Jiří Just (1973)

Jiří Just
CZ | EN

Zatím žádný popis

Seznam knih

Autor nemá žádné série


Jiří Just: 15 let v Rusku

O ruské politice si můžete dlouhé hodiny číst z nejrůznějších zdrojů. Jak se ale v Rusku žije řadovým občanům? To už se tak snadno nedozvíte. Proto český novinář Jiří Just posbíral příběhy běžných ruských obyvatel a přidal k nim vlastní zkušenosti: od první účasti v propagandistickém pořadu přes nevšední kulinářské zážitky až po cestu do Sýrie s ruskou armádou. Vznikl tak unikátní obraz společnosti, který mnohdy řekne víc než rozsáhlé politologické studie.


Vendulka a princ

Knížka, kterou teď asi držíte v ruce, je i není pohádka. Dějí se v ní totiž věci, které se ve skutečnosti stát nemůžou, ale i věci, které se ve skutečnosti už dějí, nebo dít můžou... Jako když se v bohem zapomenuté krajině objeví jezdci s pilami a sekyrami a začnou kácet starou hrušeň. Nejstarší dcera hospodáře Vendulka se jim statečně postaví a i když se jí tak úplně nepodaří jim v tom zabránit, uslyší hlas umírajícího stromu: naber si mou mízu a budeš rozumět všemu živému a ono tobě. A skutečně, veškeré živočišstvo, komáry a hmyzem počínaje, krysami a hady konče, pomůže Vendulce dostat se i z těch nejbeznadějnějších situací. Když se člověk a příroda spřátelí, získají oba. Správným klukům se určitě bude líbit, jak ptačí letky bombardují svým trusem přesily ozbrojených drábů anebo nafoukané, snobské a naparáděné dvořanstvo. A holky by zase mohlo zajímat, jak to dopadne, když se do Vendulky, vydávající se kvůli většímu respektu za mladíka, zamiluje princezna Miroslava. A dříve narození by se mohli s úlevou zasmát hlouposti těch, kteří uvěřili slibům stále většího a většího bohatství a zároveň i naznačit potomstvu, jak se takový stále komfortnější a komfortnější život podepisuje na naší matičce Zemi. Mohlo by tak dojít k tomu, co odborníci nazývají "rodinná mezigenerační komunikace".


Evangelické církevní řády pro šlechtická panství v Čechách a na Moravě 1520–1620

Prameny k českým dějinám 16.–18. století (Řada B, sv. VIII) Sousloví církevní řády (německy Kirchenordnungen) se používá jako souborné označení pro rozmanitá normativní ustanovení, jejichž vznik souvisel s potřebou vymezit pravidla různých oblastí církevního života. Přestože nověji jsou uvedeným pojmem označovány rovněž normativní texty z období prvních staletí dějin církve, tradičně a nejčastěji jsou takto nazývána nařízení, která vznikala v souvislosti s prosazováním reformace na území jednotlivých teritorií nebo měst. Jejich forma, obsah i rozsah přitom byly velmi rozmanité. Patřily mezi ně stručná nařízení stejně jako obsáhlejší soubory normativních ustanovení, které byly obvykle vydávány tiskem. V české historiografii nejsou evangelické církevní řády zcela neznámým pramenem. Zřejmě prvním, kdo jeden z těchto pramenů edičně zpřístupnil, byl moravský historik a politik Christian d´Elvert (1803–1896), který v jednom z monografických svazků historicko-statistické sekce Moravské hospodářské společnosti, jenž vyšel roku 1856, uveřejnil řády vydané v osmdesátých a počátkem devadesátých let 16. století Hynkem starším Bruntálským z Vrbna pro jeho severomoravská panství Bruntál a Branná/Kolštejn.


Luteráni v českých zemích v proměnách staletí

Luterské církve dnes tvoří významnou součást celosvětové ekumény. Původní reformní hnutí, které započalo ve Vitemberku vystoupením zbožného augustiniánského mnicha Martina Luthera a v následujících desetiletích a staletích pronikavým způsobem proměnilo život společenství lidu Kristova, našlo ohlas také v Čechách a na Moravě. Přestože se zde nikdy nestalo dominantním jevem, v určitých dějinných obdobích výrazně ovlivňovalo konfesní a kulturní klima zemí v srdci Evropy. Předkládaná publikace se pokouší přiblížit dějinné zvraty, jimiž stoupenci učení Martina Luthera od jeho vzniku až do současnosti u nás procházeli i vnitřní proměny tohoto společenství a je prvním novodobým pokusem o jejich shrnutí vůbec.


Stále v Rusku

Popis není dostupný

❤️ Fanoušci

Zatím žádní fanoušci.

🔗 Sdílet na

🏷️ Tagy