Jaké bylo narodit se a žít v nesvobodné společnosti? Jaké to je, když se mladý muž, skoro dítě, ocitne v pavučině moci s jejími svody i ukrutnostmi? Jak pozná, kde jsou hranice jeho možností vzdorovat zlu, anebo kdy a proč se přizpůsobí, splyne a stane se součástí systému? Pozná, kde končí pasivní rezistence vůči režimu a kde začíná posluhování? Čemu všemu bude muset čelit? Co všechno proti němu totalitní moc použije? Na tyto otázky hledá Jiří Bigas odpověď ve své nové knize. Útisk představuje institucionalizované zlo a zlo v lidech, v každém člověku. Někdy začíná lhostejností, někdy strachem o sebe, ale vždycky končí zločinem. Útisk je podobenstvím totality, moci a bezmoci, je alegorií úřadů té doby, stranických sekretariátů, včetně toho nejmocnějšího, tajných policejních složek, zvláštních oddělení a cenzury. Je to příběh mladého muže postrkovaného významnými i bezvýznamnými událostmi od ničeho k ničemu až do hořkého ale možná aspoň na čas vítězného konce. Pro mladé lidi může být tento román nahlédnutím do sice nedávné, ale téměř neznámé minulosti jejich rodičů a prarodičů. Těm, kteří dobu nesvobody prožili, možná připomene hodnotu svobody, za kterou se nedá nic koupit, kterou je ale možné vyměnit na lákavé sliby života jako v pohádce. V pohádkách dobro zvítězí. Tohle ale není pohádka.

Autor chtěl napsat knihu o Jidáších. Jenomže kdo je Jidáš? Ten, o kom jako o zrádci mluví jiní, nebo kdo sám cítí vinu za události, kterým neuměl čelit, za část vlastních ale i našich společných dějin, které ho zaskočily a často převálcovaly? V pěti neveselých povídkách z naší ne tak dávné minulosti naleznete smutné a podivné hrdiny, viníky i nevinné oběti, nikdy si ale nemůžete být tak docela jistí, kdo je kdo… V šesté knize Jiřího Bigase otevřete několik třináctých komnat a najdete sedlinu ze samého dna lidských duší - téměř ničím neomezenou moc papalášů, malá vítězství a velké ústupky bezmocných, hledání pravdy a popírání pravdy, útisk soukromých rolníků a šikanování věřících, prohraný boj s vlastním svědomím, závist, strach, porušení božího přikázání, trest, nebo odpuštění, zatracení a možná vykoupení. Asi se potom budete ptát: Kdo z nás je bez hříchu a viny? Pokud právě vy znáte odpověď, hoďte první kámen! Nová kniha Zatracení je společně s tituly Vrahovice 119 a Supl součástí autorových pamětí bezpráví, příběhů o minulých křivdách lidí na lidech. To, že jsou minulostí, určitě neznamená, že jsme se polepšili a že se dnes nedějí nové křivdy.

Tohle je kniha o moderním šílenství. Tohle je kniha o nás a lidech kolem nás, hrdinech nového milénia, o jakých si čteme v mediálních zkratkách černých kronik, barevných magazínů a všetečných bulvárních plátků, kde každý z nás může být na kratičký okamžik zářící superstar. Tohle je kniha o nás, o vás, vás i vás…

Komorní příběh dvou mužů a jedné ženy, tří učitelů z gymnázia v jednom jihočeském městě, učitelského trojúhelníku, jehož definice nechce určovat velké dějiny, ale je jejich součástí, protože i malí lidé žijí velké dějiny, ať chtějí, nebo ne.

Vítejte v Místečku. Lidé se tady milují, nenávidí, podvádějí, udávají a pomlouvají, rvou, lžou, kradou a mohou i zabít! Ano, jsou od rány a často se řídí heslem: Na hrubý pytel hrubá záplata. Nejsou bez bázně a hany, a tak nejsou svatí. Jiří Bigas vás zavede do jejich kuchyně i do jejich postelí. Půjde s vámi za štamgasty do nádražní knajpy i do výčepu s kořalkou, za milenci k temné kaňce rybníku Kaňka, do holičovy oficíny i k prťákovi do ševcovny, všude, kam se stékají zlé řeči jako špinavé stoky, a třeba i na blízký hřbitov, kamkoli, kde lidé hledají své místečko. Ale zatáhne vás i do slepých uliček… Místečko je místo k žití i k nežití. Vítejte.

Život v Sudetech, v údolí mezi Šumavou a Novohradskými horami, nebyl nikdy snadný. Autor vede čtenáře do světa ohraničeného ostnatým drátem, odkud museli původní obyvatelé po 2. světové válce odejít a kde noví přistěhovalci nezapustili kořeny dost hluboko. Do země, ve které místo reklamních poutačů visely plechové a na mnoha místech prostřílené cedule s nápisy Vstup zakázán! a Vstup jen na povolení!