Náš svazek přináší dvě Sartrova stěžejní prozaická díla povídkový soubor Zeď (1939) a román Nevolnost (1938). Zeď vyšla rok po proslulém románu Nevolnost a obě díla pak vyústila na poli filozofickém spisem Bytí a nicota (1943), který založil autorovu slávu jako ateistického existencialisty, ovlivněného filozofií Martina Heideggera. Příznačně je prostor Sartrových povídek tvořen uzavřenými místnostmi - celami a sklepy, skleníkovými pokoji, chodbami. V knižní anonci ke Zdi sám autor napsal: "Všechny tyto útěky jsou zastaveny Zdí; utíkat před existencí znamená pořád existovat. Existence je plnost, kterou člověk nemůže opustit." Totéž lze vztáhnout i na román Nevolnost, vyjadřující pocit nicoty a uzavřenosti lidského údělu s tragičností, jaká se dosud v literatuře neobjevila. Základní pocit lživosti, z níž vyrostl svět hodnot evropské civilizace, všechny její koncepce reality, člověka, vědy, humanismu, vyjadřuje hlavní hrdina Nevolnosti Antoine Roquentin dnes už proslulou větou: "Obdivuji se, jak může člověk lhát tím, že získá rozum na svou stranu."