Čína, jaro 1968. Z měst už kulturní revoluce vymetá vše staré, teď musí Kao přenést plamen nového myšlení na rodnou hroudu. Než stačí ve jménu revoluce vše vyhodit do vzduchu, potká na nádraží záhadnou krásnou ženu. Má hned jasno: revoluci bude dělat s touto soudružkou! Revoluce sice není žádná školní besídka, ale oni dva jsou si souzeni, a tak za ní z náspu ještě volá: "Pokud dnes zasadíme sémě přátelství, naše revoluční láska nikdy neuvadne!" Otevíráte román sršící humorem, politickými kotrmelci, intrikami a úklady, lidovými soudy i lynči, vzácnými rukopisy, dynamitem, budováním, bystami předsedy Maa, odkazy na starou, pokrokovou i zakázanou literaturu, výmyky politických kariér, láskou a taky chtíčem. Navrch k tomu všemu i vlastnoručně vykopaným tunelem. Tvrdý jak voda je dílo jednoho z největších čínských spisovatelů současnosti, román s pokladem humoru i s prudkou emocionální náloží, univerzální lidské drama o povaze moci, nebezpečí pýchy a síly touhy, jež se valí navzdory všemu a všem, jen směr nikdo neznáme.

Kniha Jen Lien-kcheho, mistra sžíravé satiry a magické absurdity, vypadá na první pohled jako pohádka o dvou znepřátelených rodech vládnoucích ve vesnici, která se během několika desetiletí čínské hospodářské expanze mění v mnohamilionové město. Složité rodinné a milostné vazby se proplétají s těmi mocenskými, rozkvět rodu jde ruku v ruce s rozkvětem města Rozpukov. Brzy však začínáme chápat, že pohádka se mění v mrazivé podobenství o korumpující moci peněz, cynismu, bezohlednosti a ziskuchtivosti, které v čínských poměrech dosahují natolik nepředstavitelných rozměrů, že jediným prostředkem jejich zachycení je právě zmiňovaná absurdita a magičnost líčení. V tomto smyslu je Jenův román mimořádným uměleckým svědectvím pro dobu, v níž začíná hrát Čína z globálního pohledu dominantní roli.

Román o sisyfovském údělu, o kampaních, hladu a o ceně za přežití se odehrává v době Velkého skoku – Mao Ce-tungovy zničující hospodářské kampaně a následného hladomoru, který si vyžádal životy desítek milionů lidí. Příběh o přerodu člověka zasadil autor do pradávné kolébky čínské civilizace – ke břehům Žluté řeky, které jsou protkány vyschlými říčními koryty a slanými nánosy spraše, do mikrokosmu gulagu zabydleného téměř výhradně intelektuální elitou národa, jemuž velí Dítě. Tuto knihu psal Jen Lien-kche s vědomím, že je zrádcem literatury, nehodným synem realismu a že kniha skončí v šuplíku.

Sžíravá satira pranýřující pokrytectví a šílenství kulturní revoluce. Děj novely Služ lidu! čínského spisovatele Jen Lien-kchea se odehrává v autorově rodné provincii Che-nan v prostředí armády v období tzv. kulturní revoluce, kdy byl Mao Ce-tungův kult na vrcholu a pouhé znevažování jeho podobizny se trestalo smrtí. Černá parodie na politická a sexuální tabu Maova režimu, pro niž si Jen Lien-kche vypůjčil jeden z nejznámějších sloganů Maovy éry, byla sice v ČLR cenzurou zakázána jako „urážka Mao Ce-tunga a armády“ a nesmí být „přetiskována, rozšiřována, komentována ani citována“, ale i tak si našla čtenáře. Sžíravá satira pranýřující pokrytectví a šílenství kulturní revoluce, jedno z nejtemnějších období moderních čínských dějin, vyšla nejen v Japonsku, ale i v Itálii, Německu a Nizozemí. V ČLR byla zakázána i další díla Jen Lien-kchea, včetně posledního Snu z vesnice Ting (2006), jehož tématem je na Západě medializovaný skandál kolem kontaminované krve v dnešním Che-nanu.