Apóha (dosl. „vyloučení“) je buddhistická sémantická teorie, pomocí které se buddhističtí nominalističtí filosofové pokoušeli vyřešit otázku statusu universálií. Zatímco indičtí metafyzičtí realisté tvrdili, že universálie (samanya) skutečně existují a jsou současně přítomny v mnoha různých věcech, podle buddhistů byly skutečné pouze jednotliviny (lak?a?a), universálie naopak chápali jako pouhé mentální koncepty, které nemají reálnou existenci. Indický buddhistický filosof Dignága (asi 480–540 po Kr.), jeho následovník Dharmakírti (asi 600–670 po Kr.) a další se domnívali, že například obecný termín „kráva“ označuje vše, co není ne-krávou. To znamená, že definovali krávu jako jednotlivinu, aniž by přijali pozici realistů, že termín „kráva“ je založen na obecném „kravství“, které je inherentně a věčně přítomné ve všech jednotlivých kravách. Diskuse buddhistických nominalistů s jejich realistickými oponenty, který v Indii trvaly téměř šest set let, se někdy až pozoruhodně podobají debatám mezi středověkými realisty a nominalisty o problému universálií. Nauka o apóze, v níž se silně prolíná sémantika, epistemologie i filosofie jazyka, patří mezi nejdůležitější a nejpropracovanější témata buddhistické filosofie vůbec.

Diamantová sútra patří mezi nejhlubší, nejposvátnější a nejvlivnější texty mahájánového buddhismu. Japonští a čínští buddhisté jej považují za jeden z nejhůře pochopitelných. Je to poměrně krátký text, jenž obsahuje rozhovor mezi Buddhou a jeho žákem Subhútim. Jeho styl, dikce a poselství odpovídá ostatním pradžňápáramitovým textům a stejně jako v ostatních pradžňápáramitách jsou hlavními tématy prázdnota (šúnjatá) a cesta bódhisattvy. Prázdnota všech jsoucen a její dokonalé poznání (pradžňápáramitá) představuje základní filosofickou naukou celé pradžňápáramitové literatury.

Znají všechny kultury pojem duše? Je nesmrtelnost duše typickou náboženskou představou? Jak se různá náboženství vyrovnávají se vztahem duše a těla? Toto publikace se na tyto otázky pokouší odpovědět nikoli z pohledu obecných teorií, nýbrž na základě rozborů pojetí duše v různých tradicích: v náboženství starých Řeků, Germánů a Egypťanů, v monoteistických systémech (judaismus, křesťanství, islám), stejně jako v některých indických náboženských proudech (védismus, džinismus, buddhismus). Jednotlivé stati pocházejí od předních českých odborníků na dané oblasti a jsou psány tak, aby byly srozumitelným úvodem do tématu pro laika, ale zároveň uspokojily nároky odborníků. Články jsou doplněny bibliografickými eseji, jež budou vítaným rozcestníkem pro každého, kdo by se některým aspektům problematiky chtěl věnovat hlouběji. Srovnávání různých motivů napříč náboženstvími usnadňuje úvodní studie a podrobný tematický rejstřík.