Když se prolne svět starých apatykářů a lékařů se světem kuchařů, přidají se k nim botanici a mistři malíři, vznikne kniha pro radost všem dnešním zvídavým mlsounům a ctitelům říše rostlin. Rostliny jako jídlo, rostliny jako lék – dvě samozřejmá spojení, která tvoří jeden celek. Apatyka na talíři se snaží ukázat, jak moc je tato sounáležitost těsná. Tak může někoho překvapit, že – bršlice kozí noha není otravný plevel na zahradě, ale je to tradicí uznávaný lék s diuretickými a krev čistícími účinky, který chválí i abatyše Hildegarda, a navíc si na bršlici pochutnáme v polévce, karbanátcích nebo pomazánce; – meloun patří nejen do žaludku, ale také jako zkrášlovací prostředek na tvář „škaredých slečen, neboť krásné toho nepotřebují“, jak říká P. O. Matthioli, autor proslulého herbáře; – chmel není jen zásadní surovina do piva nebo pro farmaceutický a kosmetický průmysl, ale dříve se mladé chmelové výhonky z jara prodávaly na trzích a jako chřest jej připravovala i Magdalena Dobromila Rettigová; – jetel není jenom pícnina, ale také surovina na květový jetelový med a součást méně obvyklých špenátů.
