Odkrývání světa očima dítěte stálo v počátcích Grušovy básnické dráhy a připomnělo se i v jeho románu Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele. Jak se toto zaujetí dětstvím, v konfliktu s často ustrnulým jazykem dospělých, projevuje přímo v jeho pohádkách a básních pro děti? Devátý svazek Díla Jiřího Gruši představuje vedle textů tištěných (Kudláskovy příhody, slabikář pro děti českého exilu Máma, táta, já a Eda. Česká abeceda) také jeho tiskem nevydané rozhlasové pohádky z šedesátých let a díla, která dosud zůstávala v rukopise. Zároveň jsou sem zařazeny dodatky ke spisům: aktovka Elsa a další Grušovy dramatické a prozaické překlady.

Rozhovory Jiřího Gruši od časů disentu po pozdní reflexi současných výzev Evropy (a České republiky v jednom z jejích středů) ústí v překvapivě živý proud. Pozice formulují nezřídka básnicky tváří v tvář proměňujícím se osobám tazatelek a tazatelů a ovšem vzpomínkám a aktuálním situacím: mocensky rozdělená Evropa doby studené války v nich po roce 1989 postupně hledá novou identitu, ba Gruša jako velvyslanec v Německu a Rakousku jazyk této nové identity aktivně spoluutváří (metafory sporů o Česko-německou deklaraci, dekrety či Temelín).

Svazek představuje překlady a adaptace, které Jiří Gruša připravil sám či ve spolupráci s Karlem Krausem a Josefem Balvínem. Tato zčásti známá, zčásti nově zpřístupňovaná zpracování děl Franze Kafky, R. M. Rilka, Paula Celana, Ericha Frieda, Sofokla, Emanuela Schikanedera a W. A. Mozarta, J. N. Nestroye, Petra Hackse a dalších autorů představují nejen pozoruhodnou kapitolu z dějin českého překladu druhé poloviny 20. století, ale také jedinečný vhled do formování Grušova vlastního literárního díla.

Svazek představuje Jiřího Grušu jako česko-německého básníka. Prvně v úplnosti, v originálech, resp. i překladu zahrnuje jeho šest za života vydaných českojazyčných básnických knih (Torna, Světlá lhůta, Právo útrpné, Cvičení mučení, Modlitba k Janince, Grušas Wacht am Rhein) a dvě sbírky německojazyčné (Der Babylonwald, Wandersteine). Mimoto českým čtenářům zpřístupňuje básně rukopisné, časopisecké, do češtiny dosud nepřeložené a v dodatcích a komentáři osvětluje genezi a souvislosti tohoto Grušova rozsáhlého díla. "Gruša vešel do Babylonu a musel do jiné řeči. Zaneslo ho to skoro přes kraj světa. Musel se znovu narodit. Kreatury jak od Kafky, ale i čeští psi a kočky na jeho ulici." - Sarah Kirschová

Popis není dostupný

Svazek obsahuje eseje, studie, vybrané projevy a další texty Jiřího Gruši o literatuře a kultuře, které vznikly po roce 1989, a to jak uveřejněné v Československu a v zahraničí, tak i dochované v autorově pozůstalosti.Kromě uceleného souboru Česko - návod k použití jsou zde otištěny další spisovatelovy texty z let 1990-2011. Mezi nimi vynikají drážďanské přednášky o poetice, ale i stati a reflexe zabývající se již staršími Grušovými tématy, jako je vztah autora a moci, nadnárodní kultura českých zemí a střední Evropy a zdejší zkušenost s totalitarismem. Publikace z posledních let autorova života obsahují četné vzpomínky a portréty. Z příležitostných textů jsou tu zahrnuty například projevy Jiřího Gruši jako prezidenta Mezinárodního PEN klubu v letech 2003-2009.

V esejích, projevech a dalších textech v tomto svazku Jiří Gruša, jako český velvyslanec, ministr, posléze i ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, komentuje Evropu po pádu železné opony a její výzvy. Nabízí jedinečně mnohostranný a zasvěcený pohled na vzájemné vztahy Čechů, Němců a Rakušanů a jejich novodobé milníky (Česko-německá deklarace, vstup České republiky do NATO a Evropské unie). Předkládá však i svůj pohled na historii středoevropského soužití. Již Grušovy texty z počátku devadesátých let přitom představují překvapivě aktuální konfrontaci se základy soudržnosti evropských společenství a jejich vnitřními a vnějšími hrozbami.

Svazek obsahuje novou, kriticky ověřenou edici románů Jiřího Gruši Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele (1975) a Doktor Kokeš - Mistr Panny (1980). V připojeném komentáři a zčásti dosud netištěných materiálech mimoto dokumentuje genezi těchto děl od šedesátých let a jejich recepci.

Svazek představí Grušovo literárně-esejistické a vědecké dílo před Sametovou revolucí v roce 1989 - a před autorovou diplomatickou a krátkodobě též politickou kariérou - která dále výrazně formovala ráz jeho textů. Eseje a studie o literatuře a kultuře s příspěvky z Plamenu, Literárních novin a Literárních listů, Tváře, Sešitů pro mladou literaturu a Zítřka a několika sborníků (Slyšet se navzájem, 1966) z šedesátých let; dále ze samizdatových sborníků (jako Hlasy nad rukopisem Českého snáře, 1981) a exilových časopisů a sborníků z let sedmdesátých a osmdesátých Svědectví, Rozmluvy, Listy, Právo lidu, 150000 slov, Acta, Most, sborníky Hodina naděje ? 1978, Generace 35?45 ? 1986; z německých časopisů osmdesátých let (Die Welt, Die neue Gesellschaft. Frankfurter Hefte ad.) a s několika studiemi z osmdesátých let publikovanými buď po r. 1989 v Německu (v Zur tschechischen Literatur 1945?1985, 1990) anebo v Československu (Cenzura a literární život mimo masmédia, 1992).

Popis není dostupný

Svazek v úplnosti obsahuje kratší a středně rozsáhlé prózy Jiřího Gruši. Kromě pendantu Grušových známějších románů ze sedmdesátých let, novely Dámský gambit (1972) a antiutopie Mimner aneb Hra o smrďocha (1973), již jako dílo narušující mravnost vyšetřovala socialistická policie, v něm čtenář nalezne třináct apokryfů, povídek a experimentálních prací z let 1964-2011 a náčrt rozsáhlejší prózy Hrbáč čili Druhý sešit (1966). Část z těchto textů vychází v češtině vůbec poprvé.

Život v pravdě aneb Lhaní z lásky je autobiografické vyprávění, kterým se Jiří Gruša vrací do češtiny jako svého literárního jazyka. Je to fabulovaná vzpomínka na riskantní lásku mladého maturanta k vlastní profesorce. Příběh o tom, jak bylo potřeba lhát, aby se dalo žít i v neveselých časech. Grušův nový text doprovázejí dvě starší povídky Salamandra a Pěší ptáci, napsané jako poslední české práce poté, co byl autor zbaven občanství a nesměl se vrátit domů. U nás dosud nebyly zveřejněny. Tato kniha je tedy literární oblouk, který proměňuje odchod v návrat a smutek v radost nad chodem života, který nemusí končit tragicky.

Novela Dámský gambit byla napsána již na počátku normalizace, ale ve svobodné zemi vychází česky poprvé. Je to text erotický i mytologický i hravý. Jde v něm o vraždu a kradenou identitu, ve hře je láska, plod a potrat, touha po milostném zakořenění, splývání stejně drastické jako odmítání, přelézání z těla na tělo, vznášení a padání, řeč nad hrobem, s mrtvým. Ano, jsme blízko hrobu i milostného aktu, lásky i vraždy, grotesky i strašidelné pohádky. (čerpáno z doslovu Marie Langerové).

Vzpomínky předního českého básníka a dnešního mezinárodního předsedu PENu, který prožil osud disidentského autora, emigraci, posléze pak kariéru českého diplomata na důležité okamžiky jeho literárního i občanského života. Formou rozhovoru se vrací zejména k literárnímu dění 60. a 70. let, vlastním zkušenostem s literárním časopisem Tvář, ale zamýšlí se i nad obecnými otázkami české kultury.

Kniha "Dotazník aneb Modlitba za jedno město" z edice Česká knižnice spadá do žánru Romány. Autorem je Jiří Gruša. Kniha je vázaná. Obsahuje 308 stran. Jedná se o počin nakladatelství "NLN - Nakladatelství Lidové noviny" z roku 2004. Přejeme příjemné čtení.

K autorovým pětašedesátinám (10. 11. 2003) přichází nakladatelství Akropolis s Grušovými prvními pěti básnickými sbírkami, které prakticky nejsou k dispozici. Jde o tři sbírky, vydané v Čechách ještě před autorovým odchodem do zahraničí, a o dvě sbírky nepublikované. Právo útrpné (které je zde uveřejněno vůbec poprvé) autor odevzdal v roce 1964 do nakladatelství Mladá fronta, odkud si sbírku po tři čtvrtě roce "vyžádal zpátky, zdrcen polemikou, která se strhla kolem mého působení v časopise Tvář, trestním stíháním, s ním spojenými neurvalostmi oficialit a také mlčením mnoha přátel". Modlitbu k Janince autor napsal v 70. letech, kdy však již byl doma zbaven publikačních možností. Grušova prvně publikovaná sbírka (Torna, 1962) programově usilovala o zachycení krystalického, imaginativního "života v nás", charakterizuje ji však i smysl pro dětské poetično. Později v Grušově poezii převážila reflexivní lyrická bilance generačního údělu, která posléze vyústila až v sarkastickou filozofii umění, v odmítání konvenčního myšlení a ve fundamentální příklon k existenciální problematice moderního člověka (Světlá lhůta, 1964). Po knížce, ovlivněné mj. i surrealismem (Cvičení mučení, 1969), uveřejnil Jiří Gruša (již v samizdatu) sbírku Modlitba k Janince (1974), deziluzivní básnickou skladbu o traumatické atmosféře 70. let. Doprovodná studie Vladimíra Karfíka postihuje Grušovo místo v kontextu české poezie 60. a 70. let a specifiku jeho básnického výrazu.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný