Kniha vychází jak ze stejnojmenného dokumentárního cyklu, tak i z autorova života a jeho osobních zkušeností s úzkostmi, depresemi, psychoterapií, ale také s hospitalizací v psychiatrické nemocnici, stigmatizací a opakovanými pokusy o návrat do běžného života. Autor dospěl během hospitalizací na psychiatrii k závěru, že jeho životní příběh vykazuje mnoho společných rysů s většinou pacientů trpících úzkostmi a depresemi (patologie v rodině, kam patří např. závislost na návykových látkách některého z rodičů, opuštění dítěte rodičem v raném věku, zneužívání dítěte, nejistota v podobě nemožnosti se spolehnout na slib rodiče, ponižování, podrývání sebevědomí, šikana apod.). A tak došel k přesvědčení, že spontánně vyprávěný příběh jednoho z mnoha, který trpí úzkostmi a depresemi, bude blízký a srozumitelný nejen léčeným pacientům. Kniha chce oslovit především ty čtenáře, kteří intenzivně a zbytečně trpí, přičemž se léčby na psychiatrii stále obávají. Ať už vlivem neznalosti léčebných nástrojů a postupů, tak i kvůli případnému stigmatu „blázna“, plynoucího z navštěvování psychiatra. Vhled do života člověka s psychiatrickou diagnózou by měl být silnou inspirací nejen k nalezení účinné léčby, ale i k poznání, že život má opravdu smysl, i když člověk prožívá denně vnitřní bolest, a je přitom konfrontován s mnohými specifickými překážkami a stigmaty.
