Dvoudílná monografie "Myšlenkově schůdné cesty mezi Jeruzalémem a Athénami" je rozšířenou verzí autorova habilitačního spisu. Jeho další rozpracování provázelo tázání na úlohy filosofie, resp. filosofie náboženství, k nimž podle autora patří úloha být průvodkyní základními existenciálními otázkami. Vzhledem k této úloze se totiž kniha pokouší sledovat otázku sebepoznání či snad spíše sebepoznávání, které evokuje stále znovu diskutovaný i odmítaný pojem subjektivity (spjatý v našem případě s úvahami o vztahu k pojmu individua). Dále pak pojem zkušenosti, trojinu důvěry - jež asociuje pojem víry -, lásky a naděje, ve druhém dílu pak pojem moci nebo méně diskutovaný pojem neviditelnosti. Ke všem těmto otázkám vybírá kniha význačné příklady analyzovaných hebrejských ("starozákonních") textů, antické filosofie, děl moderních i současných myslitelů, a někdy navíc odkazy k historicky a geograficky vzdálenějším kulturám. Nevyhýbá se ani filosofické teologii, která v konfrontaci s archaickými prameny dovoluje úvahy o teorii náboženství. Základní linií knihy nicméně zůstává - vzhledem k jejímu titulu - hledání spojitostí a analogií mezi hebrejskou, resp. raně židovskou literaturou a starověkým řeckým myšlením, protože odtud vedou cesty výše zmíněných otázek. Tomuto hledání se věnuje již první kapitola v zaměření na dobu helénismu. Symbol "Jeruzalém a Athény" je už velmi dávno zavedený (vzhledem k němu nelze opomíjet ani rané křesťanství). Vztahuje se však k oblastem, které většinou bývají studovány odděleně, takže jejich spojování může přinést nové pohledy na otázky, jež působí jako vždy nové. Hebrejská literatura je v knize analyzována historickokritickými postupy, které se začaly rozvíjet teprve v průběhu dějin moderní vědy. Autor má zato, že díky nim je studium hebrejské literatury relevantní i pro religionistiku. Dobově s nimi souvisí také vznik a vývoj filosofie náboženství. Díky těmto vícevrstevným dějinám myšlení můžeme někdy nacházet moderní návaznosti na starověké dějiny náboženského a filosofického myšlení, anebo alespoň zajímavé analogie

Přepracovaná a doplněná verze habilitační práce „Myšlenkově schůdné cesty mezi Jeruzalémem a Athénami“ obsahuje nástin setkávání raného judaismu a řecké filosofie, nástin dějin filosofie náboženství, metodologické pojednání studia bible, religionistiky a filosofie náboženství. Dále pak přináší analýzy několika významných hebrejských textů a rozpracování jejich témat ve filosofii, především novověké (láska, naděje, moc, neviditelnost, individuální subjektivita. Spojujícími prvky z dějin hebrejského a židovského náboženství je téma proroků a osobnost Mojžíše.

Přestože „proroci“ tvoří významnou část hebrejské bible a jejich knihy byly převzaty i do křesťanského kánonu, literatury věnované tomuto tématu je v našem prostředí poskrovnu. Tuto nerovnováhu chce napravit obsáhlá monografie Jiřího Hoblíka Proroci, jejich slova a jejich svět, která je věnována starověké profétii. V první části se autor zabývá otázkou, co profétií rozumět a jak ji zařadit, a sleduje její dějiny od prvních dokladů na starém Předním východě až po rané křesťanství. Protože odkaz hebrejské tradice je nejobsáhlejší a bádání mu věnuje největší pozornost, je zvláštní prostor vyhrazen právě prorokům hebrejským. Druhá část knihy se pokouší z různých úhlů postihnout fenomén hebrejské profétie a formální a obsahové rysy starozákonní prorocké literatury, ale nalezneme tu i obecnější úvahy, například o prorocké inspiraci.