Jiří Kratochvíl (1953)
Seznam knih
Autor nemá žádné série
Vyprávět, abych mohl žít (2026)
Není třeba psát, co v knize čtenář najde. Zajímavější je, že její hlavní hrdina, který zažívá doslova vnitřní hrůzu, když má veřejně vystupovat, což dělá velmi zřídka, se takto odvážně otevřel. Vážím si toho, že se otevřel mně, troufám si opovážlivě tvrdit, své dlouholeté kamarádce. Historický kontext Kratochvilova životního příběhu (komunistická represe vůči Kratochvilově rodině po emigraci otce, Jiřího disidentství, strýcovo křivé obvinění ze spolupráce s StB) tvoří jakýsi dobový rám. Nebyly to situace jednoduché, ale se všemi se Jiří Kratochvil vypořádal se ctí. Psaní mu bylo a je oporou, jeho samotným smyslem bytí. Ostatně výrok Milana Kundery „Kratochvilova tvorba je největší událostí české literatury po roce 1989“ mluví za vše. Monika Rychlíková Projekt vznikl za finanční podpory Jihomoravského kraje.
Poslední román významného českého a evropského autora Jiřího Kratochvila nazvaný Klošár aneb Co si mamlasové povídali. Příběh člověka, který zázračně rychle získá pohádkový majetek a vzápětí o něj stejně rychle přijde, se odehrává v devadesátých letech minulého století a jako všechny Kratochvilovy romány je zasazen do Brna, do přesně popsaných konkrétních domů, ulic a míst, ale přitom čtenáře zve i do kouzelných světů svébytné fantazie. Zároveň je obrazem střetávání dobra a zla v současném světě. Nový román Klošár je doplněn sedmi povídkami. Některé z nich (Modlitba carovy chůvy, O Markytánce, Případ dobře uzamčeného pokoje) jsou nové, jiné jsou již téměř zapomenuté a v této knize vycházejí v přepracované podobě po mnoha letech (Vrah holubů, Předvečer seance, Případ nevhodně umístěné šance). Poslední povídka Čertovo kopýtko je o spisovatelských osudech za normalizace i po pádu železné opony. Milan Uhde doporučuje knihu na obálce těmito slovy: Próza Jiřího Kratochvila si mě podmanila hned při prvním čtení. Šlo o povídku Vrah holubů, jejíž první verzi jsme otiskli v Hostu do domu. Překvapila mě: trojí vraždu vysvětlili autor i kriminalisté přesvědčivě, ale textem se vedle toho nesl náznak, že její skutečnou motivací byla tajemná trojí msta za povražděné holuby. Podobná překvapení strojí od té doby vypravěč Kratochvil nepřetržitě. Na rozdíl od spisovatelů, kteří čtenářům lichotí sdělováním toho, co už vědí, zaskakuje své vyznavače vynalézavými dějovými zvraty a odchylkami od běžné logiky. Jeho tvorba je v původním smyslu zábavná. Básník - neboť takové označení si tento tvůrce plně zaslouží - podává obraz světa, jaký si vysnil a vymyslil. Skutečnost se pokaždé dostaví, ale nečekaně. Vyvolává to trvalou čtenářskou zvědavost. A tak jsem si Kratochvilův čerstvý svazek Klošár aneb Co si mamlasové povídali přečetl sice s chutí v rukopise, ale těším se, až jej budu číst znovu a znovu jako knížku. Přímo po tom volá. Kniha Jiřího Kratochvila je unikátní také v tom, že text doprovází 15 celostránkových černobílých fotografií brněnských budov a míst, v nichž se kniha odehrává - Dům u čtyř mamlasů, Reissigova vila a vila Valerie Bauerové v Pisárkách, Jurkovičova vila v Žabovřeskách, magické Římské náměstí, Kratochvilovo oblíbené brněnské zákoutí a další. Autorkou fotografií je fotografka Pavla Kocourková. Kniha, již sám Jiří Kratochvil označuje za svou poslední, je korunou jeho literárního díla. Spojení s fotografiemi z ní navíc činí i ideální dárek pro milovníky české literatury, architektury, Brna a knih krásných po všech stránkách. Kniha Jiřího Kratochvila Klošár aneb Co si mamlasové povídali má všechny předpoklady pro to, aby se stala událostí českého literárního podzimu.
Kapesní román pro kapsáře (2023)
Kratochvilova nová skladba Kapesní román pro kapsáře má za vypravěče skutečného kapsáře. Není však obyčejný. Moto románu připomíná, že se za kapsáře označil skvělý spisovatel Jorge Luis Borges, který se honí za příběhy. Kratochvilův Robert Mráček je kleptoman, jeho první žena Kateřina si připaluje cigaretu od blesku, druhá Pastorela horuje pro vzduchoplavbu, muž jí uletí na pustý ostrov a tam vede robinsonovskou existenci, přičemž funkci Pátka zastává orangutan. Okolní svět se zmítá ve válce, zřejmě třetí světové. V tom duchu hrdinova dobrodružství pokračují, věřte nevěřte. Měl jsem čest a štěstí sledovat je už v rukopise na obrazovce. Ale knížka je zážitek pro všechny divné kapsáře a jejich vyznavače. Máme společně velký svátek.
Škrtiči bohyně Kálí (2022)
"Škrtiči jsou má poslední povídková knížka - a tak je i mým rozloučením s příběhy. Proto jsem do ní zařadil taky dvě povídky, o nichž jsem přesvědčen, že jsou vůbec tím nejlepším, nejcennějším, ale i nejdůležitějším ze všeho, co jsem kdy dokázal napsat, Flétnu a Já lošaď." Autor k těmto svým stálicím přidal i příběhy zcela nové. Texty v nenápadných nikách ukrývají rozmanité nápovědi, oříšky narážek i tajemství. Fantaskno se snoubí s realitou podobně jako emoce s etosem. Z vod literární galaxie vystupují bizarní motivy, ukrývající se monstra a netušené exempláře, které autor vyvádí na světlo v překvapivém rytmu vyprávění. A tak čtenář škrcený tempem příběhů se teprve na jejich konci může úlevně nadechnout, že všechno to napětí, vášně a strachy byly vlastně jen povídky. Nebo ne?
Knihu povídek charakterizuje autor jako groteskní hříčky, zábavné eskamotérské kousky. Což nerozporuji, naopak tleskám: v době, kdy se hlavní proud české prózy opět stává těžkým průmyslem literatury, jsou chvilky úžasu nad zázraky lehkorukého kouzelníka přinejmenším osvěžující. Ale nedejme se zmýlit autorovou autostylizací a přečtěme si třeba jednu z vrcholných povídek sbírky, Chlapečka z tajgy: to, co temně vrčí pod zdánlivě zábavným příběhem o geniálním ruském rozvědčíkovi, který studuje v Praze českou literaturu za tajným a děsivým účelem, je aktuální a znepokojivé. Svou hravostí je pro mě čerstvý osmdesátník Kratochvil nejmladším českým spisovatelem. A píše-li o této knížce, že jde o jakési mé rozloučení s literaturou, zdráhám se uvěřit, že mu to naše paní Literatura dovolí. Bez autorů jako on by se totiž uzívala nudou…
Liška v dámu (2020)
Jiří Kratochvil nebyl první, komu liška (symbol volnosti, dravosti, chytrosti a zrzavé krásy) uhranula. Na román Davida Garnetta Lady into Fox (1922, česky Dáma v lišku, 1969) navázal Vercors románem Sylva (1961, česky 1965), v němž zase proměnil lišku v dámu. Autor však spojil oba příběhy v jeden a zasadil do padesátých let, kdy režim země, kde zítra znamená již včera v čele s Hospodářem nemilosrdně drtil lidské životy a dusil svobodu. Jedna linka vyprávění začíná v Pavlovově institutu, kde se podaří obdařit liščí mládě rozumem a potom proměnit v lidskou bytost. Samozřejmě že přenádhernou a samozřejmě že pověřenou tajným úkolem. Druhá linka se odehrává v Brně, kde je mladý inteligentní dělník zpracováván pro služby v StB. Liščí krasavice, vycvičená k diverzním akcím všeho druhu, ovšem netuší, že existuje něco jako láska a cit. A to podcenili i soudruzi školitelé. Proto se stáváme svědky vášnivého příběhu, v němž se liška Sylva do dělníka Pavla zamiluje. No a láska je naděje a také cesta ke svobodě. Více prozrazovat už není třeba.
Divočina (2019)
Čtyřiadvacet příběhů českých i zahraničních spisovatelů a spisovatelek (mezi něž patří slovutní autoři ověnčení literárními cenami i zástupci mladé generace) nabízí literární divokost v různých podobách. Někteří ji nacházejí v pralesích, jiní ve vztazích mezi lidmi, další vytvořili příběhy o cestování v čase, hospodské rozhovory vrahů či postapokalyptické vyprávění o síle přírody a slabosti lidské civilizace. Povídkový cyklus, který po dva roky vycházel v Salonu, literární a kulturní příloze Práva, se proměnil do knihy - a výtěžek z prodeje získá Hnutí DUHA na podporu kampaně Zachraňme lesy. Protože divočina je důležitá. Autoři: Vladimir Arsenijevi?, Balla, Bianca Bellová, Anna Bolavá, Chaim Cigan, Lucie Faulerová, Anne Hahn, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Jakuba Katalpa, Adéla Knapová , Jiří Kratochvil, Zuzana Kultánová, Igor Malijevský, Alena Mornštajnová, Miroslav Pech, Markéta Pilátová, Martin Reiner, Kateřina Rudčenková, Tereza Šimůnková, Jakub Šofar, Marek Toman, Klára Vlasáková
Die Causa Neufundländer (2019)
Er gilt als großer Erzähler der postrevolutionären tschechischen Prosa, dessen Stil vom literarischen Experiment, von der Postmoderne und vom magischen Realismus geprägt ist. In seinen Werken spiegelt sich seine Faszination vom Genius Loci Brünn und vom Wankelmut der Geschichte des zwanzigsten Jahrhunderts wider. Er knüpft seine Erzählungen nach Spinnenart: dehnbar und stabil, gründlich aufgebaut, aber auch trügerisch, betörend, hinterlistig. Sein reiches Werk übt eine starke Sogwirkung aus, die Ursprünge liegen jenseits der Vernunft in Archetypen, in Mythen - an den Anfängen allen Erzählens.
Je suis Paris (2019)
Další román nejvýraznějšího vypravěče porevoluční české prózy, v němž je Jiří Kratochvil opravdu především „neřestným vypravěčem“ (neřestný tu ale neznamená nemravný), nikoli analytickým intelektuálem. V Je suis Paris si můžeme vychutnat mnoho dějových úrovní a zákoutí. Vše je skloubeno a vyprávěno s mimořádnou přesností a lehkostí, běžící jako dobře namazaný stroj. Celý ten čtenářsky dobře přístupný mechanismus, vytvořený s kratochvilovským vtipem a neobyčejnou slovesnou silou, nese vespod notorickou, třebaže úspěšně ironizovanou vypravěčovu úzkostnou skepsi: Kromě smrti v životě není jiné jistoty a naše naděje jsou jen jinou verzí králičí víry o daleké zaslíbené zemi Austrálii. Hle, Jízlivá potměšilost žití, tedy v roce 2017 vydaný Kratochvilův román, jehož je Je suis Paris zdařilým pokračováním.
Bakšiš (2018)
Jízlivá potměšilost žití (2017)
Kdo má rád prózy Jiřího Kratochvila, přijme ochotně fakt, že jedním z hrdinů a vypravěčů tohoto románu je králík. Umí mluvit, vzdělává se, filozofuje nad svými i lidskými situacemi a zastává názor, že zasahovat do nich není moudré, protože to k ničemu dobrému nevede. Nad králíkovými epizodami a zápletkami se mohou čtenáři těšit na neuvěřitelná překvapení, a nebudou zklamáni, protože autorova fantazie je nedostižná. Navíc mate tím, že postavy i události při vstupu do děje vypadají, jako by pocházely ze skutečnosti, kterou jsme zvyklí pozorovat kolem sebe. Jenže Kratochvil naopak předpokládá, že "život krade z literatury". V tom duchu si jej vysnívá a buduje. Žije však v reálném světě a dobře ví o jeho temných nejistotách. Napovídá tomu i záměrně kunderovský název románu. Básník - to označení si Kratochvil plně zaslouží - byl svědkem krásných příslibů, které se naplnily v podobě katastrof, prohlédal mocensky prosazované lži, jež se pro mnohé staly pravdou, zakusil doteky rukou, které se prohlašovaly za pomocné, ale patřily zabijákům. Kratochvilovská říše řízená zákony svobodného výmyslu budí radost. Přitom však nese mateřské znamení doby diktatur, vyhlazovacích táborů a nadějeplných převratů ohrožených zmarem. I králík je si vědom nebezpečí, že ho upečou a snědí. Milan Uhde
...Lůžko je rozestlané (2015)
"Fakt vám to ještě nedošlo? Už nás čeká jen dlouhý řetěz hloupých snů v tom našem už nikdy nekončícím kómatu," varuje nás autor ve fi nále prvního textu svého dalšího povídkového konvolutu. Jeho prostřednictvím opět chrlí na svou osudovou metropoli magmaticky žhavé, psychedelicky angažované, dojemné a temně komické laudatio. Jedno je však třeba zdůraznit: Kratochvilova perspektiva je sice intimně brněnská (ohmatává a očichává město svého srdce se zanícením milence!), zároveň však i nejširší možná, doslova kosmická. Jeho vypravěčský zoom je natolik pohyblivý, až vyvolává závrať: jako by autor se svrchovaným zaujetím pozoroval divadlo světa dalekohledem i lupou současně. Chvějivě živá vlákna bravurních narativních gest a nezaměnitelně vibrujícího jazyka tak dávají vzniknout realistickým dějinným fl ashbackům - a zároveň bezedně fantaskním trojrozměrným gobelínům, pro něž bychom v aktuální tuzemské literatuře jen těžko hledali přirovnání. Přesto své souputníky autor má… Na klopě prvního souboru Brněnských povídek (2007) bylo řečeno, že je "Borgesem české literatury". Dodejme nyní, že třeba také pokrevním příbuzným Ladislava Klímy. Neboť i Kratochvilův vypravěčský "egodeismus" je čímsi absolutní.
Bleší trh (2014)
Nemíním psát memoáry, ač už jsem v tom věku. Je mi to vzdálené, ba protivné, stejně jako psaní poezie, příliš osobní a příliš důvěrné. Dokážu jen parodie básní, a dokázal bych snad i parodii na své memoáry, ale ta je koneckonců rozptýlena v mých románech a povídkách. Kdysi jsem napsal zde přítomný dopis Ludvíku Vaculíkovi a v něm je jakýs digest mého životního příběhu, a dál jít nemíním. Ale vlastně všechny texty Blešího trhu, eseje, fejetony, recenze, sloupky i neidentifikovatelné útvary, jsou mým literárním anebo životním vyznáním. Portréty spisovatelů anebo recenze jejich knih mi totiž odedávna slouží jen jako záminka k autorským konfesím a stejně tak je to třeba i s brněnskou architekturou, která tu v mém podání umožní nahlédnout hluboko, přehluboko do mé duše. A v tomto smyslu je Bleší trh má knížka nejosobnější.
Alfa Centauri (2013)
Příběh novely se odehrává v Brně, a to převážně v devadesátých letech minulého století a taky v roce 2003 a 2007. Předchází mu krátké pařížské retro: Tomáš Uher emigruje v roce 1969 do Francie a v Paříži se ožení a vrací se v roce 1990 do vlasti, kde se mu podaří po jistých obtížích restituovat majetek po svém otci. Pak se mu přihodí něco velice zvláštního, za tajemných okolností si totiž osvojí nalezence, kterého v souvislosti s těmi tajemnými okolnostmi pojmenuje Jonáš. V den Jonášových třináctých narozenin (přesněji řečeno: třináctého výročí jeho nalezení) mu Tomáš prozradí, jak podivuhodně k němu přišel a proč mu dal jméno Jonáš. Ráno následujícího dne Tomáš objeví bezdomovce spícího na lavičce v blízkém parku (jmenovitě v Schreberových zahrádkách v Černých Polích), houmlesáka promrzlého a zmateného, a ujme se ho. Napřed jen s úmyslem postarat se o něho pouze v několika nejbližších dnech, ale potom už mu houmlesák zůstane na krku. Trpí sice amnézii, neví vůbec nic o své minulosti a o své identitě, ale je to velice příjemný a přátelský brach a v domě nesmírně užitečný, šikovný a pracovitý řemeslník, schopný všechno v domě opravit, starat se o jeho údržbu. Což Tomáš vítá, protože sám, propadlý svému výtvarnému talentu, umí jen šepsovat plátna a malovat. Tomáš houmlesáka v domě zaměstná, dům je totiž po restituci stále ještě v nevalném stavu, ubytuje ho tam a velice slušně platí, ale je si vědom toho, že se musí něco udělat s jeho amnézií, aby byl občansky, společensky a sociálně zařaditelný. Ale to se stále nedaří a vypadá to, že bezdomovec ani neprahne po tom dozvědět se, kým ve skutečnosti je. A po čase vznikne velice silné přátelství mezi Jonášem a bezdomovcem, vlastně mezi dvěma nalezenci. Tomášovu ženu, Evu, dokonce napadne, že houmlesák je Jonášův biologický otec, který si sem přišel pro svého syna. Ale potom si tajně prostřednictvím DNA ověří, že mezi Jonášem a bezdomovcem není žádný genetický vztah. Bezdomovec (říkají mu Charlie, protože se k nim jako tulák přitoulal) se stále čiperněji stará o Jonášovu výchovu a vzdělání, jako by ho intenzivně na cosi připravoval. Je to ovšem prapodivná příprava a neobvyklé vzdělání a navíc mezi Charliem a Jonášem je cosi jako spiklenecký vztah, což Tomáše a Evu zneklidňuje, ale přitom na tom neshledají nic nežádoucího. Tomáš zatím dál pátrá po Charlieho identitě a prostřednictvím internetu (kam „vyvěsil“ Charlieho uhlem nakreslený portrét) narazí konečně na první stopu. Odjíždí do Prahy, kde se setká s někdejší Charlieho milenkou a dozvídá se cosi překvapivého. Pak už události naberou prudký spád a cosi překvapivého vystřídá něco ohromujícího. To ovšem v téhle stručné anotaci neprozradím, protože je to pointa celého příběhu a ta se předem vyzrazovat nemá. Prozradit ale mohu, že novela má ambiciózní záměr: najít „identitu moderních evropských dějin“, což tedy zní hodně čítankově, ale v novele to má mít podobu živého a strhujícího příběhu. Celý příběh je přitom složitě komponován, budou se tam střídat vypravěči nazírající děj z různých úhlů.
Dobrou noc, sladké sny (2012)
Román Dobrou noc, sladké sny, se odehrává v Brně na konci války, potažmo během jediného dne (30.dubna 1945), je to příběh shánění penicilinu pro sanatorium doktora Lagužina v Brně-Zábrdovicích a odehrává se v situaci, kdy Brno je už osvobozeno, totiž střed města, bojuje se ještě v Králově Poli a Řečkovicích, podstatná část wehrmachtu a oddíly SS jsou už na útěku, vrací se vězňové z koncentráku, ale jejich domy i byty jsou už obsazené, nejde proud, plyn, písárecká vodárna je zničená, pohřbívá se v zahradách a parcích, vládne chaos, je to tzv. nultý čas, nikdo ještě přesně neví, co bude zítra, je to vyprávěno ne jako literatura faktu, ale jako "román-báj", zčásti groteska, zčásti tragédie, kde imaginace je stejně důležitá jako faktografie.
Kruhová leč (2011)
Povídky v této knize vyvěrají z neutuchajícího vypravěčství. Čtenář bezpečně pozná autora podle témat i stylu. Příběhy propojují historické fragmenty se současnými, odhalují epizody ze života slavných, mísí fantaskní motivy v každodenních kulisách s činy, přáními či sny všedních hrdinů. Jejich bytí, posedlost či žal čtenář vskutku zakouší a s vypravěčem dojde rázem až na dno uvěřitelnosti. Nejautentičtější je totiž u Kratochvila hra umožňující střídat převleky, masky i úhly pohledu. A za maskami je slyšet groteskní, tragicko-ironický výkřik, vzdech a - lišácký smích: všechno je jinak! Anebo jedinou pravou skutečností je právě tento příběh? Třináct je jich tu nabito radostí z vyprávění. Je to vzrušující obklíčení. Kruhová leč.
Uprostřed nocí zpěv (2010)
Vzpomínková próza zachycuje prožitky a zkušenosti syna poúnorového emigranta. Největší pozornost věnuje autor vylíčení atmosféry Brna po skončení 2. světové války a v 50. letech.
Femme fatale (2010)
Román Femme fatale má dvě části: první je příběhem mimořádně úspěšné spisovatelky, která se po roce 1989 stane z člověka na okraji společnosti, málem houmlesáka, primadonou, ale mimořádný společenský úspěch ji postupně vede do etické propasti,katastrofy. Závěrečné kapitoly první části jsou blízké antické tragédii, která vše zničí, rozmetá. Druhá, katarzní část (stejně obsáhlá jak ta první) je vlastně obráceným zrcadlem první části, hrdinka v ní prochází snad peklem a očistcem a řečeno jinými slovy, možná černým tunelem, na jehož konci je snad světlo. První část je drsně realistická, druhá fantaskně imaginativní. Odehrává se v první polovině devadesátých let v Brně. Závěrečná kapitola první části pak v současnosti, v roce 2009.
Pražské pošty (2009)
Popis není dostupný
Slib (2009)
Příběh nového románu Jiřího Kratochvila se odehrává především v první polovině padesátých let v Brně. Hlavní postavou je brněnský architekt, Kamil Modráček, svou orientací blízký funkcionalismu, ale přinucený v první polovině padesátých let stavět socialistické bytovky. Román je navíc taky jakous exkurzí do brněnské architektury. Název Slib je narážkou na novelu F. Dürrenmatta, kde se nepodaří naplnit slavnostní slib, vlastně taky přísahu, a vše dopadne zcela nečekaně.
Hemy a Marlen v Paříži (2008)
Šestici povídek dvacátého souboru edice Česká povídka napsali autoři jako vlídné pocty (nikoliv povrchní parodie) svým oblíbeným spisovatelům - Jacku Kerouacovi, Scottu Fitzgeraldovi, Dashielu Hammetovi, Borisovi Vianovi a Jiřimu Kratochvilovi. Jsou tu dva muži "na cestě", neuvěřitelný příběh odehrávající se v protektorátním veřejném domě, vianovsky hravá story o setkání Hemingwaye s Marlen Dietrichovou, krimi s cynickým soukromým čmuchalem a bezohlednou kráskou a povídka, v níž zásadní roli hraje surfování na erotických stránkách.
Avion (2007)
Prozaické dílo Jiřího Kratochvíla je tentokrát inspirováno funkcionalistickou architekturou hotelu Avion. Jde o sugestivní autorskou hru na hledání lidské totožnosti v prostředí, kde jsou příběhy lidí vzájemně zaměnitelné, ale kde se prorůstání umělých fabulí zároveň stává krvavě vážnou "hrou doopravdy".
Brněnské povídky (2007)
Brno Jiřího Kratochvila — autorův osudový genius loci. Brněnské povídky tvoří v jeho díle nepochybně jeden z jeho tvůrčích vrcholů. Čím zaujmou okamžitě, je autorova přímo posedlost příběhem, vyprávěním. A nejde o příběhy ledasjaké: v neuvěřitelných, groteskních kotrmelcích v čase a prostoru se postavy splétají se svým osudem, místy způsobem vysloveně komickým, místy drsně burleskním a zase až skoro metafyzicky temným a tajemným. Autor je totiž Tvůrce s velkým T, tvořící z „látky, z níž je utkán svět“ své světy vlastní vskutku suverénně a s neskutečnou invencí a bravurou. Ale přitom i s pokorným vědomím naší omezenosti, nebo slovy jednoho z jeho hrdinů: „S jistou vím jen jedno: žijeme ve světě, v němž jsme často jen nevědomými prostředníky, zprostředkovateli, jen kurýry pro nás nečitelných, nesrozumitelných zpráv, jen články v řetězu, o němž vůbec nic nevíme.“ Brněnskými povídkami se Jiří Kratochvil bez nadsázky stává Jorgem Luisem Borgesem české literatury.
Čtyři studie (2005)
Popis není dostupný
Lady Carneval (2004)
Zatímco východoněmecká socialistická kráska Katarina Wittová, prý Honeckerova milenka, pokračovala i po pádu berlínské zdi v závratné kariéře, neméně krásná Češka Olga Abelová, která nikdy nebyla Husákovou milenkou (jen se o něj pět dní po operaci starala), nastoupila na počátku devadesátých let svou trýznivou cestu. Očistcem, peklem, anebo jen zlým zřetězením náhod?
Schůzky s tajemstvím (2003)
Kniha "Schůzky s tajemstvím" z edice Česká povídka spadá do žánru Záhady, tajemno, mytologie. Kniha je vázaná. Obsahuje 160 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Listen" z roku 2003. Přejeme příjemné čtení.
Lehni, bestie! (2002)
Podnětem pro Kratochvilův nový novelistický román se staly události z 11. září 2001. Onou bestií ovšem není bin Ládin a islámský fundamentalismus, ale tvoří jen jakousi analogii k jiným formám zla a násilí v hororovém příběhu, který je zasazen do padesátých let v Čechách. Přestože se nikdy nestal, jeho vyznění je neskutečně skutečné a aktuální.
Vyznání příběhovosti (2001)
Popis není dostupný
Brno nostalgické i ironické (2001)
Kniha "Brno nostalgické i ironické" spadá do žánru Romány. Autorem je Kratochvil Jiří. Obsahuje 190 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Petrov" z roku 2001. Přejeme příjemné čtení.
Truchlivý Bůh (2000)
Popis není dostupný
Noční tango (1999)
Kniha "Noční tango" s podtitulem aneb Román jednoho léta z konce století spadá do žánru Romány. Autorem je Kratochvil Jiří. Obsahuje 158 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Petrov" z roku 1999. Přejeme příjemné čtení.
Orfeus z Kénigu (1999)
Kniha "Orfeus z Kénigu" spadá do žánru Romány. Autorem je Kratochvil Jiří. Obsahuje 188 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Atlantis" z roku 1999. Přejeme příjemné čtení.
Nesmrtelný příběh (1999)
Kniha "Nesmrtelný příběh" s podtitulem aneb Život Soni Trocké-Sammlerové čili Román karneval spadá do žánru Romány. Autorem je Kratochvil Jiří. Obsahuje 224 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Atlantis" z roku 1999. Přejeme příjemné čtení.
Má lásko, postmoderno (1999)
Kniha "Má lásko, Postmoderno" spadá do žánru Romány. Autorem je Kratochvil Jiří. Obsahuje 119 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Atlantis" z roku 1999. Přejeme příjemné čtení.
Urmedvěd (1999)
Kniha "Urmedvěd" spadá do žánru Romány. Autorem je Kratochvil Jiří. Obsahuje 320 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Petrov" z roku 1999. Přejeme příjemné čtení.
Siamský příběh (1999)
Kniha "Siamský příběh" spadá do žánru Romány. Autorem je Kratochvil Jiří. Obsahuje 184 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Atlantis" z roku 1999. Přejeme příjemné čtení.
Příběhy příběhů (1995)
Popis není dostupný
❤️ Fanoušci
Zatím žádní fanoušci.