháni gestapem a vězněni. K. Weinfurter na následky takového věznění zemřel. Tolerovat nacistickou propagandu znamená podporovat možnost návratu těchto časů. I naše děti by měly znát pravdu o svém národu, aby věděly, co je v jeho zájmech, a co nikoliv. Proto by knihu měli číst všichni hledající a seznámit s ní i své děti.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Buddhismus je dnes velmi populární i mimo své tradiční historické rozšíření. To s sebou nese i negativní jev pro hledající v podobě zastření toho podstatného pro praxi pod nánosem mnoha kulturně podmíněných tradičních rituálů buddhismu. To zásadní, kam nás nejen historický Buddha a jeho následovníci vedou, je uvědomění sebe sama — naší buddhovské podstaty a „odejití“ do nirvány, což je shodný cíl všech náboženství a duchovních směrů věčné filozofie — poznání sebe sama a vysvobození. Kniha na buddhismus pohlíží okem praktika přímé stezky z pohledu vědomí a jeho moci a nalézá v učení původních buddhistických siddhů tresť přímé nauky. Ramana Maháriši jasně řekl, že původní praxí buddhismu musela být átmavičára — zkoumání sebe sama. Praxe a podání nauky naší duchovní školy v sobě zcela přirozeně obsahuje i zahrnuje esenci tibetského (tantrického) buddhismu v jeho odhalené nezastřené podobě, bez nánosů toho zbytečného. Kniha je tak možným prostředníkem pro buddhisticky zaměřené hledající k pochopení toho zásadního z přímé cesty sebepoznání v našem pravém Já, kterým je ryzí svobodné sebe si vědomé vědomí — Já jsem. Kniha obsahuje i dosud do češtiny nepřeložené původní starobylé texty mahásiddhů Tilopy a Náropy: Satadharma-upadeša-náma a Karnatantra-vadžrapáda-náma.

Kniha byla napsána proto, že před českou veřejností je trvale zamlčována pravda o německé okupaci a genocidě českého národa, se kterou Němci začali zcela plánovitě již ve válce. V případě jejich vítězství měl být český národ vyvražděn.

F. Humphreys, který pobýval začátkem minulého století u Ramany Mahárišiho, uvádí jeden způsob poznání našeho božského Já pomocí pozorovatele. Říká, že Mistr jej učil své nejbližší žáky, což je jistě významné. Jiří Krutina ve své knize právě tuto stezku pozorovatele popisuje a to zasvěceně: ze svých vlastních zkušeností i ze zkušeností s přáteli, kteří se touto stezkou zabývají. Pozorovatel je pojednání ryze praktické a srozumitelné všem, kteří touží po návratu k Bohu pomocí poznání našeho pravého, božského Já, jehož projevem v nás pozorovatel je. Pozorovatelem již každý jsme, protože si neustále něco uvědomujeme, to jest pozorujeme. Postačí proto obrátit pozornost vědomí na to, co si v nás vše i naši vlastní existenci uvědomuje. Jak při tom postupovat, jaké obtíže nás při tom čekají, o tom právě kniha je. Provází nás věrně na této stezce, od začátku až do konce.

Kniha "Šakti" s podtitulem Stezkou siddhů 2. spadá do žánru Filozofie. Autorem je Krutina Jiří. Kniha je vázaná. Obsahuje 580 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Krutina - Vacek" z roku 2011. Přejeme příjemné čtení.

Nejvyšší Skutečnost je samo ryzí Vědomí, jež je noumenon. Stezka k Bohu vede poznáváním vlastní existence ve vědomí, jeho uvědomováním, poznáváním jeho aspektů inteligence, světla a blaženosti a odstraňováním překážek a omezení vědomí, kterým je ego a síly směřující k jeho opětnému vzniku, které přinášejí nesvobodu, utrpení a zlo člověku. Tím obnovujeme svůj prvotní božský stav ve věčném dobru a štěstí, které tolik hledáme zevně a mimo nás samé. Dvoudílná kniha vychází z vlastní praxe autora, ke které se opět vrátil v tomto životě po spontánním duchovním probuzení v roce 2003, které jej dovedlo k mistrovi Jiřímu Vackovi, s jehož duchovní pomocí a současným vnitřním vedením siddhy Nitjánandy poznání sama sebe ustálil do jeho přirozeného stavu. Společně s Jiřím Vackem sdílí a učí nauku přímé stezky ve společenství hledajících v Česku i na Slovensku. Meditační praxe podle J. Vacka, kterou společně se svým mistrem učí, je postavená na esenci zkušeností prověřených minulými i současnými mistry. Je založena zejména na zkoumání sebe sama - átmavičáře, jejímž nejznámějším exponentem v minulém století byl velký mudrc z Arunáčaly Ramana Maháriši a na nedvojné praxi kundaliní jógy, která byla součástí všech duchovních směrů, tantrou a jógou počínaje a křesťanskou mystikou konče.

Moderní překlad starobylého díla Vidžňána Bhajrava Tantra nedvojného kašmírského šivaismu. Původní text díla je přepsán do přímého srozumitelného jazyka čtenářů knih Jiřího Vacka. V úvodu je stručný výklad nauky této advaity. Kniha obsahuje vše potřebné pro praxi přímé stezky od základních stupňů meditace, různé úrovně a techniky átmavičáry, až po nejvyšší nedvojné tantrické praxe, které nejsou běžně nikde jinde uváděny. To současně s poučkami pro celodenní praxi. Kniha vyjde v kapesním formátu. Autor vycházel pro překlad z autentických audio nahrávek výkladu tohoto textu od mistra Swamiho LakšmnaJoo, který je posledním známým mistrem této advaity. Překlad je zbaven většiny technických pojmů šivaismu, a jedná se současně o výklad z vlastní zkušenosti praxe všech 112 uvedených meditací, o kterých kniha pojednává. Jedná se o velmi praktickou učebnici i katalog druhů meditací=dháran pro praxi přímé stezky.

Výklad duchovní stezky kašmírského šivaismu podávané na základě osobní zkušenosti autora, který má i duchovní spojení s mistrem Nitjánandou. Kniha obsahuje dva ze základních spisů této advaity, jejímž cílem je poznání našeho pravého Já a vysvobození: Spanda kárika s komentářem a Šivovské sútry. Součástí knihy je i slovník pojmů používaných v kašmírském šivaismu, což usnadňuje studium této advaity. "Kniha je rozšířeným výkladem starobylého díla mudrce Vasugupty (770-830) a komentáře od Kšemarádžy, předního žáka nejvýznamějšího představitele nedvojné tantry, Šri Abhinavagupty. Vasugupta byl zakladatelem systému Trika kašmírské školy šivaistické filozofie. Napsal rovněž Šivovské sútry. Přibližuje čtenářům praxi nedvojné filozofie známé jako kašmírský šivaismus, nebo advaita tantra. Tato dodnes živá starobylá duchovní nauka předkládá praxi poznání sebe i autentickou filozofii, která je přímou zkušeností vědomí a uskutečněním její praxe, nikoliv spekulací mysli. Tento směr není tak známý jako advaita védánta neboť tantra díky nesprávnému výkladu a interpretaci získala nádech něčeho nečistého, často spojovaného pouze se sexuální tantrou, což je velké nepochopení této prastaré duchovní tradice. Nedvojná tantra je naprosto univerzální celistvou duchovní naukou, která nevylučuje ze své praxe žádný aspekt naší existence. Její vrchol lze zaznamenat v 10.století v oblasti Kašmíru, kde působilo mnoho jejích mistrů - siddhů. Linie těchto siddhů je velice dlouhá. V současné době působí také mnoho mistrů hlásící se k tomuto nedvojnému směru. Její praxe nevyžaduje zříkání se života ve společnosti, ale naopak učí a vede k dosažení nejvyššího duchovního stavu při zapojení v životě ve společnosti, což odpovídá potřebám současného moderního člověka. Praxe nedvojné tantry v sobě integrálním způsobem zahrnuje všechny druhy duchovní praxe, zejména džňána jógu, bhakti jógu, guru jógu a kundaliní jógu, která v jednotě se stezkou poznání sebe ve vědomí Já jsem je její nosnou praxí. Praxe nedvojné tantry se opírá o duchovní iniciaci připraveného žáka siddhou a jeho vedení mistrem. Stezka je chápaná jako vývoj vztahu mistr – žák, který kulminuje dosažením vysvobozeného stavu našeho pravého Já, dosažením jednoty vědomí Šiva-Šakti, vědomí a jeho tvořivé moci. Tato praxe i filozofie se však prolíná i jinými duchovními směry, například i gnostickým křesťanstvím, které hovoří o mystické svatbě duše s Bohem, súfismem a tantrickým buddhismem, apod. Kniha je výsledkem odkrytí přímého vnitřního poznání autora na základě iniciace, která jej přivedla k tomuto směru. Pojetí praxe je v souladu s přímou stezkou, kterou společně s Jiřím Vackem a přáteli učí. Je postavená na celistvém rozvíjením poznání sebe a Boha ve všech jeho aspektech, vědomí, síle, inteligenci a lásce na podkladě praxe obracení pozornosti vědomí na samo sebe si vědomé vědomí Já jsem vědomí Já jsem, které je jejím základem." Jiří Krutina

Spanda gíta je dílo psané ve verších, podobnou formou jako předešlý titul Nejvyšší Skutečnost, vědomí Srdce. Zpěv samovolně vznikl při překladu písma Spanda kárika. Je vyjádřením radosti z uvědomění pravdy. Je oslavou prvotní vibrace tvořivé moci vědomí Já jsem, která se v kašmírském šivaismu nazývá Spanda, v křesťanství se jí říká Logos – Slovo. Dílo bylo napsáno spontánně z hlubokého samádhi během dvou dnů, a jeho čtení navozuje meditativní stav a dodává mnoho sil k vlastnímu úsilí. Úzce souvisí s připravovaným titulem Božský tep vědomí Já jsem. Dílo bylo autorem věnováno jeho mistrovi Jiřímu Vackovi jako dar k 77. narozeninám.

Podle rasistických teorií hitlerovského Německa měli být Češi jako méněcenná rasa vyvražděni a Čechy a Morava natrvalo osídleny výhradně Němci. V průběhu války tuto genocidu Němci počali i uskutečňovat například plánovaným vražděním českého důstojnického sboru, české inteligence, legionářů a sokolů. Tím způsobili českému národu obrovské škody duchovní i hmotné. Do dnešního dne jsme se za to nedočkali - například věznění občané, jakýchkoli náhrad. Současně je vedena trvalá a mohutná mediální kampaň proti českému národu, která tyto zločiny proti lidskosti spáchané Němci zlehčuje až zamlčuje, a ojedinělou osobní spravedlivou odplatu za spáchané zločiny na statisících zavražděných a vězněných Čechů staví na roveň této strašlivé genocidě. Lži o tom tato kniha na ověřených skutečnostech vyvrací.