Málokdo dokáže vyjádřit smutný osud Irska a skloubit ve své tvorbě soukromé problémy s politickými – navíc s humorem a bez náznaku sentimentality – jako Jennifer Johnstonová. Stíny na kůži jsou příběhem mladého Joa Logana, kterého trýzní neustálé požadavky jeho otce, někdejšího hrdiny a nyní slabého, vyčerpaného muže. Ve škole Joe jen sní v očekávání lepších časů, kdy utichne střelba a noci už nebudou plné děsivého strachu. Porozumění a kamarádství najde u Katheen, učitelky z nedaleké školy. Když se ale náhle vrátí z Londýna jeho starší bratr Brendan se zbraní a spoustou tajemství, pocítí Joe děsivou brutalitu války a jeho snům je provždy konec.

Jak daleko k Babylonu je příběh dvou irských chlapců, jejichž přátelství a společné vášni pro koně stojí v cestě třídní původ a náboženství. Táž propast mezi společenskými vrstvami je rozdělí i poté, co dobrovolně narukují do Britské armády a odcházejí bojovat do zákopů první světové války. Bohatý Alexander z protestantské rodiny do války uniká před svou chladnou, ambiciózní matkou a chudý vesnický hoch Jerry zas touží nabýt vojenských dovedností, které by posloužily irské snaze o emancipaci.

Constance Keatingová, která prožila celý svůj dospělý život odcizena od rodiny i od Irska, v jakémsi vnitřním vyhnanství, se vrací krátce před Vánocemi, s miminkem v náručí, domů zemřít. Do líčení jejích posledních dnů, v nichž zvláštní místo připadá vánočnímu stromku, se neustále prolínají vzpomínky, útržky minulosti, takže se před námi postupně rozvíjí celý život umírající ženy. Constance čeká na nevyhnutelnou smrt a zároveň i na příchod otce svého dítěte, aby vše skončilo tak, jak si to přeje. Úsporné vyprávění, typické pro autorku, nás dovede k nádhernému a zcela nečekanému konci.

Ve středu pozornosti irské spisovatelky Jennifer Johnstonové (1930) jsou nečekaná, osudová přátelství, která na pozadí dramatických dějin její země vypovídají o podstatě lidské přirozenosti a lidském údělu. Osud starého pána, jehož svět je zalidněn postavami minulosti - jeho zanedbanou ženou, chladným, netečným otcem a atraktivní matkou, milující jeho bratra - je náhle narušen příchodem drzého venkovského zrzka, jenž příslibem přátelství zažene stíny minulosti. Elegantní, subtilní, mistrovská, dojemná, to jsou přívlastky, kterými kritika charakterizovala tuto prózu, evokující naše osobní selhání, odpuštění i naději.

Anglicky píšící irská spisovatelka Jennifer Johnstonová (nar. 1930 v Dublinu) je autorkou vynikajících krátkých románů, v nichž propojuje soukromé, často velmi intimní příběhy s tragickou irskou současností. Hrdinčino sblížení se starším Angličanem, tělesně postiženým válečným veteránem, přeroste přes počáteční nedůvěru v podivnou pozdní lásku. Román Opuštěné nádraží patří k tomu nejlepšímu, co najdeme v současné irské literatuře, která rozhodně netrpí nedostatkem dobrých spisovatelů.