Příběh hluchoslepé Američanky, která tmu a ticho proměnila v nesmrtelnost. Po těžké chorobě, kterou Helena prodělá uprostřed druhého roku svého života, jí z pěti smyslů zůstanou jen tři: chuť, čich a hmat. Jen jimi se orientuje ve světě. Ráda jí, ráda se probíhá voňavou zahradou, vcelku bez potíží se pohybuje ve známém prostředí rodného domu, rozeznává blízké osoby, ale to je všechno! Nemá ponětí, jak vypadá krajina, jaké to je v jejím pokoji, neví, že existují barvy, zpěv a hudba, nezná tvář své matky. A přesto tahle dívka jednoho dne promuje na univerzitě v Harvardu, stane se proslulou spisovatelkou a organizátorkou pomoci smyslově postiženým lidem. Zázrak? Ne, zázraky se nedějí. To jen láska, inteligence a nezdolná vůle dokážou občas zvítězit nad beznadějností osudu.

Ústředními postavami románu na pomezí literatury faktu a beletrie jsou soluňští bratři Konstantin a Metoděj. Příběh jejich velkomoravské mise je zde podáván jako součást historicky věrného obrazu doby. Ve velkolepé fresce poznává čtenář osudy Velké Moravy jako průsečíku zájmů byzantské a arabské říše, formujících se západoevropských států a dalších mocenských vlivů. Kniha je historickým komentářem k jedné z kapitol šíření křesťanství. V roce 2001 byla Jindře Jarošové za tento román udělena Cena Miroslava Ivanova za literaturu faktu.