Esej autora velmi podnětné a fundované práce Strach na Západě pojednává o formování se představ o ráji v prostředí západního křesťanství od pozdní antiky až po 18. století. Detailně a na základě pramenů sleduje vznik ideje ráje, jež soupeřila s ostatními eschatologickými prostředími, očistcem a peklem, črtá její prvotní tvář v podobě ráje skrytého po potopě světa na lidem nepřístupném místě na zemi, posléze pak postupnou, učeneckou transformaci ve spíše imaginární a symbolický prostor až po osvícenskou skepsi nad posmrtným životem či existencí zásvětných prostor.
