Misantrop je komedie o pěti dějstvích napsaná ve verších. Je to jedna z nejlepších Molierových her - a jedna z největších komedií -, která si všímá absurdit společenské a literární přetvářky a zaměřuje se na člověka, který si pospíší s kritikou chyb druhých, ale vůči svým vlastním zůstává slepý. Tato hra satirizuje pokrytectví francouzské aristokratické společnosti, ale zároveň nasazuje vážnější tón, když poukazuje na nedostatky, jimiž disponují všichni lidé. Hra se od ostatních frašek té doby odlišuje tím, že oproti tradičně "plochým" postavám, které většina satiriků používá ke kritice problémů ve společnosti, popisuje postavy dynamické. Od většiny Molierových děl se také liší tím, že se zaměřuje více na vývoj postav a drobné nuance než na dějovou progresi. Přestože tato hra ve své době nezaznamenala komerční úspěch, přežívá jako Moliérovo nejznámější dílo dodnes.

Antický mýtus o narození Herkula, zplozeného Jupiterem, který vzal na sebe podobu Amfitryona a vydával se před Alkménou za jejího manžela, posloužil za inspiraci Molierovi pro půvabnou a pikantní veršovanou komedii.

Klasická komedie o stárnoucím muži, který se marně snažil vychovat ze své mladé schovanky Anežky budoucí poslušnou manželku patří mezi skvosty francouzské veselohry.

V edici D vycházejí dvě mistrné komedie, jejichž hlavními postavami jsou chytří a mrštní sluhové Skapino a Maskarilo, kteří dokáží přes veškerá příkoří vymýšlet neskutečné intriky a triky, aby pomohli svým pánům získat milovanou dívku. Oblíbené téma, které zdobí klasické komedie již od antiky, zpracovává Moliere s notnou dávkou fantazie, což platí nejen o často uváděné zralé komedii i dovádění Skapina, ale i o jeho rané a málo známe komedii Ztřeštěnec, kde zbrklý mladík Lelio svou ztřeštěností hatí jeden po druhém všechny plány svého sluhy, kterých má nekonečnou zásobu.

Ve své poslední komedii z roku 1673 si Moliere vyřizuje své účty s felčary své doby a s jejich mnohdy prapodivnými léčebnými metodami. Sám autor, který byl představitelem hlavní postavy hry, zemřel při čtvrté repríze, kdy ho v závěru představení zastihlo prudké chrlení krve. Hra stále patří k těm nejzábavnějším a nejhranějším komediálním dílům francouzského klasicismu. Vychází v edici D v překladu Svatopluka Kadlece jako 112 svazek.

Ve své úspěšné komedii se Moliere vysmívá zbohatlickému prodejci sukna Jourdainovi, který se chce stát šlechticem. Jeho hlouposti a nezřízené touhy zneužívá zchudlý šlechtic hrabě Dorant, který z něho ždímá peníze. Hra v překladu J. Z. Nováka vychází jako 146. svazek v edici D.

Jedna z nejslavnějších komedií klasika francouzského divadla v moderním veršovaném překladu V. Mikeše. 30. svazek edice D.

V novém překladu Vladimíra Mikeše vychází jedno z nejslavnějších děl francouzského klasicismu, které zpracovává příběh legendárního svůdce Dona Juana. Vychází jako 126. svazek edice D.

Apres la premiere représentation du Tartuffe, le roi se voit obligé d'interdire la piece et certains vont jusqu'a demander le bucher pour son auteur. C'est que dans cette comédie, Moliere dénonce la fausse dévotion, l'hypocrisie, l'imposture au service de l'ambition. Les amours de Marianne et de Valere sont menacées par le culte sans bornes que voue le bourgeois Orgon a un certain Tartuffe a qui il veut marier sa fille. Le héros, machiavélique et infâme, dont l'hypocrisie révolte les autres membres de la famille, entreprend de séduire Elmire, la femme de son hôte... Querelles, affrontements, portes qui claquent, supplications, l'un qui écoute aux portes, l'autre qui se cache sous la table, un huissier qui vient saisir les meubles, un Exempt qui fait intervenir la force publique : on n'a pas le temps de s'ennuyer dans la maison Orgon, le train y est infernal.

Popis není dostupný